Spisovatelka Petra Votroubková: Když jsou příběhy na papíře, je to jednodušší, než je jen vykládat

Kdy jste začala psát autorské věci?
Příběhy vás napadají pořád a já jsem je potřebovala někomu napsat. Když jsou na papíře, tak je to jednodušší, než je jen vykládat lidem. Ale vymýšlela jsem je vlastně odjakživa. První knížku, Sen o moři, jsem napsala o "svaťáku", kdy jsem se měla učit na maturitu. Protože psát bylo jednodušší. Ale maturita dopadla dobře. Lidé mi pak říkali, že v knížce jsou zajímavé geografické termíny, které jsem se právě učila k maturitě. Tak jsem je nacpala do knížky.

Mám ráda prolínání fantazie s reálnými problémy lidí. Proto neříkám, že je to čistokrevná fantasy. Spíš realistický svět s magickými prvky.
Petra Votroubková, spisovatelka

O čem je tedy Sen o moři, který vyšel v roce 2017?
Příběh se odehrává v průběhu asi 14 dní, hlavními postavami jsou dvě děti, které žijí v takovém pouštím údolí. A dějí se tam zvláštní věci. Potkají přízrak, pak potkají cestovatele z jiné dimenze a řeší i problémy mezi sousedy. Já mám ráda prolínání fantazie s reálnými problémy, kdy se lidé chovají jako lidé. Proto nerada říkám, že je to čistokrevná fantasy. Protože ve fantasy většinou stačí zabít nějakého čaroděje a vše dobře dopadne. U mne je to spíše realistický svět s magickými prvky.

Čtěte také

Spisovatelka Lidmila Kábrtová: Prožívejme naplno každý svůj den. Nic se nesmí v životě odkládat

Vše okolo vás tedy inspiruje k psaní?
Přesně tak. Například jedna postava v knize trpí psychickou poruchou, kterou jsme ve škole brali na psychologii. Tak jsem si řekla, že by bylo zajímavé stvořit postavu s tímto typem poruchy.

A teď v březnu 2025 vyšla kniha Píseň o pevnině.
Knížka vyšla pouze v elektronické podobě, papírovou verzi nemá. Odehrává se 11 let před Snem o moři, tedy je to postaveno chronologicky obráceně. Já mám ráda Hvězdné války, kde je to podobně. V knize je několik postav, které vystupují ve Snu o moři už ve středním věku, kolem 40 let. A tady je jim zkrátka o 11 let méně. Je to dobrodružný příběh, vystupují zde mořské Sirény, a řeším tam, jestli by se jim líbil život v současných oceánech, když je tam nadměrný rybolov a velké znečištění. Takže se snažím opět o přesah do reality. Je to také o síle přátelství, snažila jsem se, aby to byla kniha pro všechny generace. Knížku je možné zakoupit v PDF formátu nebo si ji stáhnout do čtečky.

Prosadit se čistě prodejem knih, to nevím, jestli je v Čechách vůbec možné. Možná tak tři lidé se tím uživí. Je to docela těžké.
Petra Votroubková, spisovatelka

Jaké jsou reakce čtenářů na vaše knihy? Máte nějakou zpětnou vazbu?
Protože jsem neměla velkou propagaci, tak knížky většinou četli kamarádi a jejich recenze byly pozitivní. Jen nevím, nakolik to mohu brát za bernou minci. Ale lidem se to líbilo. Jeden kamarád mi řekl, že tohle ode mne nečekal. Že je tam spousta technických věcí. Ale já mám obecně vědu ráda, snažím se tedy o ní psát hezky. Protože lidstvo pokrok potřebuje.

Čtěte také

Šmírák. Autorka oceňovaných detektivek Kristýna Trpková napsala svůj první „čistokrevný“ thriller

Vy také hrajete na cistru ve středověké skupině Innamorata. Co je to za hudební nástroj?
Pro laika vypadá cistra podobně jako kytara. Jde o strunný nástroj se čtyřmi strunami po dvou. Jako je dvanáctistrunná kytara, tak tohle je taková osmistrunka. Hraje se na ni dost podobně, kromě toho, že všechny struny jsou jiné. Skupinu Innamorata tvoříme čtyři děvčata. Já tam hraji od letošního ledna, takže krátce. Zatím jsme hrály v Divadle Jesličky v Hradci Králové jako doprovod dětských představení.

Paní Jiřina Krtičková ze ZUŠ Střezina stojí za vaší hudební skupinou. Jak jste se seznámily či potkaly?
Přes folklorní soubor Červánek. Přihlásila jsem tam svoji dceru, aby tančila folklór, protože se mi moc líbí činnost Červánku. A na soustředění jsme se potkaly s paní Krtičkovou, která mě nalákala do své kapely.

8 fotografií

Vy jste už dvojnásobnou maminkou, kromě dcery máte i syna, který by měl jít v září do školky. Kromě toho doděláváte studium práv.
Už odevzdávám diplomovou práci, tak doufám, že už studium úspěšně ukončím. Věřím, že právničina mě uživí lépe než samotné psaní. V Čechách je trochu složité se živit jen psaním literatury. Mnoho lidí, kteří se tím živí, tak kromě psaní knih pořádá také kurzy tvůrčího psaní nebo besedy pro školy či dělá korektury, že se motá nějak kolem knížek. Tím se určitě uživit dá, ale prosadit se čistě prodejem knih, to nevím, jestli je v Čechách vůbec možné. Možná tak tři lidé se tím uživí. A myslím si, že prosadit se v literatuře je docela těžké, musíte trefit nějakou společenskou náladu nebo vlnu, něco, co se zrovna v tu chvíli čte. Když si píšete jen sám na koleně, tak je to docela těžké.

Čtěte také

Od držkopádu ke knížkám. Veronika Jonešová je spisovatel zahradník. Sází nápady a čeká, co vykvete

Kdysi mi tady jedna spisovatelka řekla, že autoři se dělí na dva tábory. Jedni jsou zahradníci, druzí architekti. Architekti mají vše od začátku už v hlavě naplánované a přesně vědí, jak se bude příběh vyvíjet. Ovšem zahradníci zasadí semínko a čekají, co jim z toho vyroste. Jakým způsobem píšete vy?
Svět mám vymyšlený poměrně podrobně, ale jak se v něm budou chovat postavy přímo v dané situaci, to nikdy nemůžete vědět předem. Občas si říkáte, takto bych přece v životě nezareagoval, to vůbec nesedí, to by nešlo. A už vám příběh jde někudy jinudy. Takže jsme tak půl napůl architekt i zahradník.

Máte už nějakou inspiraci pro příběh, který byste chtěla zasadit do kulis Hradce Králové? Protože to je takový váš sen.
Když jsem měla psát diplomku, tak se několik nápadů objevilo. Protože samozřejmě všechno je lepší, než psát diplomovou práci. Takže pár nápadů už mám.

Petra Votroubková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byla spisovatelka a autorka příběhů Sen o moři a Píseň o pevnině Petra Votroubková. Moc děkuji za rozhovor, ať se vaše knížky a příběhy čtenářům líbí.