Radek Groh: Na počest kluků z tragické expedice roku 1970 jsme zdolali peruánský Huandoy Norte

Nová česká cesta na Huandoy v Peru. Vylezli ji Marek Holeček a Radek Groh na počest tragické expedice z roku 1970
Nová česká cesta na Huandoy v Peru. Vylezli ji Marek Holeček a Radek Groh na počest tragické expedice z roku 1970

Dnešní vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové bude trošku dobrodružné, protože další dobrodružnou a úspěšnou výpravu má za sebou náš host, vrchlabský horolezec Radek Groh.

Jaké bylo léto, užil jste si tepla a sluníčka? Nebo raději vy horolezci, když je teplo, míříte někam do hor?
Já mám teplo a sluníčko hrozně moc rád, zejména tady na našich skalách. Ale bohužel nebo bohudík jsem letos hodně času strávil na horách. Takže jsem si toho tolik neužil. Doufám, že ještě bude prostor.

Radek Groh ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kam jste letos tedy zamířili? Protože vy jste tam jeli s vaším parťákem, zkušeným horolezcem, Markem Holečkem.
Mára Holeček, to je fenomén alpinismu. To byl takový hlavní hnací motor naší výpravy. A cílem byl peruánský Huandoy Norte, šestitisícový vrchol, na který jsme se snažili prostoupit novou cestu. To byl takový hlavní cíl naší expedice. Samozřejmě neméně důležitým cílem byla příprava filmového materiálu pro plánovaný dokument k 50. výročí tragédie československé expedice v Peru.

Úspěch výpravy není jen o tom vylézt nahoru. Opravdový konec expedice je až na pevné zemi někde v údolí.
Radek Groh, horolezec, pokořitel Huandoy Norte

Já jsem se chtěl zeptat, proč jste si vybrali tuto horu. Ale můžeme připomenout, co se tenkrát v roce 1970 právě na této hoře odehrálo?
Doufám, že jsem dostatečně erudovaný, abych to připomněl. Ale v podstatě každý český horolezec zná tento tragický příběh, kdy se v roce 1970 parta špičkových skvělých mužů, našich tehdejších nejlepší horolezců, vypravila přes celý svět, z Liberce ze Skaláku do Bílých Cordiller. Celá výprava byla od začátku dosti komplikovaná. Původně byla plánována v tom krásném období Pražského jara okolo roku 1968, kdy se uvolnily politické poměry a horolezcům se otevřely možnosti. Původně expedice chtěla vyjet na Mount McKinley, ale bohužel přišla okupace, následná normalizace a změna poměrů. Tedy jako alternativní cíl byly zvoleny Bílé Cordillery a jejich nádherné, v té době často ještě panenské vrcholy. Expedice tam v roce 1970 odjela a měla velké cíle. Ale bohužel už od začátku ji neprovázelo štěstí.

Jejich cílem byla tedy také původně peruánská hora Huandoy.
Dílčí část expedice měla za cíl prvovýstup jižní stěnou Huandoye. Trasu měl vést a iniciovat špičkový lezec Bortel, který ale tragicky zahynul při hledání cesty pod vlastní stěnou, což pro byla pro expedici velká rána. Oni se ale samozřejmě nevzdali, dál pokračovali, jen přehodnotili plány a své síly chtěli upnout k vrcholu nejvyšší hory Bílých Cordiller k bezmála sedmitisícovému Huascaránu. Jenže bohužel obrovské zemětřesení zhatilo jejich plány a expedici ukončilo. Smetlo celou výpravu.

Nová česká cesta na Huandoy v Peru. Vylezli ji Marek Holeček a Radek Groh na počest tragické expedice z roku 1970

Vystoupat na Huandoy se jim tedy kvůli této tragédii tenkrát nepovedlo. A vaše letošní expedice chtěla jejich práci dokončit. V čem spočívá, Radku, největší úskalí této hory?
Ta hora má nespočet nástrojů, jak nám zabránit v postupu. Zejména tady to byla skoro 1500 metrů dlouhá bariéra ledu a kamení. Tam jsme se často museli potýkat s náročnými skalními pasážemi, které střídaly mixové ledové úseky. S tím si dokážeme poradit, ale nejnáročnější byla asi dynamika té stěny. Prostě pořád nám posílala pozdravy ve formě kamenných a standardních lavin. A to je dosti nepříjemné, protože to je objektivní riziko, s kterým horolezec nic neudělá.

Panorama - Nová česká cesta na Huandoy v Peru. Vylezli ji Marek Holeček a Radek Groh na počest tragické expedice z roku 1970

Musí s tím počítat. Já si ale nedokáži představit, že někam lezu a seshora na mě padá sprška kamení.
Je to takové fatalistické, ale jediné, co na to platí, je rychlý postup a to my jsme měli, takže se nám tím podařilo prostoupit.

Jak dlouho vám to trvalo?
Celou akci jsme spočítali asi na 55 hodin. Měli jsme tam jeden bivak přímo ve stěně, a pak už jsme utíkali směrem k vrcholu a zase dolů. Takže jsme to zvládli relativně rychle.

Nová česká cesta na Huandoy v Peru. Vylezli ji Marek Holeček a Radek Groh na počest tragické expedice z roku 1970

Takže nahoru a dolů. Je důležité říct, že úspěch takové výpravy není jen o tom vylézt nahoru, ale také se potom zase v pořádku vrátit dolů. Jak dlouho horolezec stráví úplně nahoře, má čas si to užívat?
Zrovna tady na vrcholu byl výhled opravdu nádherný. Měli jsme perfektní počasí. To bylo báječné, ale věděli jsme, že sestup bude ještě náročný. Takže si tam chviličku odpočinete a rychle utíkáte dolů. Ten opravdový konec výpravy je opravdu až na pevné zemi někde v údolí.

Na co jste tam nahoře myslel?
Měl jsem obrovskou radost, protože při výstupu, byly opravdu chvíle, kdy to bylo docela dramatické. Hlavně prostě při tom prvovýstupu nikdy nevíte, jestli se vám do cesty nepostaví nějaká překážka, kterou nedokážete prostoupit a celý výstup zhatí. Ale Marek Holeček byl ve skvělé formě a s těmi jednotlivými nástrahami si perfektně poradil. Ale myslel jsem samozřejmě na přítelkyni a měl jsem radost, že se už také blížíme dolů.

Nová česká cesta na Huandoy v Peru. Vylezli ji Marek Holeček a Radek Groh na počest tragické expedice z roku 1970

A na ty kluky, kteří tam zahynuli, jste určitě také mysleli. Musíme říct, že prvovýstup to je odhalení úplně nové cesty, kterou tam ještě nikdo před vámi nevylezl. Jak jste tu cestu nazvali?
Nazvali jsme ji právě na počest těch kluků, kteří tu možnost tam ty prvovýstupy udělat neměli, i když určitě měli obrovský potenciál. Tak jsme ji nazvali Boys 1970. Pro nás bylo ctí pokračovat v jejich práci a měli jsme to štěstí a prvovýstup se nám podařil.

Vy jste tam ale také natáčeli dokumentární film, což byl další cíl vaší expedice. S vaším kolegou Liborem Duškem, horolezcem a etnografem, jsme si tady o tom povídali. I o vaší expedici, že se chystá k 50. výročí tragické události dokumentární film. Tak kdo natáčel? Vy nebo Marek?
Přímo ve stěně jsme se s Markem střídali. Oba jsme natáčeli, takže si troufám říct, že se diváci mohou těšit na atraktivní záběry přímo z té exponované stěny. Ale hlavním kameramanem a samozřejmě i režisérem je elitní český dokumentarista Tomáš Galásek, který to měl kompletně na starost a natáčel nás nejen zespodu z morény při tom lezení. Ale my bychom rádi zprostředkovali celý příběh oné expedice z roku 1970. Takže připravujeme natáčení s pamětníky, budeme natáčet tady v Českém ráji, v Jizerských horách. Ale i v tom Peru jsme se snažili zachytit putování těch kluků, kteří než odcestovali do toho osudného tábora, navštívili deštný prales, pobřeží Pacifiku, Limu. Takže to všechno chceme divákům nabídnout. Nebude to jen o horách.

Radku, chystáte se teď na nějaké další lezecké dobrodružství?
Nechystám, protože jsem se v podstatě před pár hodinami vrátil z Patagonie. Takže se teď chystám do Krkonoš.

Jakub Schmidt a Radek Groh ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak ať je i v Krkonoších pro vás hezky. A až bude zase nějaké dobrodružství za vámi, tak se těším, že se tady spolu opět potkáme a popovídáme si o tom.
Já se budu těšit a moc vám děkuji.

Spustit audio

Související