Stroje otce a syna Drahošových létají po celé Evropě: Pilotovat vlastní letadlo je obrovská euforie
Teď se společně trochu proletíme a představíme vám otce a syna Drahošovy z Trutnova, kteří původně opravovali auta, stavěli autocrossové bugginy a o víkendech v nich pak závodili. Pak se ovšem vrhli na letectví, zaujala je ultralehká letadla, zkusili je stavět a začali v nich létat. Jsou spoluzakladatelé leteckého klubu Dračí letky na letišti v Trutnově-Volanově.
A letadla z jejich dílny létají dnes už po celé Evropě. Otec a syn Drahošovi jsou našimi dnešními hosty. Budu vám říkat Miroslav mladší a Miroslav starší, tak si vás rozdělím. Tak kdo začal s těmi motory? Asi vy, pane Miroslave starší, je to tak?
Miroslav Drahoš st.: Začal jsem si hrát v roce 1978, to už je minulé století. Začali jsme vyrábět autocrossové speciály, bugginy, protože jsme to viděli v televizi. Tak jsme to zkusili.
Miroslav Drahoš ml.: Mně bylo tenkrát devět let.
Miroslav Drahoš st.: Ale už do toho také zapadnul a účastnil se všech závodů. Jezdil jsem celkem 20 let, syn závodil asi 15 roků. Začali jsme s oblastními závody, potom se postoupilo do přeboru republiky, z toho se postupovalo do federálního mistrovství Československa, a pak se prvních deset mohlo zúčastňovat závodů mistrovství Evropy. To jsme jezdili asi sedm let.
Medaile byly také nějaké?
Miroslav Drahoš st.: Byly, z Evropy tedy ne, tam jsme na tu špičku nedosáhli, protože chyběly finance. Ale umisťovali jsme se celkem solidně.
Miroslav Drahoš ml.: V republice jsme jezdili pravidelně do desátého místa.
Nechtěli jsme si pořád někde půjčovat letadlo, tak jsme se rozhodli, že si ho vyrobíme. Když jsme už udělali několik desítek buggin.
Miroslav Drahoš st., stavitel letadel
Pak vás to ovšem přitáhlo k letectví a do vzduchu. Jak se to stalo?
Miroslav Drahoš st.: To byla náhoda. Protože jsem skončil s autocrossem z finančních důvodů, syn ještě jezdil další rok. Po revoluci už sponzorů nebylo tolik, každý měl svých starostí dost, takže já jsem se ohlížel po něčem jiném. A shodou okolností přišli chlapi ze Dvora Králové, jestli bychom dokázali udělat hydropneumatické tlumiče na letadla. My jsme je už dělali na bugginu, takže jsme řekli, proč ne. Ale když jsem viděl poprvé ultralight, tak povídám, hoši, do těch trubiček bych si v životě netroufl sednout. Byl jsem zvyklý na masivní trubky z bugginy okolo sebe.
Miroslav Drahoš ml.: Ale neuběhl ani rok a už jsme v tom seděli. Už jsme se v tom proháněli. Už jsme měli pilotní průkazy.
Čtěte také
Vy jste se ale rozhodli, že si vyrobíte své vlastní letadlo.
Miroslav Drahoš st.: Když už jsme měli pilotní průkazy, tak jsme zase koukali, v čem budeme létat. Nechtěli jsme si pořád někde půjčovat letadlo, tak jsme se rozhodli, že si ho vyrobíme. Když jsme už udělali několik desítek buggin.
Miroslav Drahoš ml.: Dostaly se nám do ruky výkresy, tak jsme si říkali, že to zvládneme. A zkusili jsme to.
Vaše první letadlo se jmenovalo Tulák?
Miroslav Drahoš ml.: Byl to Tulák, ano. Pak jsme udělali ještě několik Tuláků pro sebe a také pro známé. A měli jsme sen udělat si dvouplošníka, takže někdy v roce 2000 jsme stavěli prvního Bückera v republice, nikdo ho ještě neměl. Tak jsme ho udělali.
Jaký byl ten první pocit, když jste usedli za knipl svého vlastního letadla? A kdo z vás vůbec letěl jako první? Kdo měl tu odvahu?
Miroslav Drahoš ml.: Letadlo jsme převezli do Dvora Králové na letiště, tam okolo toho byla velká sláva. A první do něj sednul zalétávací pilot Jirka Vaňkát. My jsme ještě nebyli tak vylítaní, abychom odzkoušeli hned nové letadlo. Zalétávací pilot nás v tom pak musel naučit létat. Pak už jsme si to řídili sami.
Děláme to na koleně a pomalu. Ale máme tolik práce, že si musíme vybírat. Některé zakázky odmítáme a vybíráme si už jen historická letadla.
Miroslav Drahoš ml., stavitel letadel
Miroslav Drahoš st.: Pocit, když si sednete do svého vlastního letadla, to se nedá popsat. To je velká euforie. To se musí vyzkoušet. Je to jeden start a přistání, protože pak si musíte jít odpočinout, klepou se vám ruce a všechno okolo. To musí člověk zažít, jinak se to nedá vysvětlit.
Čtěte také
Jak to pak dál pokračovalo se stavbou letadel?
Miroslav Drahoš ml.: Chtěli jsme udělat dvouplošníka, nějakou repliku, něco historického. Tak jsme horko těžko sehnali plány na Bückera, což bylo německé výcvikové letadlo z roku 1934. Postavili jsme ho, chvilku s ním létali a pak jsme ho prodali. Ale po pár letech jsme si řekli, že ho musíme udělat znovu. A pak už to po nás lidé začali chtít sami, takže jsme těch dvouplošníků už postavili asi 13.
Miroslav Drahoš st.: Našich Bückerů je třeba ve Španělsku šest.
Miroslav Drahoš ml.: V Itálii létá náš nejstarší, co jsme dělali. Ten první.
Před lety byl u nás ve studiu pan Ladislav Ábel, pilota od vás z Volanova, kterému jste také postavili letadlo. To je zase replika sovětské stíhačky Jak-3.
Miroslav Drahoš ml.: To bylo jedno z nejlepších stíhacích letadel druhé světové války. Museli jsme ho ale maličko zmenšit, aby se vešlo do váhy a šlo přihlásit do kategorie ultralightů.
Bücker, to rok práce. Je to dost složitý stroj. Pak jsou i jednodušší letadla, která vám zaberou třeba půl roku, ani ne.
Miroslav Drahoš st., stavitel letadel
Co to vůbec jsou ty ultralighty?
Miroslav Drahoš ml.: Jsou to letadla, která člověk nerozezná od těch normálních, ale vzletová hmotnost nesmí překročit 600 kilogramů. To znamená, normálně letadlo s benzínem a s pilotem. Také motory upravujeme, takže konkrétně v tom JAKu je motor dvaapůllitrový šestiválec. Má rozdvojené výfuky, aby to vypadalo, že tam je originál dvanáctiválec. Má to výborný, krásný zvuk. A když vezmete za knipl, tak dokáže pořádně rozcuchat účes.
Čtěte také
Ve kterém z vašich letadel se vám létá nejlépe? Které je vaše nejmilejší?
Miroslav Drahoš ml.: Nejmilejší je dvouplošník Bücker.
Miroslav Drahoš st.: Je to obratné, akrobatické letadlo, který se po druhé světové válce používalo i v mistrovství světa v akrobacii. Pak už bylo zastaralé, tak ho všichni naházeli do šrotu. Ale teď je po něm zase hlad, každý chce Bückera.
Máte hodně práce ve vaší letecké dílně?
Miroslav Drahoš ml.: Děláme to na koleně a pomalu. Ale máme tolik práce, že si musíme vybírat. Musíme prostě odmítat některé zakázky a vybíráme si už jen historická letadla.
Jak vůbec dlouho trvá, než se postaví takové letadlo?
Miroslav Drahoš st.: Záleží, jaké to je letadlo. Pokud to je onen Bücker, tak je to rok práce. Je to dost složitý stroj. Pak jsou i jednodušší letadla, která vám zaberou třeba půl roku, ani ne. A už jsme to vymakali tak, že na letišti máme zkušebního pilota a zkušební výcvikové komisaře, takže jsme soběstační.
Předpokládám ovšem, že si s každým svým letadlem chcete zalétat i sami, ne?
Miroslav Drahoš ml.: Většinou to skončí tak, že to sesadíme, odzkoušíme a první skok je na mně. Pak tam jde teprve zalétávací pilot.
Kdybyste měli na závěr říci, kde je to u nás kraji z té výšky nejkrásnější?
Miroslav Drahoš ml.: Všude se najde něco pěkného. Všechno je z výšky pěkné.
Miroslav Drahoš st.: S tím samozřejmě souhlasím. Ovšem nejkrásnější je Trutnov.
Říkají otec a syn Drahošovi z Trutnova, stavitelé letadel. Jsem moc rád, že se s námi podělili o svoji leteckou vášeň.
Související
-
Gripenem chrání náš vzdušný prostor. A při akrobatických letech si užívá v letadle víc volnosti
Naším hostem je dnes člověk, který má možná nejkrásnější kancelář na světě. Každopádně z ní má určitě nejkrásnější pohled na svět. A jeho povolání je mu zároveň koníčkem.
-
Nejmodernější turbovrtulová zkušebna pro letadla svého druhu na světě zahájila provoz v Hradci
Nejmodernější turbovrtulová zkušebna pro letadla na světě začala fungovat v areálu královéhradeckého letiště. Stojí za ní především Fakulta strojní ČVUT v Praze.
-
„Chtěl jsem řídit něco většího. Chlapi na velikost dají,“ směje se Michal Souček, pilot Boeingu 777
Budeme si povídat o létání a také o tom, jakou změnou teď prochází letecká doprava. Udělal si na nás čas pilot Michal Souček, který létá s obřím Boeingem 777.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
