Vladimír Socha: „Všichni dnešní ptáci jsou přežívající dinosauři. Ti tak vlastně vůbec nevyhynuli.“
Vypravíme se do světa dinosaurů a zjistíme, co je v něm nového, jaké velké objevy přinesly v tomto směru poslední měsíce. Slyšeli jste o želvách velkých jako autobil nebo o novém druhu tyranosaura? Naším hostem je proto popularizátor paleontologie a publicista Vladimír Socha, který nám určitě rád ony novinky představí.
Připomeňme, jak je to vůbec dávno, co dinosauři na planetě vyhynuli?
Je to už hodně dávno, ale kdybych měl být přesný, tak podle moderní systematiky všichni dnes žijící ptáci jsou vlastně přežívající dinosauři. Tedy můžeme říct, že dinosauři vlastně vůbec nevyhynuli a v podobě malých, opeřených forem jsou tu s námi stále. Je jich více než 10 000 druhů, dvakrát více, než je druhů savců. Takže to je taková věc, kterou často trošku z legrace zmiňují paleontologové, že dinosauři nevyhynuli. Ale pokud se ptáte na ony druhohorní, klasické dinosaury, tak to je nějakých 66 milionů let od jejich vyhynutí. Opravdu už to nějaký pátek je.
Už v mateřské školce, kdy si ostatní kluci kreslili autíčka a panáčky, jsem si maloval dinosaury. A ta láska mi vydržela do teď.
Mgr. Vladimír Socha, popularizátor paleontologie
Co vás přivedlo k dinosaurům a paleontologii? Protože z vás se stal velmi vyhledávaný a ceněný odborník na dinosaury.
Děkuji. Paleontologie je zkrátka můj celoživotní zájem. Začalo to už přibližně v mých čtyřech 4 letech. Už v době, kdy jsem chodil do mateřské školky, kdy si ostatní kluci kreslili autíčka a panáčky se samopaly, jsem si já kreslil dinosaury. A postupně to z onoho dětského okouzlení přerostlo ve vážnější zájem v průběhu střední školy a zůstalo mi to do dospělosti.
Našel jste také něco dinosauřího? Protože jsem tady měl vašeho mladšího kolegu, začínajícího paleontologa, který si jednou někde v přírodě sednul a myslel si, že je to kámen a byla ta kost nějaké pravěké ryby.
Ano, to je kamarád, jmenuje se Michal Matějka. Přesně tak, měl velké štěstí, objevil obrovskou rybu, Xiphactinus se jmenuje. Já jsem naštěstí, před 11 lety, už to je také docela dlouho, v roce 2009 odcestoval jako dobrovolník do Montany, kde jsem mohl ve Spojených státech pracovat na lokalitách, na vrstvách, kde jsou objevováni tyranosauři, triceratopsové, takové ty známé druhy. Takže jsem mohl například pracovat na lebečním štítu triceratopse, osmitunového rohatého dinosaura. Je to samozřejmě životní zážitek a tak mohu říct, že jsem si také mohl sáhnout na opravdové dinosauří kosti, což je skutečně úžasná věc.
Čtěte také
To zamrazí v zádech, když si to tak člověk vezme.
Zamrazí. Když si vezmete, že ty kosti ležely v zemi nějakých 67, 68 milionů let a vy jste vůbec první člověk, který má možnost je znovu odkrýt na sluneční světlo, aby na ně posvítilo po těch desítkách milionů, tak ten pocit se blíží téměř jakési náboženské úctě.
Co se našlo takového nejvzácnějšího v této oblasti tady u nás?
Burianosaurus augustai se jmenuje. Co se týká dinosaurů, tak tohle je určitě nejvýznamnější objev. V roce 2003 byl učiněn u Kutné Hory a je to stehenní kost a nějaké další úlomky. Patřily menšímu asi 3 až 4 metry dlouhému býložravému dinosaurovi, který u nás běhal před nějakými 95 miliony lety v době svrchní křídy, když tady bylo ještě na většině našeho území moře. To bychom nemuseli někam k moři daleko, jsme mělké moře po celém území. Byly tu ostrůvky a na těch žili dinosauři. V roce 2017 můj kamarád Daniel Madzia, paleontolog, který teď už pracuje ve Varšavě v Polsku, dal tomu dinosaurovi jméno, pojmenoval ho na počest Zdeňka Buriana, našeho slavného výtvarníka, a Josefa Augusty, paleontologa z Karlovy univerzity. Takže Burianův a Augustův ještěr. To je zatím stále nejvýznamnější dinosauří objev, který byl na našem území učiněn.
Burianosaurus či tyranosaurus, to jsou všechno trošku jazykolamy. Ale vám vůbec nedělají problémy je vyslovit.
Musím zmínit, že i moje manželka si dala tu práci a naučila se pojem micropachicefelasaurátko. Některé názvy jsou opravdu kuriózní a poslední dobou je to čím dál těžší, protože Čína je největší velmocí v objevování dinosaurů a některé čínské názvy s těmi x a y, jak se to přepisuje do angličtiny, to je opravdu nevyslovitelný hlavolam.
Posledních pár měsíců přineslo několik velkých objevů. Co to je? Želva velká jako osobní auto.
Ano, to je druh želvy, který žil v období pozdního miocénu, dávno po vyhynutí dinosaurů, nějakých 13 až 7 milionů let před současností. Byla objevena na území Kolumbie a Venezuely v Jižní Americe. Jiný druh je zase známý z Brazílie. Takže sever Jižní Ameriky. Byla to želva, která žila v jezerech, močálech, tedy obrovská sladkovodní želva, příbuzná dnešních želv, které mají maximálně kolem 75 cm na délku a váží do 100 kg. Tahle želva byla jejich příbuzná. Jinak rod stupendemys latinsky, měl krunýř svrchní, karapax dlouhý 3,5 metru, možná až 4 metry a vážil zhruba 1,2 tuny. Tedy opravdu doslova jako osobní auto. Byla to želva pravděpodobně všežravá, živila se vším možným, co mohla najít, drobnými rybkami, nějakou vodní vegetací, vodními bezobratlými. A pravděpodobně vyrostla do těchto rozměrů, protože potřebovala uniknout predátorům. Ona měla smůlu, že žila v prostředí, kde žili obrovští krokodýli, kajmani. Jeden kajman, který se jmenoval purussaurus, byl dlouhý jako autobus, nějakých 12 metrů a měl lebku dlouhou 1,5 metru. Dokonce byl objeven i zub jednoho tohoto krokodýla vetknutý přímo ve fosilním krunýři jedné želvy. Takže neměla lehký život a zřejmě právě ona velikost byla i způsobem, jak uniknout lovu ze strany obřích krokodýlů.
Čtěte také
Takový krokodýl by slupnul člověka možná na dvě kousnutí. Pojďme ještě k dalšímu objevu a to je zvláštní druh tyranosaura, to byl nejobávanější masožravý stroj.
Říká se mu stroj na zabíjení, vytvořený evolucí, přesně tak. Toto je příbuzný, který žil asi o 13 milionů let dříve. To znamená, asi před rovnými 80 miliony roky. Byl objeven v Kanadě a dostal jméno Thanatotheristes degrootorum.
Krásný název.
Ano, byl trochu menší, dosahoval délky kolem 8 metrů, vážil zhruba 1 až 2 tuny. Byl to menší, starší příbuzný tyranosaura. Patřil do čeledi tyranosauridé a byl to dinosaurus, který hodně zdokonaluje naše představy o tom, jak se tyranosauridi vyvíjeli, jak se postupně šířili po severoamerickém kontinentu. Ukazuje se, že ti velcí, robustní, mohutní dravci, kteří byli předzvěstí příchodu tyranosaura, se objevují už podstatně dříve, než se předpokládalo. Nějakých 15 milionů let předtím, než se první tyranosauři objevili. Tedy jejich předkové už byli takovými těmi dominantními predátory, kterých se nejspíše všichni ostatní obávali.
Řekněte nám ještě český překlad toho jeho jména.
To je taková zvláštní věc, ono Thanatotheristes. Thanatos byl řecký bůh smrti a theriste znamená přeneseně něco jako smrťák, jako žnec, někdo, kdo se ohání kosou. Tedy přeloženo jako Thanatův smrťák, Thanatův žnec. A degrootorum, ono druhové jméno, je zase poctou objevitelům manželům Degrootovým, kteří objevili v kanadské Albertě právě tyto fosilie v roce 2010.
Na tyranosaurovi byly založeny i filmy jako Jurský park a další. Byla to největší obluda, která prostě krvelačně vraždila a žrala všechno, na co přišla.
Zabiják, ano.
Masožravý dinosaurus teropod, menší moravský tyranosaurus, žil v okolí Brna před 160 miliony lety. Je hezké, že o tom máme doklady.
Mgr. Vladimír Socha, popularizátor paleontologie
Žilo něco takového i na našem území?
Nepochybně ano. My máme jen jeden takový velmi šťastný nález, který svědčí o tom, že u nás velcí, draví dinosauři také žili. I když ne až tak velcí jako tyranosaurus. V roce 2012 paleontolog Daniel Madzia popsal zub ze sbírek Masarykovy univerzity v Brně, který tam byl označen jako zub mořského krokodýla. On udělal velkou srovnávací analýzu a v podstatě zjistil a potvrdil, že se nejedná o zub krokodýla, ale velkého masožravého dinosaura teropoda, který tady žil asi před 160 miliony lety. Jen pro představu, byl velký na délku přibližně 5 až 6 metrů a vážil asi půl tuny. Řekněme hmotností takový velký kůň. Byl to dravec střední velikosti, který zřejmě lovil dinosaury a jiné obratlovce ve svém okolí. Asi představoval takového našeho menšího moravského tyranosaura, žijícího v okolí Brna před 160 miliony lety. Byl tu tenkrát takový skutečný Jurský svět a je hezké, že o tom máme nějaké doklady.
Opět velmi zajímavé setkání s Vladimírem Sochou to dnes bylo, jako ostatně vždy. Kdo by chtěl vědět víc, tak 21. března na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové bude přednáška.
Ano, 21. března od 17 hodin. Budeme si povídat o paleoartu, o dějinách výtvarného umění zachycujícího dinosaury a pravěký svět.
DinosaurusBlog
Vladimír Socha je absolventem Pedagogické Fakulty Univerzity Hradec Králové. Od roku 2007 do roku 2015 pracoval jako pedagog, od roku 2013 pak působí také jako odborný pracovník na Hvězdárně a Planetáriu v Hradci Králové. Zároveň se dlouhodobě věnuje četným aktivitám zaměřeným na popularizační, přednáškovou a literární činnost.
Moc děkuji za dnešní setkání.
Také děkuji, na shledanou.
Související
-
Když jako kluk zjistil, že dinosauři nežijí, začal fotit hady. A rád by lidi zbavil strachu z plazů
„Hadi jsou úžasně zajímavá a mírumilovná zvířata, spousta lidí se jich ale stále zbytečně bojí. Fotkami se snažím přiblížit jejich život," říká Martin Ertner ze Žacléře.
-
Jsou místa, kde stačí kopnout do hloubky a ocitnete se v...
Až na 270 miliónů let je odhadnuto stáří obrovských zkamenělých stromů, které v roce 1953 vyzvedli ze země stavitelé sportoviště v Nové Pace. Dalšího obra vykopali ...
-
Kraj zkamenělých stromů a polodrahokamů získává světový věhlas i díky Geoparku Český ráj
Novopacko je východní bránou Geoparku Český ráj, který patří do sitě evropských geoparků UNESCO. Jsou tam zařazená výjimečná místa s odkryvy hornin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka