Ve světě si užívám neopakovatelnou místní atmosféru, není to o sbírce navštívených památek

11. únor 2019
Z návštěvy Milana Bureše ve Vietnamu

Dnes pojedeme s Českým rozhlasem Hradec Králové hodně daleko. Protože ve studiu přivítáme cestovatele a muzikanta Milana Bureše, který nejen, že občas hraje se skupinou Fleret na trubku, ale hlavně cestuje a poznává tajemné a ne tak běžné kouty světa. Často to jsou velmi tedy dobrodružné výpravy. 

Hned mě zajímá, odkud se vracíte? Protože vy skoro, když to malinko přeženu, jedete přímo z letiště.
Skoro ano, přijel jsem včera večer, ale bylo to čistě náhodné. Jel jsem si odpočinout, měl jsem plicní problémy, tak jsem letěl k moři. Prostě co bylo nejblíž a aby tam bylo také teplo. Tak jsem zvolil destinaci Omán.

Takže i cestovatel si musí někdy odpočinout na cestách.
Tak, musí.

Milan Bureš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Omán je arabský stát na Arabském poloostrově.
A Indický oceán tam je, takže jsem se koupal. Teplota byla příjemná, 30 stupňů přes den a večer 22. Takže to bylo bezvadné.

Jste krásně opálený, takže týden stačil?
Sluníčko tam pálí. Ale já neležel jen na lehátku, cestoval jsem, nedalo mi to. Takže jsem se po té krajině projel. Ptal jsem se místních lidí a tak nějaké novinky, jak to tam vypadá, mám.

Nejde ani tak o nějaké památky, spíš poznat rozmanitost krajiny a přírodních krás. Chci to vnímat, abych o tom mohl vyprávět.
Milan Bureš, cestovatel a muzikant

Když se řekne Arabský poloostrov, tak si představím, hlavně Arabské emiráty. Omán je ale hned vedle, to je sousední stát.
Je to ovšem trošku rozdílné. Arabské emiráty jsou rovina, kdežto Omán, to už je složitější, kopcovitý terén. Tam jsou dva druhy hor, jedny u hlavního města, ty jsou vysoké asi 3000 metrů. Já jsem byl hlavně dole u města Salála. Tam na jihu jsou hory zhruba 1400 metrů vysoké a jezdíte po pobřeží. Je tam příjemné klima, není tam taková vlhkost, ale jsou tam nové dálnice. Když půjdeme do historie, existuje tam sultanát a sultán Tajmúr z dynastie al-Saídů byl takový konzervativnější. Měl sice ropu, ale do ničeho neinvestoval. Ale měl jednoho syna, ten se jmenuje Kábús. A odsud se počítají moderní dějiny. On studoval v Británii, vrátil se a za pomoci svého strýce a britského království svého otce sesadil v červenci 1970. Od té doby se tam slaví svátek a píší se nové dějiny.

O Severní Koreji může vyprávět jen ten, kdo tam byl. Jak se žije v zemi, kde lidé nemají na výběr?

KLDR patří k nejhůř dostupným zemím světa

Cestovatel Milan Bureš, jako jeden z 19 českých dobrodruhů, kteří v posledních třech letech mohli jednu z nejhůře dostupných zemí světa navštívit, hovoří o současnosti Severní Koreje. Politickou garniturou KLDR mu bylo povoleno i fotografovat. Rizika spojená s návštěvou Severní Koreje jsou značná a málokdo si je vůbec dokáže představit.

A od té doby tam vládne sultán Kábús.
Do té doby tam byly v celé zemi byly tři školy a několik silnic. On začal budovat novou infrastrukturu, nové školy, nové zdravotnictví, staví dálnice. Přivedl zemi k obrovskému rozkvětu.

Je tam poušť, písek, ale také hodně ropy. A staví výškové mrakodrapy. V Dubaji je jehla, nejvyšší mrakodrap světa.
Ale v Ománu mají dokonce v ústavě zakázáno stavět budovy vyšší než pět pater. Takže oni staví pořád v tom starém duchu, jen pět pater. Dál tam nekoupíte vůbec nikde alkohol. Jen na některých vybraných hotelech a jen v určitých časech, jinak ne.

Z návštěvy Milana Bureše v Ománu

No ale zase díky tomu možná tam je nulová kriminalita. Tam prostě nikdo nic nekrade.
Můžete nechat nastartované auto u obchoďáku a za chvilku ho tam znovu najdete, pořád nastartované a v plné náloži, co jste si tam nechal.

Zkrátka místo pro krásnou a atraktivní dovolenou. A přitom je to vlastně blízko.
Je to osm hodin letadlem. Letěl jsem z Katovic do města Salála vcelku bez problému, a není to zase až tak drahé jako jiné destinace, třeba Mauricius nebo Seychely.

Z návštěvy Milana Bureše v Ománu

Vzdálené tropické ráje, tam se letí třeba i 30 hodin.
To je už potom utrpení i v tom letadle.

A jak jste říkal, krásné počasí teď na začátku února.
Krásné, 30 stupňů vzduch a 26 moře. Půjčil jsem si auto a jezdil autem. Cestujete po dálnicích, a když jedete k moři, potom už jdete po dunách, po písku. Takže si musíte půjčit automobil, který hrabe a který zvládně i jízdu v dunách.

Když jsme se viděli naposledy v září, tak jste říkal, že se chystáte zase do Vietnamu. To bylo už pošesté?
Pošesté jsem tam byl. Jel jsem na přelomu listopadu a prosince a měl jsem cíl střední Vietnam, náhorní plošinu. Přiletěl jsem do Hanoje a odtud jsem směřoval do města Danang a do města Hoi An. To je známé různými krámky a obchody, je tam asi 500 krejčovských dílen.

Z návštěvy Milana Bureše ve Vietnamu

Co se týče krejčovských dílen, tak to je naprosto správně, protože tam je bourec morušový a hedvábí.
Samozřejmě. Tam přijdete, vysvětlí vám ten proces, jak vůbec hedvábné vlákno vzniká a pak se na vás vrhne pět švadlen, které vás změří a ukazují vám límečky, knoflíčky, kapsy, jaká je móda, jaká kombinace. Večer vás změří, vyberete si a ráno máte na věšáku pověšených pět košil, jedno sako a kalhoty.

Neříkejte, tak rychle?
Přes noc to připraví a ráno v devět už je zkouška.

Z návštěvy Milana Bureše ve Vietnamu

Takže vy jste tam přiletěl, abyste se oháknul.
Tak, oháknul. A pak jsme teprve vyrazili. Byl jsme ve městě Hoi An, potom jsme se přemístili kousek dál zpátky kánoí do města Hue. To je bývalé hlavní město, císařské, rodinný klan Nguyen tam má i hrobku. Je to něco podobného jako v čínském zakázaném městě. Tam jsme si vše prohlédli a potom jsme se přemístili na 18. rovnoběžku, což je místo, kde byly největší boje americko-vietnamské války. Kde jsou vytvořeny jakési tunely, lidé se schovávali pod zem. Tady byl Vietnam rozdělen na severní a jižní. Je tam žlutomodrý most, modrá barva představovala severní Vietnam, žlutá jižní Vietnam.

Ano, to jsou ony pověstné tunely, Američané na ně nemohli přijít, nevěděli, kam ti lidé zmizeli.
A potom na ně pustili Agent Orange, což byla látka, která zlikvidovala veškerý porost.

Z návštěvy Milana Bureše ve Vietnamu

Jak to tam vypadá? Jak si představit tyto tunely?
Je to pod zemí, kde žilo na tisíc lidí. Je to asi pět kilometrů podzemí ve třech patrech. Mají tam nemocnice, mají tam školy, dokonce se tam narodilo asi 18 dětí.

Vy jste měl možnost se podívat přímo do těch tunelů?
Byl jsem i v tunelech, prolézali jsme to.

Jaké jste tam měl pocity, být pod zemí?
Jistá klaustrofobie tam je, ale vchody už jsou trošku zvětšeny. Ale Vietnamci jsou přeci jen o hlavu menší.

Ale tam nejsou nějaké betonové zdi.
Ne, to je celé vyhrabaný různými nádobami, hrníčky, kbelíčky. Začalo to tak, že když Američané shodili bombu, ta udělala kráter, který oni rozšířili o nějaké chodby.

Z návštěvy Milana Bureše ve Vietnamu

Ještě mi řekněte, Milane, proč Vietnam? Říkal jste, už jste se tam šestkrát vrátil. Navštívil jste i spoustu jiných zemí. Povídali jsme si o tajemném patře v hotelu v KLDR, což je zase úplně jiný svět. Asi daleko stísněnější.
Tam to je horší, tam vás moc nikam nepustí- Ale zase vidíte bídu, uvědomujete si, co my tady všechno máme.

A proč ten Vietnam? Je to vaše láska?
Ve Vietnamu je nádherná příroda. Tam nejde ani tak o nějaké památky, spíš vnímat rozmanitost krajiny a přírodních krás, ovoce, faunu i flóru. A je to rozsah 2000 kilometrů, takže přejíždíte ze subtropů do tropů.

Milan Bureš ve Vietnamu

Chci připomenout, že Milan Bureš bude mít brzy hned dvě přednášky. Jednu v našem kraji v Červeném Kostelci. To bude v úterý 12. února, právě o Severní Koreji. A hned ve středu 13. února v Ústí nad Orlicí přednáška o Vietnamu.
A to bude de facto premiéra, sice jsem měl asi čtyři předpremiéry, ale tady si na tom dám obrovsky záležet, protože chci, aby se o tom vyprávělo. A dokonce tam pustím i nějaký film, který jsme tam natočili přes dron.

Chystáte se v nejbližší době navštívit zase nějakou pěknou zemi? Bude to vaše vysněná země, poslední z 15 bývalých republik Sovětského svazu?
Bude. Byl jsem ve všech 14 bývalých republikách. A teď už zbývá jen Tádžikistán, Dušanbe hlavní město. Dal jsem si za úkol do konce roku se tam podívat.

Milan Bureš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Dobře, tak až se tady opět vidíme ve studiu, popovídáme si tentokrát o bývalém Sovětském svazu a jeho 15 republikách.
Rád přijedu a rád povím. Díky, na shledanou.

Spustit audio

Související