Cestování není o velikosti peněženky, nýbrž srdce. Život je velká inspirace a studnice možností
Autorka společenských románů Danka Šárková píše většinu svých knih o vztazích, a to jak v osobním, tak pracovním životě. Život si zpestřuje čínskou medicínou a v kurzech automatického psaní otevírá lidem mysl.
K její vášni patří také cestování a fotografování. Například z toulání Asií a Afrikou, kde putovala „s batohem na zádech".
Spisovatelka a cestovatelka z Krkonoš Danka Šárková, vlastním jménem Šárka Denková, je naším dnešním hostem. Jak je vám to milejší? Danka nebo Šárka?
Dnes už slyším na oboje, ale samozřejmě Šárka je pro mě asi milejší.
Tak, Šárko, vy budete asi vědět, proč se ptám, jste šťastná?
Já si myslím, že momentálně prožívám velice hezké období svého života.
Už nějaký ten pátek žijete skutečně úplně jiný život. Řeknete nám něco k vašemu prvnímu manželství?
Mé první manželství bylo, dá se říct, ze začátku velice šťastné, narodili se mi v něm dva synové. A jsem hrozně šťastná, že ty dva kluky mám, Davida a Adama. Bohužel, tak jako hodně manželství v České republice, nevydrželo a dnes žiji s někým jiným.
Všechnu bolest odvál čas. My jsme se domluvily, že nebudeme otevírat staré jizvy. Ale možná právě díky tomu, co jste zažila, jste začala psát.
Dá se říct, že ano. Já už jsem chtěla psát za manželství, ale bohužel tam bylo několik firem, dělala jsem účetnictví, takže nebyl čas. Do toho dvě malé děti. A potom, když jsem zůstala bez chlapa a po večerech nebylo co dělat, tak jsem začala psát.
Mé knihy jsou psychologickou sondou do vztahů. Snad se v tom mnozí čtenáři najdou. A snad jim ta kniha něco i předá.
Danka Šárková, spisovatelka a cestovatelka
Kolik let se věnujete této tvůrčí činnosti?
Takových třináct let určitě. Už mám třináct knih na svém kontě. A na čtrnácté a patnácté se pracuje. Ty by měly jít brzy do tiskárny.
Poslední vaše knížka se jmenuje Horalka. Je to o vás?
Nemůžu říct, že by to bylo úplně o mně. Ale samozřejmě jsou tam autobiografické rysy, kde jsem čerpala ze svého života. Osnova knihy je vymyšlená, ale je tam hodně zápletek, které jsou z mého života a ze života mých dětí a partnera.
Vy jste po tom nevydařeném manželství změnila svůj život od základů. Z Prahy jste se přestěhovala k příteli do hor. Měla jste v té době vůbec sněhule?
To je otázka. Já bych se ještě vyjádřila k nevydařenému manželství. Nedá se říct, že by bylo nevydařené, protože vydrželo sedmnáct let. Takže si myslím, že zase úplně nevydařené nebylo. Samozřejmě že jsem neměla sněhule, měla jsem pohorky. Protože se svým exmanželem jsem prošla Švýcarsko. A tehdy jsem si kupovala pořádné boty do hor.
Ale šok po tom přestěhování asi nějaký nastal. Jak vás přijali sousedi?
Tak jsem naplavenina. Já jsem původem rezident z Prahy tady v Krkonoších. Sousedi mě, myslím, přijali velice dobře. A k tomu řeknu takovou perličku. Sousedy na horách, když jste na samotě v kopcích, si musíte hýčkat. Jelikož přívaly sněhu jsou tak velké. Pokud má soused pluh, tak s ním musíte opravdz vycházet, aby vás vyhrabal.
Sousedy potřebujeme k životu. Příroda, zvířata, klid, přátelské vztahy, Krkonoše, ráj na zemi?
Dnes už čtvrtou zimu, co zde žiji, nemohu říct úplně ráj na zemi. Je to krásné, je to romantika samozřejmě. Ale je to taky drsnější život. Dneska máme techniku, což znamená čtyřkolky, auta, máme sněžný skútr. Ale žít v Krkonoších před sto lety v horách na samotě muselo být hodně drsné.
Vy přiznáváte, že potřebujete ke svému životu i ten městský ruch. Jeden váš syn žije v Praze, druhý v Londýně. Dá se říct, že to cestování je součástí i vašeho života. Že je to po tom psaní taková druhá vaše vášeň?
Určitě. Cestování je opravdu moje vášeň. Ráda píši a ráda cestuji. A ráda píši i o tom cestování.
Vy ale navštěvujete velmi netradiční země, Tanzánie, Kambodža, Thajsko, Indie, Spojené arabské emíráty. Podle čeho si vybíráte své cíle?
Víte, já si myslím, že možnost cestovat není o velikosti peněženky, ale o velikosti vašeho srdce. Cesty absolvuji se svým partnerem Jirkou. A jde o to, že prakticky nikdy nevíme, kde skončíme. Ale když seženeme za dva tisíce letenku do Asie, tak skončíme někde v Asii.
Takže doma máte mapu celého světa a zapícháváte špendlíčky.
Ano, přesně tak. Mám mapu celého světa a zapícháváme špendlíčky kde jsme byli. Mám ji přímo na chodbě přede dveřmi do bytu.
Čtěte takéSpisovatelka Danka Šárková
Kromě poslední knihy Horalka, která je tedy částečně o vás, jste nám přivezla ještě jednu knihu a ta se jmenuje Světlo a tma. Tu máte nejraději?
Musím říct, že ta knížka mi dala nejvíc práce. Je to společenský román o muži, který má psychikou poruchu, maniodepresivitu. A já píši v té knize, že i člověk, který je duševně nemocný, má právo na krásný a plnohodnotný život. Že může prožívat lásku a život takový, jaký by chtěl, i když mu ta nemoc brání. Já mám tu knihu ráda. I když komerčně úspěšnější je logicky Horalka. Ale moje srdcovka je Světlo a tma.
Je to o někom, koho znáte? Protože vy se necháváte inspirovat ve svém okolí.
Příběh je absolutně fikcí. Je to absolutně vymyšlený příběh, kdy jsem si premisu vymyslela samozřejmě já. Ale někoho s touto nemocí v blízkém okolí mám, takže jsem čerpala ze zkušeností.
Našla jsem hodnocení čtenářů a určitě máte radost, že jsou všechna pozitivní. Když píšete, je tím cílem napsat čtivý román, nebo je tam i nějaká touha předat zkušenost a inspirovat?
Určitě je přáním každého spisovatele, aby kniha zaujala. Aby ji čtenář neodložil a neřekl si, to se nedá číst. Myslím si, že moje knihy jsou psychologickou sondou do vztahů jak v osobním, tak pracovním životě. Snad se v tom mnozí čtenáři najdou. A snad jim ta kniha něco i předá.
Myslíte si, že se s talentem pro psaní člověk rodí, nebo se to dá naučit?
Na tohle vám asi nedokáži odpovědět. Já nemám vystudovanou žurnalistiku. Někdy píši velice lehce. A pak znám lidi, kteří vystudovali tvůrčí akademii Škvoreckého a nenapíší nic. Mně se píše lehce. Jak to má někdo jiný nevím, nemohu mluvit za někoho jiného.
Většina autorů potřebuje řád, režim, napsat každý den pár stránek. Jak to máte s tou tvorbou vy?
Jsem bývalá účetní a daňařka, takže já řád určitě mám. Ale mám týdny, kdy ke knížce nemám vůbec čas sednout. Protože jezdím hodně po besedách po republice, hodně se věnuji ještě jiné práci. Ale když píši, tak mám opravdu řád. Mám vyčleněny dny, že po osmé hodině sedám k počítači. Je jedno, jestli to je v posteli, u stolu, v kuchyni nebo na terase. Ale prostě vím, že musím sednout a dokud nenapíši pět stránek, tak od toho neodejdu. Někdy je hrozné těch pět stránek vyplodit a někdy lehce napíši osm stránek levou zadní.
A mažete také? Že si to druhý den přečtete a nelíbí se vám to?
Moc ne. Já většinou píši na první dobrou. Což je asi dar. Nemažu. A nemažu ani, když dělám potom korekci knih.
Míváte v některé části v rámci toho psaní krizi?
Někdy se stane, že se mně moc nechce psát. Ale vždy ze sebe něco vypotím. Asi už je to něco jako profesionalita.
Pak je možná v rámci té krize čas vydat se do ciziny, třeba do Afriky.
Přesně tak. Trošku si ulevit. Na cestách nepíši. Vůbec. Mám čistý stůl a nepíši.
Na čem teď pracujete? Vy jste zmínila, že už je rozpracovaná další kniha.
Teď jsem odevzdala knihu Víkend. Je to trošku taková duchařina. A měly by mi vyjít kniha Příběhy na lehátko, Nevěra, Osudy, Láska, která už jednou vyšla elektronicky. Ttak teď by měla vyjít tištěná verze. A momentálně pracuji na románu s pracovním názvem Polapeni. Chtěla bych tam trošku vypíchnout naše ortodoxní křesťanství versus jiné náboženství v jiných zemích, jako je buddhismus.
Palčivé a aktuální téma.
Velice palčivé téma. Bude to román o lásce a na nátlak čtenářek bude o mém cestování po Asii. Hrdinka je momentálně v Thajsku, v Kambodži. Čtenářky se mají na co těšit.
Cestování, psaní, ale také besedy a přednášky máte ráda. Povídání s lidmi. Vyhledáváte ten kontakt.
Myslím si, že jsem docela introvertní člověk, který si rád někam zaleze když píše. Tak potřebuji klid. A pak když přijedu na besedu, tak mi to dělá dobře. Kolikrát jedu na besedu velice unavená a po dvou hodinách besedování se čtenáři, jsem úplně nabitá energií. Určitě to potřebuji.
27. února budete besedovat v knihovně v Hradci Králové, 28. února potom v knihovně v Deštném v Orlických horách. Odpovíte na vše, na co se vás vaši čtenáři zeptají?
Myslím si, že ano. Snažím se jim vyhovět.
Říká spisovatelka Danka Šárková. Mocc děkujeme za milé povídání a přejeme hodně štěstí na vaší další cestě.
Související
-
Dřevorubec, cestovatel, spisovatel a textař. To vše je v...
V pátek 14. října vysílá Český rozhlas Hradec Králové dopoledne po 10. hodině živě z Radioklubu v Havlíčkově ulici za účasti diváků a posluchačů. Hostem bude dřevor...
-
Zločin a trest. Selhání člověka, to je aktuální téma v každé...
Nevím, co to pro vás znamená, mít a držet v ruce knížku, novou knížku, ale pro mě je to vždycky takové jedno velké tajemství, určitě i velké dobrodružství, do které...
-
Co dům v Hradci Králové, to spisovatel a básník. Ve kterém...
Dnešní host Českého rozhlasu Hradec Králové celý svůj profesní život zasvětil knížkám. A co může být krásnějšího, než si právě nějakou tu knížku vzít a prožít s ní ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
