125 let od objevu kostry mamuta spolu s pazourky ve Svobodných Dvorech. A senzace byla na světě!
Přesuneme se do doby lovců mamutů a představíme vám mamuta, který byl objeven v Morávkově cihelně ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové. Šlo o zásadní archeologický nález, protože na něm odborníci poprvé prokázali nejen to, že mamuti a lidé žili ve stejné době, ale také, že pravěký člověk tak obrovské zvíře dokázal ulovit.
Letos je tomu přesně 125 let, co byly mamutí kosti u Hradce Králové objeveny a proto jsme pozvali do studia archeologa Muzea východních Čech v Hradci Králové Petra Čecháka, který se o nález mamuta ze Svobodných Dvorů badatelsky zajímá.
8. dubna roku 1899. Co se tedy tenkrát v té cihelně odehrálo? A proč právě tam?
Stalo se to, že při těžbě cihlářské hlíny dělníci, kteří v té cihelně pracovali s nějakým nářadím, lopatami a krumpáči probíhala ruční těžba hlíny, ze které se později vyráběly cihly, a právě v té době díky stavebnímu boomu, který se týkal nejen Hradce Králové, ale celého našeho území, docházelo obecně k archeologickým nálezům. Protože té hlíny bylo zapotřebí hodně na spoustu cihel.
Takže se občas našla nějaká kost.
Skutečně se něco našlo, nějaká kost, ale i z mladších období pravěku. Jsou třeba potvrzeny lidské hroby z různých mladších etap, dokonce ze středověku máme nálezy atd. Ale onoho 8. dubna 1899 došlo k tomu, že na dělníky ze země vykoukly mamutí kly a posléze pánev a čelist mamuta. A nakonec po několika týdnech téměř celá kostra. Bylo to veliké štěstí, že na to narazili.
Pět pazourků se našlo skutečně mezi žebry zvířete a jedná se o hroty oštěpů. Z toho vyplývá, že mamut byl uloven člověkem.
Petr Čechák, archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové
Jak oni tenkrát postupovali? Když viděli, že jde o něco výjimečného, kontaktovali hned muzejníky v Hradci Králové?
V tomto případě je pravděpodobně velké štěstí, že na ně jako první vykoukly ony kly. To znamená dostatečně velké a reprezentativní kosti. Protože víme z tehdejších novinových článků, že už roky předtím, někdy od 70. nebo 80. let 19. století, docházelo k ojedinělým nálezům částí skeletů zvířat. Mluví se o koních, sobech, možná i mamutech, dokonce o srstnatém nosorožci. Ale když se našla jedna nebo dvě kosti, tak to ti dělníci to často ani neřešili, prostě to vyhodili. A máme jen tu zmínku jako kuriozitu, že se tím pak někde pochlubili.
Čtěte také
Tady ale díky tomu, že to byly velké kly, tak si řekli pozor.
Ano, informovali majitele cihelny, pana Jaroslava Morávka, který posléze informoval hradecké muzeum v osobě Ludvíka Domečky, dnes bychom řekli ředitele muzea v Hradci Králové, který se na místo vypravil. Respektive poslal tam svého kustoda, dnes bychom řekli terénního pracovníka Františka Žaloudka, který pak ve spolupráci s těmi dělníky a dobrovolníky provedl, řekněme, archeologický odkryv zbytku nálezu.
Pan Žaloudek kromě toho, že byl tenkrát terénním pracovníkem muzea, tak byl také hradeckým policistou a prý měl na rozdíl od muzea přístup k fotoaparátu.
Přesně tak. A asi to bude i jeden z důvodů, proč si ho Ludvík Domečka vybral pro tuhle spolupráci. Ale samozřejmě těch důvodů bylo více. František Žaloudek byl neuvěřitelně šikovný organizátor, uměl si lidi v terénu zorganizovat a byl i manuálně šikovný. Jestli znáte v našem muzeu vystavený model hradecké pevnosti, tak jeho autorem je právě František Žaloudek.
Fakt, že je to mamut ulovený v Čechách, je fascinující. Protože my známe velké stanice tzv. lovců mamutů především na Moravě.
Petr Čechák, archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové
Odkrývání mamutích kostí trvalo kolik dní nebo dokonce týdnů?
Několik týdnů. My víme, že 8. dubna 1899 byl učiněn první šťastný nález. František Žaloudek tam dorazil možná ještě ten den, nejpozději druhý den. Začaly jeho práce a výzkum jako takový skončil v týdnu od 21. do 25. srpna 1899, takže trval nějakých pět měsíců. Svobododvorský nález je ale výjimečný jednak svou zachovalostí, tedy tím, že mamut je téměř celý, a potom především tím, že o týden později, 15. dubna, byl mezi mamutími žebry objeven první kamenný artefakt. Byl to hrot z pazourku a postupně se jich tam podařilo nalézt pět mezi kostmi onoho zvířete.
Vy jste na ukázku přinesl i repliku jednoho z těch pazourků. Teď ale musíme říci, co z toho tedy vyplývá.
A z toho vyplývá, že ono zvíře bylo uloveno člověkem. Protože těch pět pazourků se našlo skutečně mezi žebry zvířete a jedná se o hroty oštěpů. A posléze tedy i čepele, které sloužily k naporcování mamuta.
Do té doby vědci ani nemohli dokázat, že mamuti a pravěcí lidé žili vedle sebe, ve společném časovém období. Mysleli si, že lidé možná začali žít, až když mamuti vyhynuli.
To je jedna z debat, která probíhala v archeologii po celé 18. a 19. století. O tom, zda lidé, a nejen mamuti, ale veškerá pleistocenní zvířata žili ve stejné době, nebo ne. A postupně, jak přibývalo nálezů, tak se ukazovalo, že mohli společně žít na našem území v Čechách. A nález mamuta ze Svobodných Dvorů byl ten rozhodující argument, který to skutečně prokázal. Je to první nález v Čechách, kde kosti zvířete jsou v kontextu lidských artefaktů.
Čtěte také
Prý byly kosti položené v zemi tak, že se nejednalo o zdechlinu, ale byl to skutečně ulovený a naporcovaný mamut.
Ano, protože hned za kly se nacházela pánev zvířete, takže s ním určitě někdo musel hýbat.
A jak to tenkrát zahýbalo vědeckým světem?
Vzbudilo to obrovský ohlas. To víme jednak z dobových novinových článků, ale i z osobní korespondence některých badatelů. Kromě Františka Žaloudka, který nález spravoval z pověření hradeckého muzea, tak se na místo sjel třeba Ludvík Schneider, což byl toho času správce cukrovaru ve Smiřicích, ale jinak vášnivý archeolog. Jeden z nejlepších terénních archeologů té doby. Takže se na výzkumu podílel rovněž. Přijel sem Jan Nepomuk Voldřich z vídeňské univerzity, přijel Karel Jaroslav Maška, který v té době kopal známou stanici lovců mamutů v Předmostí u Přerova. A další badatelé z Vídně, z Budapešti, z Polska i z Německa.
Čtěte také
Víme, jak ten mamut vypadal a co to bylo za druh?
Ten pravěký příběh je neuvěřitelně zajímavý. Už jen to, že je to mamut objevený v Čechách. My známe velké stanice tzv. lovců mamutů na Moravě. Každý známe Dolní Věstonice nebo Předmostí u Přerova. Ale Morava byl, řekněme, odlišný svět od Čech v té době. I tady žili takzvaní lovci mamutů, respektive kultura, které archeologové říkají Gravettien, která sdružuje tyto lidi. Ale ona tzv. mamutí dálnice, ze které lidé v Dolních Věstonicích a Předmostí těžili, vedla přes Moravu, nikoliv přes Čechy. Tedy už jen fakt, že je to mamut ulovený v Čechách a ne na Moravě, je fascinující.
Jak velké zvíře to bylo?
Byl to samec, na výšku měřil odhadem něco lehce přes 3 metry, a mohl vážit okolo 4,5 tuny. A bylo to zvíře ve věku zhruba 25 až 30 let. Tedy dospělé zvíře, ale ještě mladé. Řekněme, že byl čerstvě plnoletý. I to zároveň ukazuje na to, že zvíře asi pravděpodobně skutečně muselo být uloveno člověkem, že nešlo o přirozenou smrt.
Můžeme se na jeho kosti u vás v muzeu podívat, nebo jsou teď v depozitáři?
Kosti jsou momentálně v depozitáři, ale plánujeme je trvale vystavit do budoucí archeologické expozice, která by měla být hotová za pár let. Po rekonstrukci budovy by měla vzniknout v areálu Gayerových kasáren.
Říká Petr Čechák, archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové, kterému moc děkuju, že jsme mohli po 125 letech nález kostry slavného mamuta ze Svobodných Dvorů dnes připomenout našim posluchačům.
Související
-
Stovka rekordů dinosauří „guinnessovky“. Kolibřík kalypta je nejmenším dinosaurem, o kterém víme
Hradecký popularizátor paleontologie a lektor hradecké hvězdárny Vladimír Socha napsal novou knížku s názvem Dinosauři: rekordy a zajímavosti.
-
Co nenašli archeologové? Muzeum východních Čech ukazuje na výstavě objevy amatérských „hledačů“
Novinky a aktuality ze světa vědy a techniky. Nenechte si utéct informace ze všech možných odvětví, které obohatí váš pohled na svět. Přinesou vám poznání i poučení.
-
Vladimír Socha: „Všichni dnešní ptáci jsou přežívající dinosauři. Ti tak vlastně vůbec nevyhynuli.“
Vypravíme se do světa dinosaurů a zjistíme, co je v něm nového, jaké objevy přinesly poslední měsíce. Naším hostem je popularizátor paleontologie Vladimír Socha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.