Sezóna jak na houpačce. Od těžších pádů po nečekané úspěchy, usmívá se ultracyklista Daniel Polman

Jaká byla letošní sezóna, co jste všechno vyváděl na kole?
Mám se dobře, jsem zahojený a odpočatý. Sezóna letos byla jako na houpačce. Od těžších pádů až po pro mě i dost nečekané úspěchy. V sezóně se několikrát zadařilo a jsem za to rád.

Naposledy jsme se viděli asi před dvěma lety, kdy jste dojel první do cíle nejdelšího cyklistického závodu na světě od polárního kruhu k vlnám Středozemního moře z Norska do Španělska. 7400 kilometrů za 25 dní. Do cíle jste dojel jako první s velkým náskokem a předstihem asi tří dnů a 500 km. Ale vítěz jste nakonec nebyl.
Byla to taková kauza, kdy jsme to domluvili s organizátorem dopředu, ale byly pak nějaké tlaky na organizátora ze strany závodníků a on jim asi trochu podlehl. Nakonec se rozhodli tak, že to, že mi na několika místech kamarád udělal fotky, které jsem potřeboval do přednášek a do knížky, využili k tomu, aby mě vyhodili z prvního místa v závodě. Vzali to, že jsem měl nepovolenou podporu. Ale já to respektuji, když to tak chtějí. Mě to je vlastně úplně jedno. Na druhou stranu ve všem zlým je něco dobrího. Vznikla krásná nová knížka.

Životní priority mám srovnané docela dobře. Vím, co je důležité. Když člověk doma kouká na zdravou manželku a své dvě dcery.
Daniel Polman, novinář, spisovatel, cyklista a extrémní sportovec

Míříme k ní. A díky tomu i dobrý název. Rychlejší než vítěz, to je všeříkající název knížky. Vypsal jste se z toho? Už to není tak bolavé?
Vypsal. Ale ono mě to nikdy úplně nesejmulo, protože já mám životní priority srovnané docela dobře, řekl bych. Vím, co je důležité. Když člověk doma kouká na zdravou manželku a své dvě dcery, tak ví, že to je důležité. Jestli jsem v cílové tabulce u švýcarského organizátora nějakého závodu ve finále, je asi úplně nepodstatné. Spíš mě nebavilo o tom jeden čas psát.

Čtěte také

Daniel Polman: Utrapakáren jsem už jel dost, s fyzickou bolestí se ale poperete snáze než s křivdou

Nechtěl jste na to myslet.
Proto ta knížka vychází až teď. Měl jsem vše nahrané na diktafon, veškeré své pocity. Takže jsem věděl, že nemusím pospíchat, že z paměti to vydoluji poměrně jednoduše. Mezitím jsem vydal román Holka statečná, což je taková nejzásadnější knížka na základě vzpomínek pamětnice Blanky Čílové. Je to kniha shrnující neskutečný příběh z třetího odboje. Zpracoval jsem to do románové podoby. Takže bylo ve finále asi dobře, že jsem celý příběh NorthCape-Tarifa na chvíli pustil z hlavy a vrátil se k němu až po delší době.

Letošní sezónu už jsme trošičku nakousli. Co jste všechno tedy zažil a jaké závody jste jel?
Ochutnal jsem prakticky všechny tváře cyklistiky, musím říct. Jel jsem třeba závody bez podpory na horském kole, začal jsem v květnu 400 Ultra, což je takový už téměř tradiční, čtvrtý ročník krásného závodu, který startuje ve východních Čechách. Takže taková domácí záležitost. Zatím to je tedy nuda, protože závod neměl dosud jiného vítěze, ale já si myslím, že se to rychle změní. Možná už i příští rok. Potom jsem jel 1000 mil Adventure, legendární závod. Tam se mi podařilo zajet nejrychlejší čas na severní trase. 1630 kilometrů, start na hranici s Ukrajinou na východním Slovensku a cíl u nás ve vesničce Třebeň.

Sezóna jak na houpačce. Od těžších pádů po nečekané úspěchy, usmívá se ultracyklista Daniel Polman|foto:archiv Daniela Polmana

Spíte během takového závodu?
Musí se spát, ale ne moc. Venku, nebo někde třeba i na chatě se člověk ubytuje po cestě. Záleží, jak to vyjde. Zrovna při tomto závodě jsem spal docela hodně. Určitě víc než kluk, který dojel za mnou na druhém místě. Ten spal míň. Možná dostávám už maličko víc rozum, i když cyklistika je sport, kde moc rozumu není, řekl bych.

Možná dostávám už s rostoucím věkem maličko víc rozum, i když cyklistika je sport, kde moc rozumu není, řekl bych.
Daniel Polman, novinář, spisovatel, cyklista a extrémní sportovec

Co dalšího vás potkalo?
Pak mě velice překvapilo, že jsem v Karlových Varech vybojoval titul mistr Český republiky v klasickém Bike Marathonu na Prima Cupu. To bylo překvápko. Po startu jsem měl pád, takže ten závod byl dost těžký, ale naštěstí byl hodně dlouhý na to, abych se nějak sebral. A pak jsem sezónu uzavřel v září takovou ultrapakárnou, že jsem se nominoval na mistrovství světa v Dánsku, klasická silniční cyklistika, okruh 153 kiláků. Tak jsem se rozhodl, že pojedu z Nové Paky do Dánska na start na kole. Objedu to tam a zase přijedu zpátky domů na kole. Celkově to bylo asi 2,5 tisíce kilometrů.

Čtěte také

Holka statečná. Román Daniela Polmana představuje neuvěřitelný příběh Blanky Čílové z Nové Paky

Jaké jsou nejbližší plány? Knížka Rychlejší než vítěz vychází 2. prosince, příští týden.
Já se snažím do knížek vždy přidat nějaké koření. Teď tam jsou i nějaké básničky, které plodí má hodně bujná fantazie při závodech. Takové rýmovačky, dost stupidní básničky.

To jedete na kole a najednou vás napadne rým?
Ano, napadají. Někdy začne mozek dělat hrozné věci, rýmovat a tak. Tak jsem se rozhodl, že si je nahraji. Bude to takové překvapení, na křtech knížky pár básniček přečtu. Pro pobavení.

Můžeme také zmínit, že chystáte i film o tomto závodě.
Film bude v lednu. Zatím mám termín premiéry u nás v kině v Nové Pace. Pak bude ještě jedna pražská premiéra. A pak budu s filmem jezdit po přednáškách.

Daniel Polman ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Ultrasportovec Daniel Polman z Nové Paky byl dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.