Na každý závod jede Jan Kopecký uspět, ale když se vrací a vidí šťastnou rodinu, tak je to ještě víc

8 fotografií

Jaká je zatím letošní sezóna? Na konci týdne vás čeká závěrečný závod mistrovství republiky, to bude Rallye Pačejov.
V letošní sezóně jsme zatím průběžně třetí v českém mistráku, což nebylo zvykem, ale je to dané tím, že tady máme letos obrovskou konkurenci. České mistrovství je opravdu skvělé a hlavně mladí kluci jako Dominik Stříteský a Adam Březík přesedlali na stejný vůz, jako mám já, a mají samozřejmě obrovskou motivaci sejmout hlavu tomu doposud nejrychlejšímu.

Jsem moc rád, že v Čechách vyrostla nadějná konkurence mladíků. A já už mám dost za sebou. Že letos nevyhrajeme titul neznamená tragédii.
Jan Kopecký, automobilový závodník

K nejsledovanějším závodům celého domácího šampionátu patří Barum Rallye ve Zlíně, kde vy jste měl dlouho šňůru několika vítězství v řadě.
Myslím, že to bylo od roku 2015. Jen v roce 2020, když byl covid, tak se Barumka nejela.

A letos v srpnu to bylo deváté místo, museli jste řešit nějaké technické komplikace? Co se tam všechno přihodilo?
Technické komplikace jsme neřešili, protože náš vůz Škoda Fabia RS Rallye2 funguje opravdu skvěle. Je to výjimečný vůz jak v rychlosti, tak právě nemá vůbec žádné poruchy, což je strašně důležité. My jsme se snažili samozřejmě jet co nejrychleji a v první sobotní sekci jsme byli za Dominikem Stříteským o 0,7 vteřiny.

Čtěte také

Od dědy, táty a autodráhy si dojel Jan Kopecký až k titulu mistra světa v rally kategorie WRC2

Až přišla nová rychlostní zkouška, kde byl poměrně rozbitý šotolinový úsek, a bohužel jsem trefil nějaký kámen ve stopě a ten nám prořízl pneumatiku. Museli jsme zastavit a to kolo měnit přímo na rychlostní vložce, takže jsme tam nechali něco přes dvě minuty a bylo jasné, že se už nedokážeme posunout na první místo, protože kluci v Evropě jedou hrozně rychle. A pak na druhou sobotní sekci bylo hodně nestálé počasí, takže jsme trošku zariskovali s volbou pneumatik a na předposlední rychlostní zkoušce začalo hodně pršet. Tam jsem se opravdu snažil, abychom se třeba posunuli do první pětky, ale bohužel ta motivace byla až příliš veliká a v jedné zatáčce jsem byl ve sjezdu moc rychlý a zadek vozu se mi dostal na trávu. Roztočili jsme se ve velké rychlosti a měli obrovské štěstí, že to skončilo jen zlomeným diskem. Dojeli jsme rychlostní zkoušku do cíle, nechali jsme tam dalších 40 vteřin a bylo jasné, že se už do první pětky nepodíváme.

Já jsem myslela technickou závadou právě onu pneumatiku, ale vy závodníci říkáte technická závada jen když selže něco na autě.
Přesně tak. Ta pneumatika je vlastně defekt, který může být způsoben několika způsoby. Tady to byla taková nešťastná náhoda, protože jsme na tu šotolinu použili asfaltové pneumatiky, které jsou poměrně nízké a boky nemají vyztužené. A když prostě vezmete ostrý kámen, tak pneumatiku hned prořízne.

Bavili jsme se s rodinou o mém pokračování. Já bych samozřejmě moc rád závodil a jezdil dál, ale už to pro mě není priorita číslo jedna.
Jan Kopecký, automobilový závodník

Na sociálních sítích se vás ptají fanoušci, jak se vám daří udržovat dobrou náladu v týmu, když třeba výsledky nejsou úplně takové, jak byste si představovali?
Beru to tak, jak to je. Já jsem moc rád, že tady teď v Čechách vyrostla nadějná konkurence mladíků, a doufám, že to budou tak směřovat dál. Věřím, že budou mít štěstí a seženou si partnery, protože rallye sport a motorsport je hodně finančně náročný. A víte co, já už mám dost za sebou. Děkuji za výsledky, které jste tady prezentovala, ale pro mě to, že letos nevyhrajeme titul, neznamená tragédii. Samozřejmě, pokud pojedeme příští rok, tak se budu snažit být zase nejrychlejší.

Čtěte také

Pokud přidám sen do života i jen jednomu dítěti, tak to závodění stálo za to, i ta zranění

Pohárů máte doma mnoho, ale závodění vás pořád baví?
Ano. Pořád mě to baví. Jsem rád, že za mnou na závod jezdí celá rodina, manželka vždy přiveze syny a ti jsou z toho prostě nadšení. Ale doma nemám zatím ještě žádné trofeje. Protože jsme se teď přestěhovali do domečku a časem si tam chci udělat takovou malou místnost, kde si vystavím ty nejhezčí poháry. A zbytek dám do garáže.

Čeká vás tedy teď ještě rallye v Pačejově, ta uzavře seriál mistrovství republiky. S čím půjdete do toho závodu?
Půjdeme tam samozřejmě s dobrou náladou a s tím, že chceme maximálně uspět. Ještě máme šanci se posunout na druhé místo v českém mistráku, tak pro to chceme udělat maximum.

8 fotografií

Vy závodíte ve dvojici se spolujezdcem Janem Hlouškem. To je už váš několikátý parťák za tu dobu, co jezdíte.
S Honzou Hlouškem jsem startovat poprvé v roce 2019 na konci sezóny a od té doby už jedeme spolu. Ale musím říci, že všichni mí spolujezdci byli profíci. Pak jsme samozřejmě skončili naši spolupráci z různých důvodů a Honzu Hlouška jsem si vybral, protože jsem ho sledoval a viděl jsem, že je opravdu pečlivý. Na prvních závodech, když jsme spolu startovali na mistrovství světa v Anglii, odvedl špičkovou práci, jako kdybychom spolu jezdili už pět let.

Čtěte také

Kartingová akademie rodí závodníky. Vojta Mlejnecký už má náskok před Lewisem Hamiltonem

Pro vás bylo těžké, aby vás motosport minul jako kluka, protože závodil i váš děda a tatínek. Ale oni vás do ničeho nenutili. Do čeho prvního vás posadili?
To byla motokára. Já si myslím, že motokára je základ pro veškerý motoristický sport.

Máte dva syny, ale poměrně malé, pět a čtyři roky. Vaše paní už je smířená s tím, že to může nastat? A už to nastalo?
Oba jsou každý úplně jiný. Starší Pepíček je opravdu moc šikovný a talentovaný na všechno. Řídit ho baví cokoliv, to znamená, že občas jezdíme do Rychnova na motokáry a doma má takový elektrický traktor, s tím jezdí už smykem. Ale já mu chci ukázat různé sporty. Teď hraje v Kostelci fotbal, rádi bychom začali hrát softbal na jaře příští rok. A ať si vybere cokoliv, tak ho v tom podpořím. Nemusí to být motorsport.

Vy jste se nikdy netajil tím, že když jste to začal zkoušet někdy v 11 letech, tak to nešlo úplně hladce. Jak se to jeví u synka? Je šikovný.
Vypadá to, že tohle právě po mně nemá. Že bude talentovaný po dědovi, po mém otci. Jde mu všechno na první dobrou.

Čtěte také

Jaromír Malý je jako vítr. Narodil se s rukama na volantu a v žilách mu snad koluje benzín

Tento týden je také Evropský týden mobility a součástí bude i Den bez aut. Cílem je motivovat lidi, aby se zkusili dopravit tam, kam potřebují, jinak než autem. Co byste zvolil vy?
Já bych zvolil jednoznačně kolo. Protože má být hezké počasí tento týden, tak doporučuji kolo.

V poslední době na vás novináři také trošku dotírají s otázkou, jak to bude dál u vás se závoděním dál. Protože vy sám jste říkal před Barumkou, že po závodě vše proberete s rodinou, s týmem i sám se sebou, že uvidíte, co bude dál. Tak už proběhla rodinná a pracovní porada?
Bavili jsme se o tom a ještě zatím nemáme jasný výsledek. Já bych samozřejmě moc rád závodil dál, ale už to pro mě není priorita číslo jedna.

A je velmi pěkné, jak fandíte mladším soupeřům a sledujete. Mám pocit, že jim i přejete ty pěkné výsledky.
Já jsem za to opravdu moc rád. Protože ti kluci jsou teď v letech, kdy já jsem se tady snažil porazit Romana Krestu, Vaška Pecha v roce 2004, to mi bylo právě nějakých 22 nebo 23 let a byla to obrovská motivace porazit ty nejlepší. A dlouho tady nikdo nebyl a teď je tady právě Dominik a Adam Březík, ti mají šanci to někam dotáhnout. Takže já jim to opravdu přeju.

Čtěte také

Od čtyř let jezdí Jakub Novotný autokros, v devatenácti je mistr Evropy: Obhajovat bude ještě těžší

Sezón skončí Pačejovem, takže bude nějaká dovolená? Nebo jste ji už stihli i mezi jednotlivými závody?
Měli jsme krátkou dovolenou po Rallye Hustopeče, ale bohužel hned první den dostal starší syn zánět středního ucha, takže jsme se museli spakovat a jet domů. Ale v listopadu poletíme na týden. A už se moc těšíme.

Už jste zmínil, ale vám jezdí na závody fandit i rodina.
Je to bezvadné, když se vracím z rychlostních zkoušek do servisního zázemí, tak kluci tam na nás čekají. A když mají mechanici hotovou práci, tak pomáhají čistit auto a hrozně je to baví. Takže závody už jsou pro mne o něčem trošku jiném. Mění se to. Samozřejmě na každý závod jedu s cílem maximálně uspět, ale když se člověk vrací a vidí tam šťastnou rodinu, tak je to ještě o něco víc.

Jan Kopecký ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Moc děkujeme za návštěvu a ať se daří. Jan Kopecký, automobilový závodník z Kostelce nad Orlicí, byl naším hostem.