Řeky jsou cestovní dálnice bobrů. Ti vrací do přírody spoustu pozitiv, o kterých se ale pořádně neví

Jaký je rozdíl mezi bobrem a nutrií? To je myslím zásadní otázka.
Asi všichni vědí, že největší rozdíl je například v ocase, kdy bobr ho má placatý, kdežto nutrie má ocas kulatý. Bobr je také větší, ale hlavní rozdíl je v tom, že bobr je u nás doma, kdežto nutrie k nám vůbec nepatří, přišla ze Severní Ameriky.

David Číp ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Takže máte rád obě tato zvířata?
Jsou to zvířátka samozřejmě sympatická, nutrie nemůže za to, že ji tady někdo vysadil nebo že někomu utekla z chovu.

Bobr svojí prací pomáhá navracet toky do stavu, abychom s vodou v krajině začali lépe hospodařit. Potřebujeme divočejší řeky.
David Číp, vedoucí záchranné stanice pro hendikepované živočichy ZO ČSOP Jaro Jaroměř

Bobři byli u nás vyhubeni v 18. století, do přírody se tedy vraceli v epizodách. Teď už je nikdo neloví na kožešinu a na maso?
Neloví, ale možná začne, protože bobr je hlodavec a množí se. S tím mohou nastat problémy z hlediska škod na lidských zařízeních.

Čtěte také

Bobři se vracejí do naší krajiny. Někteří lidé to vítají, jiní z toho ale radost nemají

U Jaroměře žije asi desetičlenná rodina bobrů, jsou to stavitelé. Co se jim tam už podařilo vybudovat?
Zatím si tam vybudovali bobří hrad a systém různých chodeb, takže začali zaplavovat okolní louky a krajinu.

A máte přehled o tom, kolik bobrů je v Hradci Králové?
Bobři přibývají, migrují, nejen v Hradci, ale vlastně už po celé republice. Jsou to zvířata, která přišla například z Polska, část bobrů zase z Německa a postupně se sem natahují.

Uvidíme je při procházce, jsou zvědaví? Nutrie už nejsou plaché, jak je to ale u bobrů?
Záleží na místě, kde ty bobry chcete hledat a sledovat, tedy na tom, jak jsou na lidi zvyklí. Na většině míst je spíš neuvidíte, jedině večer nebo při setmění. Ale na místech, kde je větší množství rybářů, tam si dokáží bobři na lidi zvyknout a můžete je potom vidět pracovat i přes den.

Přínos bobra pro přírodu je opravu celospolečenský|foto:Fotobanka Pixabay

Proč se bobři vrátili zrovna k Jaroměři a do Hradce Králové? Je to řekou, která se jim líbí?
Ano, určitě je to tím. Velké řeky jsou takové migrační dálnice. Bobři ve východních Čechách byli na hranicích s Polskem v Orlickém Záhoří a postupně promigrovali až sem. Ale šíří se sem i z okolních oblastí. Řeky jsou pro ně dálnice.

Čtěte také

„Bobří hrady“ pomáhají v ptačím parku Josefovské louky se zavlažováním, ale způsobují i komplikace

Slyšela jsem, že proběhl takový pokus, aby tady na východě Čech vznikla evropsky významná lokalita. To se nepodařilo?
Částečně ano, protože některé řeky máme zachovalé, zrovna Orlice je jedna z nejzachovalejších řek v České republice, která unikla tomu šílenému napřimování, které nám dnes odvodňuje krajinu a způsobuje povodně.

Nehrozí, že budou řeky divočejší, když tam bobry necháme pracovat?
To je právě to, co potřebujeme. Rozhodně potřebujeme divočejší řeky, protože s vodou to bude pravděpodobně horší a horší z hlediska extrémů. Může jí být hrozně moc nebo zase naopak může chybět. Bobr svojí prací právě pomáhá navracet toky do stavu, abychom s vodou v krajině začali hospodařit lépe než dnes.

Bobři v Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře pomáhají ochranářům se zavlažováním přírody|foto:Jana Házová,Český rozhlas

Takže bobr vlastně staví přirozené hráze na vodních tocích.
Ano, stát to chtěl dělat, akorát na to nemá finance a je zapotřebí spoustu razítek a papírování. Bobr nepotřebuje úřady, on se neptá a maká. Je to svým způsobem i ušetření peněz daňových poplatníků, byť samozřejmě to bude mít vedlejší efekt, že vzniknou nějaké škody zemědělcům, který tím budou trpět. Na druhou stranu i zemědělci potřebují, abychom měli v krajině dostatek vody, aby nebylo sucho. My všichni to potřebujeme.

Co zemědělcům nelíbí, že bobři zaplavují pole?
Ano, přesně tak. Pokud má zemědělec někde vysazenou kukuřici a najednou má celé pole pod vodou, tak může začít pěstovat rýži. A možná, jak bude tepleji, tak i tohle bude řešení.

Čtěte také

V přírodní rezervaci Josefovské louky u Jaroměře poznávají děti přírodu na vlastní oči i uši

Tedy ne všichni jsou z bobrů nadšeni.
Rozhodně ne a samozřejmě zemědělci by tím neměli trpět, měli by být nějakým způsobem kompenzováni. Když dostávají dotace právě na to, aby udržovali krajinu, tak i na tohle by se mělo myslet. Protože přínos bobra je opravu celospolečenský, my si to uvědomujeme. Velmi z nich mohou například profitovat rybáři, protože tím, že bobři kácí stromy do řek, tak podporují vodní život, zlepšují samočistící schopnost řek. Je tam prostě spousta pozitiv, o kterých se pořádně neví.

Rozmáhá se nám tady takový nešvar, lidé při procházkách k Labi krmí nutrie. Můžeme jim něco dobrého na zub přinést? Nebo to nedoporučuje?
Teď už to je možná i jedno. Nutrií je tady opravdu tolik, že už se jich asi zbavit nedokážeme. Musela by na to být přímo zřízena nějaká skupina, která je bude odchytávat, ale na to nebudou finance.

Nutrie patří mezi klasické invazivní druhy, , které původní druhy po celém světě likvidují|foto:Fotobanka Pixabay

Je jich moc, to je pravda. Kolik mláďat mívají?
Mohou mít klidně kolem pěti, šesti mláďat. A opravdu se množí jako hlodavci, už jsou s tím problémy i v naší přírodě. Může jich někdy být extrémně mnoho, takže jsou jich plné rybníky, zakalují vodu, pouští tam hodně živin, prostě není to úplně ideální z hlediska naší přírody.

Co se s tím dá dělat? Vy jste přírodovědec, máte rád všechna zvířata, ale už i z vašich úst nezní výhled úplně optimisticky.
Nutrie patří mezi klasické invazivní druhy stejně jako norek americký, jelen sika, plzák španělský. To jsou druhy, které původní druhy po celém světě likvidují, ničí druhovou rozmanitost, kterou tady máme. Zkrátka je to další zásah člověka, který do přírody vypouští zvířata z jiných kontinentů. Oni tady nemají své přirozené nepřátele a poškozují původní přírodu. První, co bychom se měli snažit dělat, tak aby se nám vůbec žádné další invazní druhy rostlin a živočichů do přírody nedostávaly. To je základ, protože když se to potom rozjede, tak jsou i ekonomické škody veliké. Netýká se to tedy jen přírody, ale i hospodaření člověka v přírodě.

Zdá se, že naše společnost přírodu zase tak moc chránit nechce, invazivní druhy nikdo neřeší. Zatím k tomu bohužel vůle není.
David Číp, vedoucí záchranné stanice pro hendikepované živočichy ZO ČSOP Jaro Jaroměř

Víme tedy, že do naší přírody nepatří, ale co s tím můžeme dělat? Jak tomu zabránit?
Třeba v Austrálii s tím mají neblahé zkušenosti. Tak se opravdu snaží nepůvodní druhy potlačovat, mají na to přímo vládní programy a daří se jim to. Jde o to, co prostě společnost chce. U nás se zdá, že společnost přírodu zase tak moc chránit nechce, takže to nikdo neřeší, není síla, která by to řešila. Zatím k tomu bohužel vůle není. Takže záleží na každém z nás, jak k tomu bude přistupovat.

Můžeme možná začít tím, že nebudeme krmit nutrie.
Může to být základ, ale myslím si, že to už teď nepomůže. Nutrie možná zreguluje časem sama příroda sama tak, jako začala regulovat ondatry. Ty byly relativně běžným zvířetem, také pochází ze Severní Ameriky a dnes už ondatry v naší přírodě moc nevídáme. Pokud se nutrie namnoží hodně, je možné, že přijde nějaká choroba, která je zredukuje, a příroda si s třeba poradí. Ale u řady druhů se s tím zatím neporadila, naopak to odnesla původní domácí zvířata.

Čtěte také

Pokud milujeme své děti, musíme teď něco udělat pro Zemi. Další generace už nic nenadělá, bude pozdě

S čím máte největší problémy teď na jaře ve vaší záchranné stanici?
Největší problémy jsou s tím, že spousta lidí stále neví, že ne všechna mláďata, která najdou v přírodě, jsou opuštěná a je potřeba je zachraňovat. Takže zbytečně zachraňují mláďata srnek, zajíců, různá ptáčata. Přitom právě u ptáčat kolikrát stačí, pokud je to v nějakém nebezpečném místě, vzít je do ruky, poponést kousek dál, někam je posadit na větvičku do keře nebo na strom a to mládě je tím zachráněno. A pokud je to zrovna na místě, kde mu nehrozí žádné nebezpečí, tak ho stačí nechat být a jít pryč. U savců bychom se mláďat neměli zbytečně dotýkat, byť to není tak, že když se jich nedopatřením dotknete, tak je všechno ztraceno. Jedinou výjimku tvoří veverky, pokud najdete mládě veverky na zemi, tak tam se pro ně maminka nevrací a pak má smysl je zachránit.

Takže sebrat a odnést k vám. Máte už nějaká letošní mláďata?
Ano, máme mláďata. Teď se snažíme mláďata, která se k nám dostávají, dávat pod různé adoptivní rodiče, abychom právě co nejméně do přírody zasahovali a nevychovávali z nich ochočená domácí zvířátka, když to jsou zvířata divoká.

David Číp a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Pomáháte, zachraňujete, tak jaké je vaše největší přání pro letošní rok?
Já mám přání dlouhodobé. Aby se člověk naučil s přírodou žít, aby s ní přestal bojovat. A naučil se ji využívat k oboustrannému prospěchu. Abychom to dělali rozumně a šikovně, abychom přírodu neničili a tím neničili sami sebe.