Radek Groh a Marek Holeček byli čtyři dny uvězněni na Baruntse: V horách není prostor na dohadování

Nejen horolezecký svět si oddechl, že všechno dobře dopadlo. Radku, prsty máte všechny?
Já mám prsty všechny.

Radoslav Groh

(* 23. března 1989, Dvůr Králové nad Labem) je výborný krkonoššký běžec a skialpinista, který se věnuje také lezení a horolezectví. V září 2016 uskutečnil s Jindrou Hudečkem první český zimní výstup na Fitz Roy v Patagonii.O dvě léta později stanul spolu se šesti dalšími českými horolezci na vrcholu pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat, s 8125 metry deváté nejvyšší hory světa. S Markem Holečkem v roce 2021 podnikli úspěšný prvovýstup severozápadní stěnou na vrchol Baruntse v Nepálu.

Dá se říct, že po této zkušenosti víte, jak vypadá Dantovo peklo?
Myslím si, že k tomu bych to nepřirovnal. Vůbec celý výstup i to naše martyrium na hoře teď zpětně hodnotím jen pozitivně, k horolezení to prostě patří. Tedy pořád to byla podle mě dobrá cena za ten krásný prvovýstup, který se nám povedl.

Zhubl jsem asi 10 kilo, ale už to mám zase všechno zpátky. Skvělá česká kuchyně, pořád jen jím a piju, takže to jde rychle znovu nahoru.
Radoslav Groh, horolezec

S Markem jste uvízli ve stanu a snažili se přečkat vánici. Je to opravdu těžko představitelná situace, čtyři dny jste tam leželi a snažili se šetřit síly. Na co jste mysleli?
Ten stan neumožňoval nějaký výraznější pohyb. Takže jsme leželi, povyprávěli si, já se snažil číst, ale spíš se v hlavě člověk vlastně uzavře.

Čtěte také

Radek Groh: Na počest kluků z tragické expedice roku 1970 jsme zdolali peruánský Huandoy Norte

Co jste jedli, zásoby museli docházet?
Zásoby už v podstatě skoro došly, měli jsme speciální dehydratovanou stravu, ale klíčový determinant, který určuje vaše fungování v té nadmořské výšce, je hlavně přísun tekutin. Ten potřebujete zajistit prostřednictvím rozvařeného sněhu. Takže jsme hlavně šetřili plyn, který nám k tomu sloužil.

Ale když jsme vás viděli na fotografiích po sestupu, tak jste to tuším komentoval slovy, že jste vypadali jako reklama na smrt.
Jak víme, reklamy vytváří nějakou iluzi, ale samozřejmě, do určité míry tam naše tělesné schránky v té nadmořské výšce devalvovaly. Ale na mysli jsme zůstávali silní a fyzická kondice byla stále dostatečná k tomu, abychom dokázali sestoupit. Včas přišla perioda dobrého počasí a dobře to dopadlo.

8 fotografií

Hora Baruntse je sedmitisícovka, má 7129 metrů, leží nedaleko Mount Everestu. Koho napadlo, že se ji pokusíte pokořit?
Iniciátorem výstupu byl Mára Holeček, ten si tento prvovýstup nakoukal během toho, co se Zdendou Hákem udělali krásný prvovýstup na nedaleké Chamlang. Baruntse je dominanta, je to takový kapelník oblasti, jak říkají hruboskalští horolezci. Tedy linie byla jasná, před námi už byla ta stěna atakována, bohužel má i tragickou historii. Jedna česká expedice se už o ni pokoušela a nedopadlo to dobře.

Čtěte také

Kdo se chce rozhlédnout z Nanga Parbatu, musí počítat s tím, že to má k vrcholu hodně daleko

Jakub Vaněk a Petr Machold, dodnes se neví, kde zůstali. Mysleli jste na ně při výstupu?
Přiznám se, že jsem na ně myslel. Petr Machold byl kolega od horské služby, vzpomínal jsem na jejich příběh. A vlastně i jejich odkaz pro mě byl takovým hnacím motorem, aby to tentokrát dobře dopadlo.

Četla jsem, že jste po cestě viděli jejich stan. Nevím, jestli se vám o tom chce mluvit?
To je taková citlivá část našeho výstupu. Když jsme tu stěnu studovali, pracovali jsme s fotografickými podklady, tak jsme věděli, kde je místo jejich posledního tábora. Já jsem při tom našem výstupu ten jejich stan přímo neviděl, protože jsme se dostali do místa, kde se dal postup trochu zrychlit, takže nebyl čas se rozhlížet, valili jsme dál. Mára to tam zaregistroval, potom jsme o tom v bivaku diskutovali. Důležitý je ten příběh. Tito kluci nám tam linii naznačili a my jsme ji dotáhli do konce.

Horolezec Radek Groh a dramatický prvovýstup na Baruntse|foto:archiv Radka Groha

Prý při určité obtížnosti drží horolezce na stěně víra, že musí věřit. Čemu?
Zejména při prvovýstupu nevíte, jestli vás hora pustí dál. Při lezení čelíte aktuálním problémům a když prostupujete takovou stěnou, tak se často dostanete do fáze, že už se nelze vrátit. Potom musíte mít víru v sebe a v partnera, že problémy, které před vás stěna postaví, dokážete prorazit. Cesta vede jen nahoru a víra, že to nějak půjde, je hodně důležitá.

Čtěte také

Dobrý horolezec je ten, co přežil a vrátil se dolů. Jan Trávníček není žádný sběratel vrcholů

Vzpomněl jste si v Nepálu na své milované Krkonoše? Jaký je rozdíl mezi těmito horami?
Značný, ale v podstatě jsou jenom ty jedny hory vyšší. Čarokrásné jsou stejně. Ale samozřejmě Nepál je fenomenální, já tam byl poprvé, a když člověk vidí ty osmitisícovky, o kterých četl jen v knížkách, tak je samozřejmě obrovsky natěšený na to lezení.

Byl jste tam s Markem Holečkem, který má i horolezeckého Oscara. Byl jste si díky němu jistější?
Má dokonce dva tyhle zlaté cepíny. Já jsem si s Márou vždy jistý v tom, že do toho půjdeme naplno, že to bude pořádná bitka. To je jediná jistota, kterou potřebuji, když jedu na takovou expedici. S Márou si výborně sedíme lezecky a stejně si troufám říct i lidsky.

Čtěte také

Za prvovýstup osmitisícovky dostali čokoládový dort. Zdeněk Hák o pokoření Gasherbrumu

Mezi vámi musí být absolutní důvěra. Teď se omlouvám, ale je to vztah možná silnější než manželství?
Dalo by se to přirovnat k takovému jakoby manželství po letech, ale důvěra mezi námi, to je naprostý základ. Tam není prostor pro nějaké dohadování, pro neshody. Tam musíme mít společnou vizi a cíl a tlačit ho.

Hranice mezi životem a smrtí je tam nahoře velmi tenká. Ale něco jiného je to jen říkat a potom to i prožít. Byla to vaše první zkušenost na této hranici?
Pochopitelně tady v teple Českého rozhlasu se to krásně vyhrožuje, a tak nějak hurónsky připomíná. Ale já si myslím, že je důležité nastavení, s jakým tam člověk musí jít. Jednak se na to strašně těšíte, že to bude hrana, a to na tom máme nejraději. Když taková situace potom nastane, tak musíte maximálně bojovat, aby to dobře dopadlo. A pak už se děj vůle Boží.

Horolezec Radek Groh a dramatický prvovýstup na Baruntse|foto:archiv Radka Groha

Mluvili jsme i s Alenou Zárybnickou, která vám dělala meteorologickou podporu.
Obrovsky si vážím práce Aleny Zárybnické, ona pro nás byla naprosto klíčová. Informace o počasí absolutně určují to naše snažení a hlavně jsme se k nim upínali. A když přišla informace o tom, že se počasí zlepší, tak to nám zase nalilo energii do svalů. Už jsem věřil, že to dobře dopadne.

Čtěte také

Proč je „dobrý horolezec starý horolezec“? S gratulací za horolezeckou legendou Josefem Rakoncajem

Kdyby chtěl jít někdo ve vašich stopách, co byste mu poradil?
Určitě bych mu popřál hodně štěstí. Ta stěna je krásná, je to nádherný kus hory, ale prostě problémy tam jsou. Tak ať si nejdříve pěkně pořádně zatrénuje někde na Hruboskalsku v Adršpachu, pak to určitě zmákne.

Chcete se tam někdy vrátit nebo už máte zase jiné sny a plány?
Pochopitelně do Nepálu nebo centrální Himálaje bych se vrátit chtěl. Ale přímo na Baruntse... to funguje tak, že když hora nejde pokořit, ale ona vám dovolí prostoupit, tak už podruhé ji asi pokoušet nebudeme.

Radek Groh a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Ivana Fremuthová, Český rozhlas

Popište nám ne-horolezcům co cítíte, když se ocitnete na vrcholu hory?
Mám z toho obrovskou radost. Opravdu, já jsem takový vrcholový typ. Užívám si to a do výstupu dám maximum. Vrchol je pro mě obrovská odměna. Samozřejmě potom následuje ještě náročný a nebezpečný sestup, to je druhá věc. Ale když jsem na vrcholu, tak mám obrovskou radost a užívám si to.