Od držkopádu ke knížkám. Veronika Jonešová je spisovatel zahradník. Sází nápady a čeká, co vykvete

Kolik knížek už jste vydala? Ta první byla v 25 letech?
Celkem jsem vydala tři knížky a je mi právě 28 letech. Hodinky jsou mým prvním románem, na ně potom navazují Minutky a třetí díl jsou Okamžiky.

Už se přeučuji, abych byla aspoň půl na půl zahradníkem a architektem. Protože při editaci je zapotřebí zapojit logiku, aby vše sedělo.
Veronika Jonešová, spisovatelka

Jak to bylo s vaším snem žít na tropickém ostrově? Prý za to trošičku může právě vaše psaní.
Může. Byl to takový dobrý životní držkopád, kdy jsem poprvé začala psát. Ale vůbec ne beletrii, byly to prostě zápisky z ostrova, náš každodenní život. Jak jsme se tam snažili žít a plnit si svůj sen, který nám tedy bohužel nevyšel a museli jsme se po třech týdnech vrátit domů. Ale já jsem aspoň v myšlenkách chtěla zůstat na ostrově, a tak jsem psala dál.

Čtěte také

Spisovatelka Lidmila Kábrtová: Prožívejme naplno každý svůj den. Nic se nesmí v životě odkládat

Držkopád jste to hezky nazvala, takže taková životní lekce. Nevyšlo to prostě dle vašich snů.
Vůbec to nevyšlo, ale teď zpětně je to vlastně to nejlepší, co se mi mohlo stát. Protože bez toho bych knížky vůbec nepsala.

Ani ve škole jste si nepsala básničky nebo nějaké příběhy?
Kromě slohových prací možná nějaký příspěvek do školního časopisu a deníky, ale nebylo to vůbec určeno pro veřejnost.

Hodinky. První román. Jak se rodil? Objevila jste to v sobě ten dar, nebo naopak jste to musela těžce vysedět?
Taková kombinace všeho dohromady. Psala jsem o tom ostrově a potom, když už nebylo moc co říct, jsem ale pořád chtěla psát, protože to mne neskutečně pohltilo a bavilo. Poprvé v životě jsem našla něco, co mě až tak bavilo. Tak jsem si hledala, co bych mohla psát dál, a na internetu jsem našla takovou pisatelskou výzvu, kde jedno z témat znělo, začít příběh slovy: "Nedočkavě pohlédl na své hodinky." A já začala psát.

Čtěte také

Slunce v duši, jaro v těle, trable pošli do ... Držím se hesla maminky, usmívá se Irena Obermannová

Najednou byla první kapitola, za chvíli druhá. Zveřejňovala jsem to na svůj blog a lidé se mi začali ozývat, že by chtěli vědět, jak to dopadne. A mě to taky zajímalo, tak jsem psala dál. Tedy až takovým pošťouchnutím z okolí přišel nápad, že by to mohla být kniha. Přestala jsem psát na blog a rok jsem psala knížku Hodinky. "Nedočkavě pohlédl na své hodinky," tak zní první věta románu Hodinky.

Pak už si ten příběh žil svým vlastním životem? Nebo jste musela hodně přemýšlet a vytvářet vztahy?
Někde jsem četla, že jsou dva druhy spisovatelů. Spisovatel zahradník a spisovatel architekt. Ten architekt má osnovu svého příběhu a všechno rozmyšlené, než vůbec začne psát. A pak jsou zahradníci, kteří si sednou, sází semínka nápadů a jsou překvapeni, co jim vyroste a vykvete. Já jsem byla velký zahradník, teď už se přeučuji, abych byla aspoň půl na půl zahradníkem a architektem. Protože při editaci je potom opravdu zapotřebí zapojit logiku, aby to vše sedělo. Ale to už nedělám sama. Takže ze zahradníka se stávám pomalu architektem.

Knihy Veroniky Jonešové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

O čem jsou Hodinky? Můžeme malinko nastínit příběh.
To je pro mě docela těžké, stručně několika větami popsat oněch 150 000 slov, co je v té knize. Je to romantický příběh o lásce, hlavními hrdiny jsou fotografka Patricie a pilot Samuel, které život na 30 let rozdělí. Tedy kniha je o síle druhých šancí a mezilidských vztazích. Začíná setkáním po těch 30 letech.

Pořád musím pracovat na určitém odstupu od textu, protože když je člověk do psaní ponořený, je těžké vše vidět z vyšší perspektivy.
Veronika Jonešová, spisovatelka

Hodinky byly prvním románem, následují Minutky a Okamžiky, takže vznikla trilogie. Tedy ty další dva na Hodinky navazují?
Ano. Knížky jsou to propletené. V Minutkách se vracíme třeba do minulosti hlavních hrdinů a jejich rodičů. I na předsádce knížky máme rodokmen, aby se v tom čtenáři a čtenářky lépe orientovali. Tedy ty knížky vyprávějí různí hrdinové v různých časových liniích.

Čtěte také

Baví mě ony zlomové okamžiky, kdy se uvnitř ženy něco láme, drtí a roste, ale okolí to nevidí

Kdo je vaším prvním čtenářem?
Manžel. Konzultujeme spolu ten příběh už v průběhu psaní. Když mi třeba řekne, takhle Veroniko ne, tak to sice bolí, ale dám na něj, protože se většinou ukáže, že má pravdu. Pořád musím pracovat na určitém odstupu od toho textu, protože když je člověk úplně ponořený v tom psaní, tak je těžké vidět vše z vyšší perspektivy.

Je těžké vydávat si knížky sama? Protože vy jste si knížku nejen napsala, ale co ještě všechno jste musela udělat pro její vydání?
Když pominu to, že knížka už byla napsaná, prošla konzultací s čtenářkami, gramatickou korekturou a byl připravený kompletně celý text, tak přišel na řadu manžel, který udělal sazbu textu, připravil grafiku knížky a komunikovali jsme s tiskárnou, kterou jsme si sami museli najít. a zvolili si ji. V samovydávání knížek je obrovská porce svobody v tom, jak knihy budou vypadat, ale zároveň také neseme veškeré riziko na ramenou. U první knihy jsme zvolili náklad 1 000 kusů, pak už jen zbývalo dostat knížky mezi čtenáře. Což je zase už úplně jiný obor. Marketing, propagace, webovky. Dnes už jsou naše knížky ve všech kamenných knihkupectvích i e-shopech skrze distribuci Albatrosu. Ale samozřejmě i na našich webových stránkách, kde knížky můžete zakoupit i s mým podpisem a věnováním na konkrétní jméno. To je taková přidaná hodnota, myslím si, že to dělá lidem velkou radost.

Jakub Schmidt a Veronika Jonešová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Na čem pracujete teď? Určitě máte zase další knížku rozepsanou.
Ano. Píšu další knížku, která už bude samostatně stojící, nebude nijak nesouviset s touto trilogií. Předprodej bychom chtěli spustit zhruba příští léto, takže by měla knížka vyjít na podzim 2024. Ale zatím není ještě ani dopsaná a nemá jméno. Mohu jen prozradit, že bude o dvou párech, čtyřech třicátnících, kteří se potýkají s každodenním životem. Bude o tom, jak si lze zkomplikovat vlastní hlavou zdánlivě jednoduchý život. Jak si to umíme udělat těžké, i když nemusíme.

Naším hostem byla spisovatelka a autorka úspěšné trilogie Hodinky, Minutky, Okamžiky Veronika Jonešová. Moc děkuji za rozhovor.