Přes snímky z „krabice od bot“ chytilo Václava Bacovského za srdce chození po horách a fotografování

19. duben 2022

Fotograf a cestovatel Václav Bacovský říká, že ve fotografování objevil velkou vášeň. Ale až po tom, co vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na vysoké škole. Díky fotografování se  ovšem potom o sobě, ale i o světě, dozvěděl prý mnohem víc než z mnoha knih. 

Rád fotografujete v našem kraji na Jičínsku a v Českém ráji. Vy z tohoto regionu pocházíte, je to tak?
Ano, přijel jsem do rozhlasu z malé vesnice Obruby, která leží kousíček od Sobotky. Takže vlastně bydlím na rozhraní Královéhradeckého a Středočeského kraje, abych byl přesný.

Václav Bacovský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Co vás přivedlo k fotografování?
Možná trošku náhoda. Vždy mě bavilo koukat se na krajinářské fotografie, to bylo v období nástupu digitální fotografie, když jsem byl na vysoké škole. Takže jsem se koukal na online galerie, kde fotografové dávali krásné fotky třeba z Českého ráje, tak jsem chtěl takové snímky mít také. Ale neměl jsem tolik peněz na kvalitní fotoaparát, takže jsem si musel trošku našetřit a koupil jsem si první zrcadlovku. Shodou okolností jsem v té době odjel do Itálie, kde jsem studoval italštinu. A měl jsem veliké štěstí, že jeden z lektorů byl profesionální fotograf. Ten si mě tak trochu vzal pod křídla a jel jsem s ním fotit do Dolomit, odkud pocházel. A tam mě úplně chytla za srdce kombinace chození po horách a focení.

Baví mě tahat s sebou těžkou fototechniku. Fotograf se nemohl narodit do lepší doby než dnes, protože technika jde neuvěřitelně dopředu.
Václav Bacovský, fotograf a cestovatel

Ale je zajímavé, že prý váš první workshop v Itálii proběhl skoro úplně bez fotoaparátu?
On to byl primárně jazykový kurz, ale viděl jsem, že tam jsou odpolední dílny. A zajímavá zkušenost pro všechny, kteří se chtějí učit cizí jazyky, tak nejlepší způsob je dělat něco, co vás moc baví. Takže jsem tam jel s tím, že budeme fotit a přitom se učit řeč. Aale když jsem tam dorazil, tak jsem zjistil, že foťák nebudeme vůbec používat, že si musíme vyrobit vlastní z krabice od bot. To jsme udělali a bylo to hodně zvláštní focení. Ale úplně skvělé, protože jsem pracoval poprvé a asi naposledy v životě s analogovým médiem, s klasickým filmem, v temné komoře, vyvolávání snímků a zažil jsem ten zázrak, když se vám tam najednou zjevuje obraz. Byla to opravdu strašně zajímavá zkušenost. Fotografování na krabici od bot, člověk pochopí všechny principy focení.

Čtěte také

Ovšem dnešní doba je velice příznivá pro fotografy, protože každý má foťák v mobilu.
To je pravda, já se ale musím přiznat, na mobil prakticky vůbec nefotím. Jsem v tomto stará škola, foťák mám neustále při sobě, digitální zrcadlovku. Jsem možná výjimka, že mě prostě baví tahat s sebou poměrně těžkou fototechniku. Ale jak říkáte, fotograf se nemohl narodit do lepší doby než dnes. Protože technika jde neuvěřitelně dopředu a vybavení, které máme, tak je fenomenální. A vlastně i za mnohem lepší ceny, než se o tom mohlo fotografům v 90. letech jen zdát.

Kromě svého oblíbeného Českého ráje a Jičínska jezdíte fotografovat hodně i do světa.
Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl podívat i na druhý konec planety na Nový Zéland, na Havaj, do Latinské Ameriky, do Patagonie. Ale hrozně rád jezdím po Evropě. Teď jsem se vrátil z Tenerife na Kanárských ostrovech. Velmi rád fotím v Norsku, zejména severní část za polárním kruhem, pravidelně jezdím třeba do Ománu, to je nádherná země. Moc toužím se ještě vrátit do západní Kanady, takže těch koutů světa, kde jsem fotil, už pár je. Ale vždy se hrozně těším zpátky do Českého ráje.

Čtěte také

Raději fotíte slunce, vodu a písek nebo chladno, déšť a zelenou trávu?
To je opravdu těžká otázka. Může to být obojí, mám rád, když je krajina nebo země rozmanitá. V tom je určitě zajímavý právě zmíněný Omán, kde prostě může člověk fotit něco, co tady nenajde. Písečné duny, oázy, palmy a samozřejmě moře. Ale mojí srdeční krajinou jsou spíš hory a zelená krajina. Fantastické Norsko a Kanada jsou pro mě asi nejhezčí hory, co jsem kdy poznal. Tam je focení balzám pro duši.

Takže fotograf má radost, když to prostě hraje barvami a je tam třeba i hloubka nebe, mraky a tak dál.
My fotografové občas říkáme, že jsme hrozně nevděční na počasí. Protože samozřejmě chceme mít hezké počasí, ale to neznamená modrý nebe. Azuro je nepřítel krajinářského fotografa, protože potom tomu trošku chybí ona hloubka. Chceme mít dramatické mraky, takže paradoxně nejhezčí počasí na fotografování je na rozhraní nějaké přeháňky a studené fronty. Když končí nebo začíná ošklivé počasí, to je to pravé. Na to se čeká v krajině, na nějaké světelné drama.

Čtěte také

Zažil jste při fotografování také nějaké dobrodružství?
Asi největší stres, který jsem zažil, byla ztráta cestovního pasu na argentinsko-chilské hranici, která je velmi střežená. Ty dva státy spolu úplně nekamarádí, takže je tam spousta kontrol. A stalo se to na Vánoce, přímo 24. prosince, že jsem v Argentině ztratil vlastní chybou pas, nechal jsem na zastávce jeden z mnoha baťohů. Uvědomil jsem si to vzápětí, ale už bylo pozdě. Měl jsem potom obrovské štěstí po šesti hodinách na policejní stanici, kde nikdo neuměl anglicky a já jim horko těžko španělsky vysvětloval, co se stalo, tak tam přišel někdo, kdo zamával s mým pasem, že ho našel vyhozený v popelnici. To bylo neuvěřitelné štěstí. Asi takový velký vánoční dárek.

Fotografování je vaše práce nebo koníček?
Obojí, protože velmi často pracuji jako průvodce pro jednu cestovní kancelář a tak se to dá hezky skloubit. Ne vždy, ale velmi často ano. Ona cestovní kancelář také využívá moje fotografie. Teď se chystám na Faerské ostrovy, což prý je jedna z top fotografických destinací. Všude zeleno, ovce, vodopády, drsné počasí. Jsem zvědavý, jaké to bude. Fotograficky určitě ohromný zážitek.

Václav Bacovský ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Máte už nastudováno něco dopředu?
Samozřejmě, vždy mám vytipovaný místa, kde se dá fotit, kdy a jak. Důkladná příprava je pro fotografa poměrně nutná.

Fotograf Václav Bacovský byl naším dnešním hostem. Moc děkuji za návštěvu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.