Na prvních závodech jsem byl v zavinovačce, do motorsportu jsem se narodil, směje se Jiří Hladík

Kdy vás začala auta bavit? Váš tatínek se u motoristických závodů hodně pohyboval.
Já jsem se vlastně do motorsportu vyloženě narodil, protože otec byl technický komisař. Jezdil jsem s ním od dětství po závodech a měl jsem to prostě v krvi. Téměř každý víkend jsem byli někde na závodech, bylo jich opravdu hodně. To se s dneškem nedá srovnat.

Respekt musíte mít pořád. Říkám, že strach je náš kamarád. Ale nějaké havárka k závodění patří. Nehoda přijde, člověk si tím musí projít.
Jiří Hladík, rallyový závodník

Hned vás bavila velká auta? Co třeba motorky nebo motokáry?
Určitě. Na prvních závodech jsem byl ještě v zavinovačce, takže jsem se do toho vyloženě narodil. Viděl jsem všechny jezdce jak na silničních, tak i motokrosových motorkách, další jezdce v buginách, prostě všechny možné disciplíny. To znamená, že jsem motorsport poznal skrz naskrz.

Čtěte také

Od dědy, táty a autodráhy si dojel Jan Kopecký až k titulu mistra světa v rally kategorie WRC2

Jak jste se pak dostal ke svému prvnímu autu a prvnímu opravdovému závodění?
Ta cesta byla strašně těžká, protože u tohoto sportu jsou prostě alfou a omegou finance a ty nebyly. Žadonil jsem na tátovi, abychom dali něco dohromady, on mě ale od toho odrazoval, protože věděl, že to je šíleně náročná záležitost. Nakonec se mu povedlo domluvit u Pepy Jírovce, se kterým se znal ze Svazarmu, aby nám pronajal wartburga, což byl v uvozovkách můj první závodní vůz. Možná si to někteří posluchači vybaví, byla to 311ka wartburg, takové kulaté tvary to mělo. Auto, které nic moc nejelo, ale o to to bylo zajímavější, když se s tím člověk dostal do zatáčky. Protože jízdní vlastnosti byly celkem dost tristní. Ale člověk si v tom připadal konečně jako závodník.

Jiří Hladík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

To jste tedy ještě asi tenkrát s wartburgem moc nevyhrával. Nebo ano?
Ale ano, byli jsme s ním mnohokrát na bedně. A musím říct, že otec měl obrovskou radost, dokonce mu ukápla i slzička, když jsme se vrátili z mistrovství Evropy, s tím autem jsem byli dvakrát třetí a to byl úspěch, který pro nás znamenal strašně moc. A od toho se to začalo odvíjet. Táta poznal, že bez závodění já být nemůžu, a začal mě v tom podporovat, jak jen mohl.

Čtěte také

Jaromír Malý je jako vítr. Narodil se s rukama na volantu a v žilách mu snad koluje benzín

A jaká je současnost, kolik vám je let? Můžu se zeptat? Není to impertinentní otázka?
Není, v pohodě. Já jsem stejně starý jako Sebastian Löeb. Je mi 50. I v tomto věku se dá pořád jezdit a před závodníkem je třeba velká budoucnost. Vezměte si například Jindru Štolfu nebo Jardu Hoška v autokrose, kterému bude 80 let a pořád jezdí. Jindrovi je přes 70 let a jezdí stále na špici, i když ve veteránech. Ale jezdí pořád na špici.

Wartburga jste měl tedy půjčeného, ale vaše vlastní první auto, to byla tisícovka embéčko?
Ano, byla to Škoda 1 000 MB, kterou jsme stavěli na závody do vrchu. Ta už jela podstatně lépe, akorát ne moc dlouho. Protože v jedné zatáčce jsem ji pak totálně rozbil, když vyhrála dva závody. Ale já jsem se chtěl zlepšit zhruba o necelou vteřinu, uklouzlo to na oleji a z auta zbyl jen šrot. Byla to má největší nehoda v životě měl. Budu moc rád, kdyby se to už nikdy neopakovalo.

Pro mě nebyla jiná cesta než se stát závodním jezdcem, to jistě chápe každý závodník. Jak řekl klasik, na co myslíš každý den, tím jsi.
Jiří Hladík, rallyový závodník

Zapůsobí takový karambol na závodníka, že si najednou říká: pozor?
Respekt musíte mít pořád. Já říkám, že strach je náš kamarád. Ale ne z toho důvodu, že rozbijete auto, ale z toho důvodu, abyste trať projel co nejrychleji a přitom bezpečně. Ovšem nějaké ta havárka k závodění patří. Nehoda přijde a člověk si tím musí projít. Musím říct, že když jsem z toho vylezl zdravý, tak mě to zásadně vůbec nijak neovlivnilo v dalším závodění.

Čtěte také

Od čtyř let jezdí Jakub Novotný autokros, v devatenácti je mistr Evropy: Obhajovat bude ještě těžší

Vy jste měl také možnost b

ýt asi rok v Austrálii. Tam jste se také zajímal o auta?
Tam jsem jel za Tomášem Mezerou, který emigroval do Austrálie a povedlo se mu závodit v Anglii, v Japonsku, jel závod 24 hodin Le Mans, byl továrním jezdcem, úžasný člověk. Chtěl jsem ho následovat, ale situace byla taková, že on se dostal opět do továrního týmu Holden a já jsem se vrátil zhruba po roce do Čech.

Co považujete zatím za vaše největší závodní úspěchy?
Máme spoustu titulů z Mistrovství republiky, z Rallye sprint série, ze Sprint rallye. Asi nejvíc bylo, když jsme vyhráli pohár komplet se Suzuki Swift GTI, vyhráli jsme se Škodou Felicia Kit Car titul. Ty závody byly tenkrát ohromně náročné, protože nás bylo hodně ve třídě. Musím říci, že tedy titul z roku 2008 je asi to nejvíc. I když jich má člověk hodně, přestal jsem to počítat, když jich bylo asi dvanáct.

Čtěte také

V autokrosu už dokázal vyhrát skoro všechno. Teď je pro Václava Fejfara snem i výzvou slavný Dakar

A další úspěchy určitě mohou přibýt, protože máte nové auto a připravujete se na další sezónu. Jak je vůbec těžké připravit nové auto závody? Protože to ještě není úplně závodní speciál, když vyjede z továrny.
Ano, je to takové miminko, který musí člověk naučit chodit. I když pochopitelně něco už umí, ale vy to auto musíte naladit, musíte ho dodělat, musíte dodělat různé bezpečnostní prvky, které jsou předepsané FIA. Je to poměrně složitá věc a zabere to celkem dost času. Takže ještě na něm v tuto chvíli pracujeme. Auto je otestované, rozvážené, zajíždíme ho a zkoušíme. Protože z předchozího auta víme, jaké má jízdní vlastnosti, tak to nebude úplně složité, ale je na tom ještě poměrně dost práce.

Vaše nové auto by tedy mělo mít v příští závodní sezóně v Česku premiéru. To je vždy hodně sledovaná záležitost.
Ano, je to jediné auto v České republice. Chtěli jsme s ním vyjet už letos, ale nakonec jsme se rozhodli to neuspěchat. Díky tomu, že se nám to auto povedlo dostat do České republiky, tak jsme si řekli, že by bylo dobré ho pak představit před novou sezónou.

Jiří Hladík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co je na závodění a rychlých autech pro vás nejkrásnější? Proč závodíte?
Možná se to bude zdát někomu nepochopitelné, ale člověk to dělá pro ten pocit, že to dělat musí. Pro mě nebyla jiná cesta než se stát závodním jezdcem. Určitě to pochopí každý závodník, ale pokud pro vás neexistuje jiná cesta a myslíte na to každý den, tak jak řekl klasik, na co myslíš každý den, tím jsi.

Hezky řečeno. Moc děkuji nejúspěšnějšímu hradeckému rallyovému závodníkovu Jiřímu Hladíkovi za rozhovor. A ať to dál dobře jede.