Když jako kluk zjistil, že dinosauři nežijí, začal fotit hady. A rád by lidi zbavil strachu z plazů

19. březen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martin Ertner se specializuje na focení plazů ve volné přírodě

Martin Ertner se specializuje na focení plazů ve volné přírodě. „Hadi jsou úžasně zajímavá a mírumilovná zvířata, spousta lidí se jich ale stále zbytečně bojí. Fotkami se snažím ukázat zblízka jejich krásu a přiblížit jejich život," říká jednadvacetiletý fotograf ze Žacléře. 

Dnes si budeme povídat o přírodě. O fotografování, ale také o hadech. Protože tohle všechno je jakousi spojnicí našeho hosta, kterým je fotograf Martin Ertner. Proč právě hadi? Přeci jen většina fotografů fotí motýly, ženy, vážky. Proč vy Martine fotíte hady?
Tak já jsem se od malička zajímal o zvířata, bavili mě hrozně dinosauři. A když jsem zjistil, že dinosauři opravdu neexistují, tak jsem se vrhl na krokodýly a na hady.

Takže film Cesta do pravěku, to vás bavilo.
To je výborný film.

Většinou se tyto záliby rodí už v dětství. Jak to bylo u vás? Bylo dřív fotografování, nebo dinosauři a hadi?
Určitě to byla dřív zvířata. Dřív to byli hadi. K tomu fotografování mě dostal můj bratr, který s tím začínal. A potom na to neměl čas, tak jsem se do toho vrhl já.

Martin Ertner ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vzpomenete si na svůj první fotoaparát?
První foťák byl určitě ještě na kinofilm. Nějaká taková maličká krabička.

Takže 36 snímků. Klasika. Ale tam člověk musel zvažovat, co vyfotí. Dnes prostě jdete přírodou a mačkáte spoušť jak vás napadne.
Já myslím, že v tom mladém věku jsem určitě nezvažoval co vyfotím. To bylo takové cvakání.

U vás kolem Žacléře je asi příjemná a fotogenická příroda, ne?
Tam je to úžasné. Východní část Krkonoš je úplně úžasná.

Had vás nechce zabít. Vy se musíte chovat tak, aby bylo všechno v pohodě.
Martin Ertner, fotograf hadů

Fotil jste také nějaké západy a východy slunce? Takové krásné, ale kýčovité záběry?
Je to určitě kýč. Mě od toho odradil strejda, který se také věnuje focení. A ten říkal, že mu nějaký jeho učitel fotografování říkal, že to slunce vstane i bez fotografa a zapadne znovu i bez fotografa. Takže tomu se není potřeba věnovat.

Světlo je pro fotografování nejkrásnější nad ránem, jakmile začne vycházet slunce. A potom zase navečer. Je to výhodné i pro fotografování plazů?
Určitě. Plazi nemají rádi úplně vysoké teploty, takže uprostřed dne je moc nenajdete. Po ránu a večer je to ideální i na to světlo. Ale focení přímo do sluníčka, mít slunce v záběru, to není potřeba.

Martin Ertner se specializuje na focení plazů ve volné přírodě

Já se přiznám, že z hadů mám velký respekt. Ale také mě vždy přitahovali, když jsme jezdili s rodiči do zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Také jste se takto kochal v zoologické zahradě?
Do Dvora Králově jsme s taťkou a mamkou jezdili každý rok třeba třikrát. Takže mám podobný zážitek. A myslím, že jsem zůstal celou dobu vždy asi jen u těch hadů.

U nás v přírodě ale hadů zase tolik není.
Máme tady pět druhů hadů, u nás v České republice. Takže opravdu není toho moc.

A ten nejfotogeničtější z nich?
Zmije, určitě. Já se zabývám zmijovitými hady, takže z mého pohledu to je určitě zmije.

Martin Ertner se specializuje na focení plazů ve volné přírodě

Vy míříte za hady do volné přírody a tam je fotíte v jejich domácím prostředí. Je těžké vystopovat hada?
On se nestopuje, je to hodně o chození. Když potom najdu lokalitu, kde se vyskytují, tak už je to jednodušší. Většinou právě zmije je celý rok v uvozovkách na jednom kameni. Zdržuje se na jednom místě, třeba v dosahu deseti metrů.

Vy prostě víte kam za nimi máte jít.
Přesně tak.

Pojďme vyjmenovat naše hady. Jednak zmije, potom užovka obojková.
Jsou tady čtyři druhy užovek. Obojková, stromová, hladká a podplamatá.

Ano. A slepýš není had. To všichni víme.
Slepýš není had, přesně tak.

Martin Ertner se specializuje na focení plazů ve volné přírodě

Ale vy nechodíte za těmi hady jen tady u nás doma, ale také i ve světě. Kam všude jste se za hady už podíval?
Přímo za hady jsem byl v Chorvatsku. To bylo poprvé, kdy jsme se vydali přímo na hadolovecký výlet, by se dalo říct. Bylo to s rakouským kolegou, herpetologem. A teď jsem už dvakrát za sebou byl v Americe. A jednou to bylo i spojené s takovým celkovým cestováním.

Martině, vy ale nejen fotíte hady. Také studujete na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Co byste chtěl jednou v životě dělat?
Já bych se chtěl stát zoologem. Takže vystudovat buď doktorát nebo magistra na zoologii. A potom se uvidí. Buď cestovat trochu po světě, chtěl bych si najít nějakou práci ve světě, na chvilku. A potom, až mě to unaví, tak třeba nastoupit do zoologické zahrady.

A při studiu vás ti hadi také zajímají?
Určitě, studuji tedy ekologii, životní prostředí, ale mám většinu předmětů danou na zoologii. A zaměřuji se přímo na herpetologii. Což je studium plazů.

Čtěte takéFotograf hadů Martin Ertner

Říkali jsme, že jste cestoval za hady do severní Ameriky. Tam jsou asi hodně jedovatí hadi.
Speciálně v té Americe jsem se zaměřil na chřestýše. I studiem se snažím zaměřit na chřestýše. A to jsou jedovatější hadi než naše zmije. Mají prostě rozhodně víc jedu.

Když jsem koukal na vaše fotky, říkal jsem si, že hady fotíte z velké blízkosti.
Když chci fotit širokoúhle, tak musím jít hodně blízko. Ale vše záleží na situaci, na podmínkách. Je had, který se chová úplně klidně, vůbec nic ho nezajímá. Potom je had, který je agresivnější. A tam už si někdy netroufnu jít tak blízko.

Máte nějaké ochranné pomůcky při tom focení? Nějaké rukavice nebo něco, co by vás v případě uštknutí ochránilo?
Maminka mě trošku donutila koupit si rukavice, takže mám.

Martin Ertner se specializuje na focení plazů ve volné přírodě

Maminka vás donutila asi na základě toho, že vás zmije už jednou uštkla.
Tak. Přesně, to se jí nelíbilo. Asi jsem šel moc blízko k ní. Držel jsem objektiv levou rukou, abych mohl ostřit ručně. A ta zmije se netrefila do objektivu, ale do prstu. Dost to zmijí uštknutí bolí. A chvilku jsem si poležel v nemocnici, jen tak pro jistotu. Potom jsem si ty rukavice koupil.

Co by se stalo, kdyby se to uštknutí povedlo chřestýši? Koukám tady na obrázku, jste od něj docela kousek. To už dokáže zaútočit, ne?
To dokáže zaútočit. Tenhle byl zrovna hrozně klidný. Samozřejmě, chřestýš má podobné složení jedu jako naše zmije, ale mají ho mnohem víc. Záleží na druhu. Takže to by bylo asi trošku horší. Ale určitě se to dá přežít. Protože v Americe mají na to vybavené nemocnice. Tam bývá sedm, osm tisíc uštknutí ročně.

Je nějaký jedovatý had, kterého byste si kvůli bezpečnosti netroufl fotografovat?
Ne, to není.

Kobra nebo mamba černá? To je extrémně jedovatý had.
Zrovna kobry se fotí dobře. Já osobně jsem je sám tedy zatím nefotil, ale kamarád fotil kobry a říkal, že jsou klidné, že jsou v pohodě. A mamba. Had vás nechce zabít. Vy se musíte chovat tak, aby bylo všechno v pohodě.

Vy své fotografie také vystavujete. Doma v Žacléři jste měl výstavu. Jak se to lidem líbilo? Jaké byly ohlasy?
Mám z toho takový příběh, takovou malou story. Když jsme tu výstavu instalovali, tak tam přišly asi tři starší paní. Kamarád tam měl výstavu obrazů ptáků, zejména, to se jim hrozně líbilo. A když přišly do té mé místnosti s hady, tak říkaly, že už se tam asi neobjeví, že na vernisáž určitě nepřijdou. Měly z toho strach. Ale, jinak se výstava vesměs líbila.

Martin Ertner ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Vaše fotky jsou nádherné. Hadi se mi moc líbí. Nechystáte nějakou další výstavu?
Chtěl bych. Jestli se letos podívám znovu do Ameriky na více druhů chřestýšů. A připravuji se třeba za rok, nebo za dva, do Afriky na další zmije. Tak potom bych chtěl nějakou výstavu, vyloženě zaměřenou na zmije a chřestýše, udělat.

Martine, děkuji za návštěvu i za zajímavé povídání o hadech a fotografování. Přeji vám dobré světlo. A hlavně, ať máte štěstí. Ať nikdy neuděláte při focení hadů chybu.

autoři: Milan Baják , jak
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová