Pokud přidám sen do života i jen jednomu dítěti, tak to závodění stálo za to, i ta zranění

8. listopad 2018
V Řecku

Dnes je naším hostem motocyklový závodník Ondřej Klymčiw, rodák z východočeských Řečan nad Labem. Je o něm známo, že motorky miloval snad odjakživa, určitě už od malička. Až ho to zavedlo na nejtěžší závod světa Rallye Dakar. 

Kolikrát jste se Ondřeji už zúčastnil Rallye Dakar? Když to rychle spočítáme.
Od roku 2015 každý rok, takže čtyřikrát.

A nejlepší výsledek? To je asi ten z roku 2017, takže 11. Místo?
Ano, rok 2017, je to 11. místo, dá se říct historický český výsledek.

Letos vás tento závod hodně potrápil, protože ve třetí etapě jste měl nehodu a při ní vážné zranění. Dokonce jste poměrně dlouhou dobu strávit v peruánské nemocnici, ale vy si z toho údajně moc nepamatujete. Je to tak možná lepší, ne?
Rozhodně. Já si nepamatuji týden před havárií a měsíc po. Drželi mě tři týdny v umělém spánku a ono to není vůbec špatné, protože pak nemáte noční můry, nemáte vlastně strach z motorky. Nechci říct, že nemám strach z ničeho, to mám, ale nepamatuji si to.

Ondřej Klymčiw ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak jste na tom teď? Těch dejme tomu 11 měsíců od nehody? Vypadáte výborně, na první pohled není vůbec nic znát. Tak jak je to?
Tak pochopitelně nějaká omezení jsou, ale proti tomu, co hrozilo, tak je to úplná sranda a nemá ani moc smysl se o tom se bavit, protože vlastně nemám problém.

Tak to jedině dobře. Ale ještě tedy jste ve fázi nějakého doléčování, protože na start to v příštím roce nevypadá. Ale nebudete v Jižní Americe chybět, o tom budeme také mluvit. Tedy ještě je nějaké doléčování?
Zatím není srostlý jeden obratel. A to je poslední věc, která není, dá se říct, tak, jak to bylo. Nemohu prostě letos nastoupit, ani nechci, protože bych si měl dát oraz.

Mechanik vyhrává Dakar. Ne jezdec, ten je nejslabší článek na rallye. Ale mechanici jsou hvězdy!
Ondřej Klymčiw, motocyklový závodník

Až si orazíte, tak se chcete vrátit, pokud to zdraví dovolí. Jak teď udržujete formu, když máte nějaká omezení a zároveň víte, že nemůžete z ničeho nic jen tak vypnout?
Od května do začátku srpna jsem mohl cokoliv, jezdit na motorce, na kole, běhat, cvičit. Dělal jsem úplně všechno jako dřív. Na začátku srpna mi to prof. Chrobout zakázal a já jsem se ptal proč, když jsem to měl už povolené. A on mi vysvětli, že teď už by to byla škoda, když už je ten obratel tak napůl srostlý, že by udělalo hodně škody, kdyby se něco, nedej bože, stalo. Došlo to do extrémů, že mi na rovinu řekl, že by kdyby mě neznal, tak mi zakáže i jízdu autem. Pokud bych měl těžkou nehodu, tak by to byl problém. Zkrátka, chce to všechno svůj čas, musím být trpělivý.

Ondřej Klymčiw po těžké havárii už přemýšlí o startu na příštím ročníku Rallye Dakar!

Ondřej Klymčiw v cíli páté etapy

V pátek vysílá Český rozhlas Hradec Králové živě z Radiokavárny v Havlíčkově ulici za účasti diváků a posluchačů. Pátečním hostem 4. března byl po 10. hodině Ondřej Klimčiv - motocyklový závodník po návratu z Rallye Dakar.

Ptám se, jak jste na tom vy, ale jak jsou na tom vaši blízcí, vaše rodina, vaše manželka? Máte dva malé syny. Nezakázali vám závodění? Ono by asi ani nebylo divu. Čekal jste, že by mohlo přijít nějaké takové ultimátum?
Popravdě jsem si upřímně přál, aby mi to manželka zakázala. Mě na rovinu hodně rozčilovalo, že stojí za mnou a že mi to nezakázala, že mě v tom podporovala. Já jsem svým způsobem cítil, že mě do toho tlačí zpátky. Ona mi samozřejmě řekla, hele, já vím, máš rád děti, miluješ je, máš rád samozřejmě svůj život, že tady chceš mezi námi být, a že uděláš maximum pro to, aby se ti něco nestalo, proto člověk trénuje každý den od rána do večera. A nechala to čistě na mě. To znamená, že jsem prvního půlroku nechtěl o motorkách ani slyšet, a pak se to jednoho dne zlomilo, něco mi řekl i psycholog. Jednoho dne se probudíte a budete chtít. A přesně tak se to stalo. Jednoho dne se prostě probudíte, svítí sluníčko, a řeknete si, tak dneska by to šlo.

Mám chuť zase závodit!

Jsou věci, které se už staly, nejde s nimi nic dělat. Vy ale o Dakar ani příští rok nepřijdete. I když jako závodník tedy ze zdravotních důvodů závod vynecháte. Ale pojedete jako manažer a mechanik týmu. Jste připraven ustát, že to v lednu bude jinak, než jak jste zvyklý?
Já se na to vyloženě těším. Každý rok mě doprovázel otec a konečně si to spolu užijeme. Nebude nervózně čekat, jestli se mu dítě, dobře, je mi 33 let, ale pořád jsem jeho dítě, jestli se mu vrátí nebo ne. Samozřejmě mě moc podporuje, fandí mi, ale musí to být hrozné, když na mě odpoledne čeká, jestli přijedu. Já jsem ho prosil, aby zase jel. Takže se těším, že si tam po práci večer sedneme, dáme si doutník, dáme si panáka slivovice a budeme si to užívat úplně jinak.

Když se do něčeho dá, jde do toho tělem i duší. Češka na Dakaru, berounská Johanka z Arku

Gabriela Novotná - česká motorkářka na Dakaru

Je cílevědomá, svědomitá a neumí dělat věci napůl. Když se do něčeho dám, obětuji tomu všechen čas i finanční prostředky. Věřím, že kde je cíl, tam je i cesta, říká Gabriela Novotná, která si v květnu 2017 podala přihlášku na Rallye Dakar 2018. Se svou závodní historií a dokončeným závodem Merzouga Rally splnila všechny podmínky a kvalifikovala se na samotnou rallye.

Rallye Dakar začíná 6. ledna 2019. A vy tedy pojedete se svým týmem jako manažer a mechanik. Tak pojďme ten tým představit. Máte v něm i jednu ženu, první Češku na Dakaru. Koho ještě?
Ano, je to tak. Jmenuje se Gabriela Novotná. A dál tam mám rodáka z Pardubic, Petra Vlčka, který ale žije už 22 let v Jižní Karolíně ve Spojených státech. Potom můj kamarád Gee Motzkin narozený v Bělorusku, který žil s rodinou v Izraeli, tam dostudoval a odletěl do New Yorku. Výborný kamarád, takže Newyorčan. Dál Skyler Howes, to je rodák z Arizony a Garret Poucher je z Kalifornie. Dá se říct, že tam jsou čtyři Američani, leč Petr Vlček nemá americké občanství, má české občanství. Máme tedy pět závodníků, čtyři muže a jednu ženu.

Ondřej Klymčiw ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Janou Kudyvejsovou

Od vás budou čekat podporu a pomoc, ale také určitě nějaké rady, protože sám máte hodně zkušeností. Jak na to půjdete? Vy jste totiž někde řekl, že na Dakaru je zlomená noha pro vás závodníky jako rýma, že ta rizika jsou tam opravdu velká. Tak jaké rady jim budete dávat?
Ještě k těm zraněním, bohužel je to vyhrocené, jako formule 1 v 80. letech, žene se to do extrému. Opravdu, když před pěti lety měl někdo poraněnou stehenní kost, tak se všichni modlili a křižovali. Dnes je to opravdu jako rýma, zranění stehenní kosti či pánve. Je to hrozné. Všichni v našem týmu jsou ale rozumní a nechtějí ten výsledek dát úplně za každou cenu. Skyler Howes je trošičku výjimka, je to velmi mladý a nadějný chlap, který má šanci prorazit do světa motosportu a má na to. Teď se to ve mě pere, jestli mu ráno řeknu, dej to tam a poplácám ho po zádech, nebo mu řeknu, hele, dnes to možná raději vypusť a vrať se mi v pořádku. Nejsme bráchové, ale je to určitá zodpovědnost.

Čtěte takéOndřej Klymčiw | Oficiální prezentace

Asi uvidíte potom podle aktuální situace a prostě podle toho, jak se také probudíte. Vy, jako mechanik a manažer. Co vlastně dělá ten doprovodný tým, když jsou závodníci na trase? To budete určitě jako na trní.
Běžný den vypadá tak, že se ráno stává zhruba ve tři, ve čtyři. Mechanici musí všechno pobalit, jezdci ještě spí v kamionu, ti mají své postele, luxusní spaní. Oni stávají, dejme tomu, ve čtyři. My jim uděláme snídani a v pět ráno zhruba odjíždí, někdy se odjíždí už ve čtyři. Ono se to vždycky o hodinu posune. Jedou na trať a my musíme pobalit celé zázemí do kamionu. A kamion má zhruba třeba 8, 10, 12 i 14 hodin na přejezd na další místo. Tam přijedeme, například ve tři, ve čtyři odpoledne. Všechno se musí znovu vybalit, vytahat ven, postavit, než přijedou jezdci a motorky. Potom se skoukne, co se rozbilo, nerozbilo. Oni nám musí říct, co se dělo s motorkou. No a pracuje se dlouho do noci. To znamená, že jdete spát, když je hodně dobře, třeba v 11 večer. A to je opravdu štěstí. A potom zase stáváte ve tři ráno. Tak to je celých 14 dní. Mechanik spí zhruba čtyři hodiny denně, ale má tu největší zodpovědnost. Mechanik vyhrává Dakar. Ne jezdec, ten je nejslabší článek na Dakaru, hvězdy jsou mechanici. To jsou bozi.

Tohle opravdu potěší! Tomu říkám upřímnost

Takže to vás čeká veliká odpovědnost. Vlastně si moc neulevíte.
Já se na to strašně těším.

Máte velkou podporu přátel a fanoušků, abyste se zase vrátil do startovního pole. Píší vám i děti, dával jste na Facebook hezký vzkaz, že jste jejich vzor, že vás obdivují a sledují. Podržely vás takové vzkazy? Je to i další motivace?
Určitě, když přišel ten dopis od Vojty, v tu chvíli si řeknete, že to všechno za to stálo. Pokud i jen jedno dítě sní a člověk mu dá pár snů a vytyčí nějaký cíl v životě, tak to za to všechno stálo, i ta zranění. Protože by mě nikdy nenapadlo, že bych mohl být vzorem pro sedmiletého chlapce, kterého vůbec neznám. A máme pro něj připravené překvapení. To bych vás chtěl také pozvat, 15. listopadu máme v Pardubicích velkou týmovou akci. Je to v rockovém klubu Žlutý pes od 19 hodin a Vojta je tam pozvaný. Jsem domluvený s jeho maminkou, on o tom ještě neví. Oni pojedou jako do Pardubic něco nakupovat, a pak ho tam prostě přivede. Budeme ho čekat, dostane můj dres. Myslím, že dobro by se mělo vracet.

Tak ať se to překvapení povede. Ondřej Klymčiw nás pozval na besedu. A my přejeme, Ondřeji, hlavně hodně zdraví, ať to na Dakaru vyjde i v té vaší nové roli. A těšíme se, že nám zase přijedete povyprávět. Mějte se moc hezky, na slyšenou.
Taky, na shledanou.

Klymciv racing tour
Spustit audio

Související