6 m² prostoru, 138 cm výšky a 20 000 km Afrikou. Ondřej s Markétou cestují sanitou z roku 1961
Čeká nás cesta do Afriky, kam na svou dobrodružnou výpravu zamířil náš host Ondřej Pivrnec, který žije v Praze, ale pochází z Jičína. V květnu se vrátil z dlouhé cesty po západní Africe, během které od prosince ujel ve speciálně upraveném obytném autě kolem 20 000 km.
Jaká byla cesta? Bylo to téměř pět měsíců, je to tak?
Bylo to velmi náročné. V podstatě jsme se potýkali po překročení řeky Senegal s každodenními problémy. Jelikož Maroko a Mauretánie, což jsme cestou na jih brali jako tranzitní země, jsou poměrně dobře uzpůsobené na to, že se tam bez problémů dá dojet. Ale za řekou Senegal se absolutně vše mění a je to velmi složité a náročné. A tím pádem i velmi dobrodružné.
Vy jste tu cestu ale nejel sám, cestoval jste s přítelkyní.
Ano, jel jsem to s družkou Markétou.
Na dovolených, když jsme spolu od rána do večera, se často ukáže, jestli k sobě lidé patří, nebo ne. Hodně párů se rozchází po 14 dnech dovolené. Co vy s Markétou?
Myslím, že na nás to mělo opačný vliv. Jeli jsme autem Mercedes Benz Unimo 404/1 z roku 1961 a náš obytný prostor byl přesně 6 m² při 138 cm výšky. A věřím, že náš vztah to poměrně stmelilo.
Vybíráme si lokality podle tří věcí, a to je kultura, potažmo muzika, potom geografie a příroda. A západní Afrika je kolébkou blues.
Ondřej Pivrnec, cestovatel
Vaše auto už byl tedy takový veterán.
Je to veterán. Potřeboval jsem od Národního technického muzea speciální výjezdní povolení. Je to malý náklaďák, dvoumístné auto a vzadu je bouda. Jde o bývalou sanitku a tu boudu jsme si upravili, máme tam spaní, sezení, takovou menší kuchyňku, chemickou toaletu a dali jsme tam i sprchu. Takže tam můžeme fungovat. Jediným zásadním problémem je ta výška, že se tam nepostavíme. To zřejmě budeme řešit do budoucna zvedací střechou. Protože jsme ještě asi neskončili.
Čtěte také
Jaká je motivace, Ondřeji, takto cestovat? Protože to nebyla vaše první cesta do Afriky a vůbec do světa.
Motivace je taková komplexní. My si většinou vybíráme lokality podle tří věcí, a to je kultura, potažmo tedy především muzika, potom geografie a příroda. A západní Afrika je pro mě osobně takové úplně mýtické světové místo, protože tam jsou kořeny blues a vznikly tam vlastně všechny nástroje, které se v těchto místech vyrábějí dodnes. Kalabaš, můžeme česky říct tykev potažená kozí kůží, že kterého vzniklo v Americe na jihu Spojených států banjo. Což je zase další muzika, která mi přirostla k srdci. A také se tam vyskytují nádherné národní parky, například Niokolo Koba v Senegalu, kde je poslední populace západoafrických lvů, nejbližší populace je v Beninu 2 000 km vzdálená vzdušnou čarou. Jsou tam poslední sloni, kterých je tam asi už jen 10 nebo 20 a za posledních 35 let byli spatřeni jen jednou, ale jsou zaznamenáni na fotopastích. Žijí tam lesostepní šimpanzi západoafričtí, a v neposlední řadě je tam kraj Vasolu, který jsem chtěl vidět, protože z něj pochází má nejoblíbenější zpěvačka afropopu Oumou Sangaré. Odtud pocházejí i hudební nástroje, které jsme chtěli vidět.
Takže muzika byla tou motivací. A příroda samozřejmě, kultura, asi také lidé, kteří tam žijí.
Přesně tak. Místní lidé a taneční festivaly, úplně komplexně. My to vždy bereme tak, že se nejedeme podívat jen do národního parku, chceme to prostředí poznat. Proto naše cesty trvají tak dlouho. Člověk, když jen někde projíždí nebo se zastaví na jeden den, tak nemá šanci poznat místní kulturu a obyčeje.
Kdybych měl stručně popsat těch pět měsíců putování západní Afrikou za muzikou, tak řeknu dvě slova: nádherné a vyčerpávající.
Ondřej Pivrnec, cestovatel
Ujeli jste 20 000 km, takže byla jistě spousta neskutečných zážitků.
Je to tak. Můžu říct, že právě jedním z hlavních bodů naší cesty bylo Vasolu, což je lesostepní oblast mezi Pobřežím slonoviny, Mali a Guineou. My jsme mířili přímo do Mali, do města Yanfolila, odkud pochází světová diva Oumou Sangaré, na její festival. Nakonec se nám to povedlo a Oumou Sangaré nás osobně přivítala ve svém kempu. Ona vyprodává světové haly, a je to světová star západní Evropy a Ameriky. U nás tato kultura není příliš populární, ale ve Francii nebo Španělsku, kde jsou velké komunity Afričanů, je to velmi populární. Absolvovali jsme celý třídenní festival, hrál mimo jiné také Habib Koité, světový kytarista z Mali. Většina těch star pochází ze západní Afriky, z Mali, z Bamaka nebo z Vasolu.
Čtěte také
A co Afrika jako taková? Příroda a lidé, se kterými jste se potkali?
Příroda je naprosto okouzlující. V Senegalu jsme navštívili park Niokolo Koba, potom v Gambii například Gambia Revernational Park, kde jsme viděli šimpanze, což tedy je takový zvláštní program. Protože v roce 1979 tam byli na ostrově vypuštěni zajatí šimpanzi a teď tam žije čtvrtá nebo pátá generace bez kontaktů s člověkem, ale lidé je krmí z lodí. Takže někteří traveleři tento národní park, co se týče pozorování šimpanzů, neuznávají, protože to není stoprocentně wild life. Pro nás to bylo ale naprosto dostačující.
Co jídlo? Okusili jste nějaké jejich místní speciality?
Na cestách se živíme vlastně jen street foodem a každá oblast má své specifické jídlo. Třeba v jižním Mali, ve Vasolu, to byly uzené ovce v takových speciálních grilech. V Senegalu například jasa, což je cibulová omáčka s rýží, s kuřetem a s rybou. V Sierře Leoně to zase byla kasava, což jsou listy manioku ochucené sušenými rybami. Jedna oblast rovná se jedno jídlo. Pochopitelně, když jsme v Dakaru nebo v Bamaku, bavíme se o tom, že se tam normálně člověk nají v restauraci, i když i to je občas velmi těžké, najít restauraci, kde vám dají jídlo.
Čtěte také
Byl nějaký zážitek, kdy vám opravdu teklo do bot?
Neřekl bych, ale měli jsme problém s autem. Běžnou závadu, kdy jsme v Guineji Conakry píchli gumu a v servisu jsme bohužel narazili na ne zrovna kvalitní mechaniky a oprava dopadla rozbitím gumy, ráfku i duše. Ta škoda byla poměrně značná a měli jsme problém, protože jsme potřebovali dojet ještě 6 000 km na trajekt. Nicméně jsme samozřejmě měli rezervu, tak jsme to na ní do Maroka doběhli, ale tam nám také vybouchla. Ale kdybych měl stručně popsat těch pět měsíců, tak řeknu dvě slova: nádherné a vyčerpávající.
Máte další takové sny?
Pochopitelně. Chtěli jsme dojet do Pobřeží slonoviny nebo do Ghany, ale vzhledem k tomu, že byla zavřena hranice mezi Guineou a Pobřežím slonoviny přesně v dobu, kdy my jsme tam mohli jet, tak jsme tam nedorazili. Takže klidně bych tu cestu absolvoval znovu nebo bych chtěl vyrazit někam na východ.
Cestovatel Ondřej Pivrnec byl naším dnešním hostem. Moc děkuji za rozhovor, přeji krásné léto a pozdravujte Markétu, vaši přítelkyni.
Související
-
Český lesník v Africe. Josef Vágner snad jako první pochopil,...
Nový dokument Safari v Čechách. Do studia Českého rozhlasu Hradec Králové dnes zavítal režisér a producent filmu Ivo Pavelek.
-
Jakub Novák: Mezilidské vztahy jsou v Africe úplně jiné než v Evropě. Tím bychom se měli inspirovat
Jakub Novák je člověk komunikativní. Vystudoval politologii na Univerzitě Hradec Králové, kde pracuje jako tiskový mluvčí a vedoucí oddělení propagace a komunikace.
-
V Africe zažijete za jeden den víc než tady za celý rok. A život se má prožít, ne jen tak proflákat
Česko - swahilsko - masajský slovník je dílem Východočecha, který je duší i srdcem Afričanem. Můj první plán byl vyjet za zvířaty do Afriky, ale našel jsem tam úžasné lidi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
