Co dům v Hradci Králové, to spisovatel a básník. Ve kterém babička rozmazlovala Karla Čapka?
Dnešní host Českého rozhlasu Hradec Králové celý svůj profesní život zasvětil knížkám. A co může být krásnějšího, než si právě nějakou tu knížku vzít a prožít s ní třeba celé odpoledne, klidně den. A navíc jsem se těšil i na knížku, kterou bývalý ředitel Knihovny města Hradec Králové sám napsal, a právě v těchto dnech se může dostat i k vám. Vítáme ve studiu Jana Pětu.
Co pro nás znamenají knihy, to je možná hloupá otázka pro člověka, který s nimi strávil celý život, viďte.
Já jsem od dětství to, čemu se říká knihomol. Honili mě doma od knížek a jaksi ty knížky, to je celoživotní záležitost.
Jak jste se dostal k práci v hradecké knihovně? Prý to byla víceméně náhoda, protože vy jste chtěl původně pracovat v muzeu, ne?
Ano, já jsem se tam dostal vlastně z nouze, protože jsem po absolvování historie a filozofie na brněnské univerzitě a po skončení vojny nemohl najít místo, ani v muzeu, ani v archivech, ani ve školství dokonce. Takže jsem nastoupil na brigádu ve skladu tehdejší krajské knihovny na zámku v Miščevsi. Takže jsem začínal od píky. Pak jsem vystřídal půjčovnu, ústřední půjčovnu knihovny, dělal jsem věcnou katalogizaci, to byla moje snad nejoblíbenější činnost v knihovně, pak jsem dělala akvizici a nakonec jsem jaksi uspěl ve výběrovém řízení na ředitele a v roce 1992 jsem usedl na tu židli. Tam jsem byl až do roku 2008.
V čísle popisném 87 bydlel 4 roky Karel Jaromír Erben. A měl tu dost svízelný život, protože jeho rodné stavení v Miletíně vyhořelo a rodina na tom byla finančně velice špatně.Jan Pěta, autor Literárního průvodce Hradcem Králové
Bylo těžké za tu dobu vše přeorganizovat tak, aby to fungovalo i s těmi novými technologiemi?
Ano, došlo k mnoha změnám. Já bych zdůraznil snad to, že jednak se změnil i charakter fondu knihoven, protože s nástupem nových nosičů, nových druhů dokumentů, o ty se obohatily ty klasické knižní fondy. A jak jste zmínil, nástup počítačové techniky, velice zrychlil a zjednodušil jak výpůjční služby knihoven, tak informační služby. A knihovníci dostali větší prostor potom k tomu, aby se věnovali vzdělávacím pořadům, kulturním pořadům, aby se z knihoven stala místa setkávání lidí a komunitní centra. V malých obcích je to často jediné takové místo.
A co říkáte na novou budovu městské knihovny v Hradci Králové ve Wonkově ulici? To je nádhera, ne?
Určitě. Tak to má být. Ta cesta k ní byla dlouhá, ale já bych řekl, že právě to je jedna z těch velkých změn v knihovnictví po roce 1989. Dosud nebývala zvykem výstavba nebo rekonstrukce knihoven, čehož je tedy Hradec Králové zářným příkladem, protože je tady nová Studijní vědecká knihovna i ta naše.
Jak se vůbec čte v Hradci Králové? Byli jsme na tom v historii s knihami dobře v Hradci?
Já si myslím, že určitě. Čtenářů jsme měli vždy hodně, asi kolem 15 tisíc. Což je z těch 95 tisíc občanů Hradce Králové hodně. A to si ještě pučují pro členy rodiny často, takže těch čtenářů bylo hodně a návštěvníků knihovny ještě víc.
Myšlenka vytvořit Literárního průvodce Hradcem Králové vznikla jak? Vy jste to vnímal jako jeden velký dluh.
Ano, to není moje původní myšlenka, můj předchůdce a kolega pan František Vích přišel s tímto záměrem už v roce 1995 a dokonce na tom začal pracovat, ale bohužel rok nato zemřel. Takže to stálo přede mnou jako dluh, jenže pořád nebyl čas. Připravovala se výstavba nové budovy, pak když jsem odešel do penze v roce 2008, spolupracoval jsem na jiných projektech, jako Encyklopedie Hradce Králové a tak dále. Takže intenzivní práce na literárním průvodci začala před třemi roky.
Jakou knížku vy si rád přečtete, když máte chuť a čas. Je to historie?
Kupodivu jako penzista, jako všichni penzisté, mám málo času. Ale čtu samozřejmě. Většinou spíš literaturu faktu. Musím říct, že teď v tom pozdějším věku už ne tolik beletrii.
Musel jste se ale hodně ponořit i do té historie, když jste sestavoval průvodce Hradcem Králové.
V každém případě. Musel jsem i pročíst něco z tvorby těch autorů, zejména jejich memoáry, kde se našla řada zajímavých věcí právě v tom vztahu k Hradci a k tomu jejich životu v Hradci Králové. Bádal jsem v archivu a taky v knihovnách, protože velká část těch děl není snadno dostupná.
A musel jste taky škrtat. Protože ten první váš text prý měl přes 500 stran.
Ano, ta první verze mi nakynula na to množství, které jste zmínil. A ten rukopis se skládal z místopisu abecedně řazeného a potom druhá hlavní část byla hradecká čítanka. No, když přišlo jaksi na lámání chleba a měla se publikace vydat, no tak bylo jasné, že z praktických důvodů není možný takový rozsah. Protože tam měl přijít ještě obrazový materiál, takže jsem celý minulý rok krátil. Takže se z toho stal opravdu průvodce.
Dá se teda třeba říct, že co dům tady v Hradci Králové, to nějaký spisovatel a básník?
V každém případě to platí o tom historickém středu města. Tam jednoznačně Malé náměstí, Velké náměstí, ty uličky kolem, tam je koncentrováno to literárno. Je to tím, že ten Hradec byl pevnost a že po celé třeba to 19. století ten život byl uzavřen hradbami a tam se tísnilo 8 až 10 tisíc lidí.
Možná to souvisí i se školstvím, se středními školami.
Zcela určitě. Je to tím, že tu bylo oproti jiným městům poměrně velké množství škol, gymnázium staroslavné, tam jsem napočítal, že tam během těch dvou posledních století bylo mezi učiteli a studenty asi 100 autorů, učitelský ústav, kněžský seminář, byla to vlastně taková kvazi vysoká škola, už tenkrát první v Hradci Králové.
V Literárním průvodci jsem se dočetl, že v místě, kde stojí dnes Hotel U královny Elišky v Hradci Králové, tam bydlel kdysi u své babičky gymnazista Karel Čapek.
Ano, přesně tak, u své babičky Heleny Novotné, která ho tam rozmazlovala, vařila. To byla dost výjimka, protože málokterý venkovský student tu měl takové zabezpečení. Bydlel u cizích a ne s babičkou.
Na Velkém náměstí v čísle popisném 87 zase bydlel čtyři roky Karel Jaromír Erben.
Ano. A měl tu dosti svízelný život, protože jeho rodné stavení v Miletíně vyhořelo a ta rodina na tom byla finančně velice špatně a on se musel živit sám. Měl tady kondice a vyučování.
A kdo by chtěl třeba vědět, který z hradeckých hotelů nejčastěji a nejraději navštěvoval při svých návštěvách Miroslav Horníček, tak to se v Literárním průvodci Hradcem Králové taky dočte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
