5 kontinentů a 50 zemí za 15 měsíců. Za málo peněz, maximum zážitků aneb Stopem kolem světa

Přijel jste do Hradce stopem?
Ne, teď jsem přijel vlakem. Jinak je ale stopování bez problémů. Jen poslední dobou dost pršelo a nechce se mi moknout.

Čtěte také

Slávek Král cestuje po celém světě stopem se svým psem: Kde neznají stopování, tam funguje nejlíp!

Vzpomenete si na první své stopování v životě?
Jasně. Jezdil jsem z Jaroměře do Nového Města nad Metují, kde jsem tenkrát studoval. A jako správný student jsem potřeboval ušetřit peníze na pivo. Takže jsem jezdil stopem. Zpočátku bylo fajn, že jsem levně cestoval, ale brzy jsem v tom začal vidět i hlubší věci. Mohl jsem se seznámit s novými lidmi, zjistit nějaké kontakty a udělat si obrázek o světě z jiné perspektivy. A to mě potom začalo lákat víc a víc.

Jak vás napadlo procestovat svět stopem?
Měl jsem vždy rád velké plány, a jelikož všechno rád dimenzuji, tak jsem z těch velkých plánů dělal úplně nesmyslně obrovské plány. Až z toho nějak vzešlo, že jsem objel planetu. Myslel jsem si, že se to dá naplánovat, ovšem následně jsem zjistil, že tak maximálně 14 dní dopředu, ale jinak to je chaotické. Samozřejmě peníze na cestu, vakcíny a pořádnou výbavu si vzít na cesty. První plán měl být těsně před tím, než začal covid, to jsem chtěl jet do Vladivostoku, ale bohužel nastal covid a pak začala válka, takže Rusko ani nic takového už nepřipadalo v úvahu. Tak jsem plánoval znovu.

Nemám ve výčtu položku, kde by byla nejkrásnější krajina. Svět je tak rozmanitý, nedá se říct, že by bylo někde nejlépe. Kromě domova.
Josef Chmelík, cestovatel a stopař

Takže jste opravdu začal v Jaroměři u silnice s batohem na zádech stopovat a za 15 měsíců jste se vrátil?
Ano, bylo to tak. Nejdříve jsem jel na Balkán. Chtěl jsem si vyběhnout Olymp a ještě na pár hor, které tam jsou. Balkán je skvělá krajina pro cestovatele.

Co jste měl v tom batohu, mě zajímá.
Samozřejmě že tak po měsíci jsem polovinu věcí vyházel, protože jsem je nepotřeboval. A těch 25 kilo na zádech mě začalo dohánět k šílenství. Takže jsem to hodně zredukoval a zjistil, že mi stačí jedny kalhoty a dvě trička.

Čtěte také

Na cestách s Petrem Voldánem a Davidem Semerákem z Pardubic do celého světa. Tentokrát autostopem!

Nezaskočilo vás naopak něco, co jste si nevzal?
Supermarkety jsou skoro všude, vždy se dá jít a koupit. To není problém. Asi vyloženě mě nic nezaskočilo. Spíš jsem pak kupoval věci, co by byly lepší a kvalitnější. Nebo když se měnila nějaká výbava, která se rozpadla po začátku cesty, tak jsem si koupil lepší.

Dá se stopem cestovat všude?
Myslím si, že v Africe to není úplně dobrý nápad, ale ano, dá se stopem cestovat všude.
Ovšem do Afriky jsem se nakonec nepodíval, nebyla po cestě.

Jaký tedy byl původní plán? Podívat se na Balkán a pak se uvidí?
Většinou jsem si naplánoval cestu po daném kontinentu, kde jsem zrovna byl, a pak jsem chtěl tím směrem pokračovat dál. Začátek Evropy vypadal tak, že jsem si koupil letenku na Island a pak letenku do Ameriky. A mezitím jsem měl šest nebo sedm týdnů čas, takže jsem objel, co jsem chtěl, a pak jel prostě dál. A když už jsem projel i Ameriku, tak jsem jel do Jižní a Střední Ameriky, pak na Havaj a ještě předtím na Aljašku, do Kanady. Také do Austrálie a tak to postupovalo na mapě dál.

Stýskalo se mi třetí až pátý měsíc hodně. Ale potom, když už je člověk daleko, tak ví, že se jednou domů vrátí. Tam už stesk není.
Josef Chmelík, cestovatel a stopař

Kde se vám líbilo nejvíc?
Nemám ve výčtu položku toho, kde by byla nejkrásnější krajina. Vždy jsou tam krásné lesy, krásná kultura, pokaždé je něco krásného. Svět je tak rozmanitý, že se nedá říct, že by bylo někde úplně nejlépe. Samozřejmě kromě domova.

Napadla mě otázka, co se dá všechno stopnout?
Podařilo se mi stopnout i jedno letadlo, tedy byl to de facto takový vyhlídkový let. Ale to se také počítá. Podařilo se mi prostě stopnout pilota, který jel na letiště. Tak jsme se proletěli po Yukonu a pak jsme šli ještě k němu na pivo a na burgery a jezdili jsme na motorkách. To byl skvělý den.

Čtěte také

Na cestách z Pardubic kolem světa. „Ztracený český muž“ už nelétá, ale chodí nebo jezdí stopem

A nějakou loď jste nechtěl stopnout?
Ano, loď jsem chtěl stopnout a de facto se mi to i podařilo, ale s odstupem času, když už člověk jede po světě dlouho, tak mu nepřijde divné vůbec nic. Takže jsem po přístavu vylepil inzeráty, že jsem člověk, který by se chtěl dostat zadarmo na Antarktidu, a nabízím své ruce jako platbu. To se mi bohužel nepovedlo, ale asi po třech nebo čtyřech měsících mi někdo napsal, že mě klidně vezme na Antarktidu a pak do Austrálie, ve španělštině mi přišel e-mail. Ale já už byl bohužel na druhé straně planety, tak jsem odepsal, že děkuji, ale už to nepůjde.

Zaujala mě ta Austrálie, protože tam žije na poměrně malém prostoru snad všechno nebezpečné, co na světě existuje. Hadi, žraloci, krokodýli, pavouci.
Někdy jsem křičel jak malá holka, protože, je to fakt velký, když to na vás kouká a vrčí. Třeba krokodýl. Je sranda, když se člověk jde vykoupat do přírody, já jsem sice věděl, že na tom místě jsou jen dvoumetroví krokodýli, který mi nemůžou ukousnout ruku, ale jen třeba prsty, tak je sranda se koupat v řece a u toho svítit čelovkou na všechny strany, jestli k vám něco nepluje.

To jste tedy odvážný. Přitom jsem slyšel, že máte strach ze tmy.
Přiznám se, že na začátku jsem se docela obstojně bál tmy. Jako malý kluk jsem nemohl spát v lese, ale já rád překonávám limity, tak jsem se toho strachu musel zbavit. A ve výsledku, když člověk potom spí se strachem ze tmy v džungli, tak mu přijde spaní někde v přírodě v Čechách úplně v pohodě.

Cesta okolo světa se dělá jen jednou takovým formátem. Příště objedu svět třeba na plachetnici. Teď chci ještě vidět trošku Asie a Afriky.
Josef Chmelík, cestovatel a stopař

Co klokani? Ty jste musel vidět, ne?
Jasně, je jich v Austrálii spousta. Dokonce jednou se nám podařilo, že jsme spali a klokan nám spadl na stan, což bylo zábavné ve dvě ráno. Myslel jsem, že ho přerazím, protože jsem chtěl spát.

Takže některé okamžiky na cestě nebyly asi moc příjemné.
Pokousání škorpionem, dvoumetrová ještěrka, která se na mě rozeběhla v Peru. Tam bylo krásně, protože jsme tam zažili politický puč. Nefungovaly platební karty a bankomaty, všechny možné způsoby dopravy, zapalovaly se tam policejní auta a zabarikádovaly cesty. Tam jsme vydrželi opravdu o malém množství jídla. Dokonce jsem tam těm místním Kečuáncům, který skoro nemají peníze, nabízel, že jim pomůžu za pytel rýže. Abych měl co jíst.

Čtěte také

K cestování doma i po světě stačí mít otevřené oči a srdce, nespěchat a nebát se dát do řeči s lidmi

Stýskalo se vám po domově?
Třetí až pátý měsíc hodně. Ale potom, když už je člověk daleko, tak ví, že se jednou domů vrátí. Tam už stesk není, protože máte před sebou velký úkol, který musíte dokončit.

Setkávání s lidmi je možná na cestě to nejdůležitější.
Setkávání s lidmi byla má priorita. Samozřejmě někdy na nás koukali tak, jindy onak. Ale ve Střední a v Jižní Americe, když jsem řekl, že nejsem gringo, tak mě vítali s otevřenou náručí. A kdekoliv řeknete, že tam jste proto, abyste poznali jejich kulturu, tak vás vítají a berou vás k sobě domů. Někdy byli lidé šťastní, jindy byli velice zvláštní, ale zjistil jsem, že když je člověk divný, neznamená to, že není hodný. V tomto duchu se to neslo. Samozřejmě jsem dával vždy pozor na sebe, byl jsem obezřetný, ale někdy byli lidé opravdu zvláštní, ale prostě skvělí.

Máte další cestovatelské nápady a plány?
Mám. Tedy říkám si, že cesta okolo světa se dělá jen jednou takovým formátem. Takže příště, až to udělám znovu, tak objedu svět třeba na plachetnici. Ale teď bych chtěl ještě vidět trošku Asie nebo si přestavět dodávku a projet Afriku.

Josef Chmelík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy prý také pořádáte mistrovství republiky v autostopu?
Je to tak. To je skvělá akce, zábavná, která má přesah do dobrodružství. Ve finále jede 12 posádek po Evropě, kolem 5 000 km, mají po cestě úkoly, vše se sdílí na internetu, posílají se dárcovské esemesky a vybraná částka potom jde na Konto Bariéry. Do toho se může zapojit klidně i stopař amatér, který by se stopováním teprve začínal. Byla jich tam spousta. Neříkám, že to všichni dojeli.

Naším hostem byl Josef Chmelík, který projel stopem skoro celý svět. Moc děkuji za rozhovor, ať se vaše další cestovatelské sny, touhy a plány splní.
Na shledanou. Hodně štěstí na cestách.