Zamysleme se, jak věci používáme, jak často a jak dlouho, říká propagátor cirkulární ekonomiky

8 fotografií

Teď v listopadu otevřel Tomáš Mrkvica i pobočku se sdílenými dílnami v Hradci Králové. Tak jak vás napadlo vyrábět nábytek ze starých vodovodních trubek? Koukal jsem, že to jsou krásné postele nebo lampy.
Ono to zase není až tak poetické. Ty trubky jsem nejdřív nakupoval, inspiroval jsem se na Pinterestu, kde je nápadů opravdu hodně. Zároveň jsme zrovna vybavovali dům a neměli jsme na to úplně rozpočet. Tak mě napadlo si to zkusit vyrobit sám. A po pár nepodařených pokusech se to podařilo.

Čtěte také

Víš, co nosíš? Výstava ve Dvoře Králové ukazuje, jak se postavit k odvrácené tváři výroby oblečení

Takže to nebylo tím, že byste si všiml vyhozených starých trubek?
V tom to pak pokračovalo. Začal jsem vyrábět nábytek u sebe doma ve sklepě, dílna 2 x 4 metry, a když už jsem si na to nářadí vydělal, tak jsem si říkal, nářadí mám, nábytek doma už mám, tak co kdybych to zkusil nabídnout třeba i na tzv. Fleru, což je e-shop, který nabízí možnost prodeje pro různé menší, drobné prodejce a výrobce. Tam se začal zvyšovat zájem o můj nábytek a tak jsem se postupně propracoval k tomu, že jsem se už do dílny nevešel a koukal jsem se větších prostorech pro další výrobu. Ty jsem našel právě v umělecké kolonii v Josefově.

Kdy vás tedy začalo zajímat recyklování a upcyklování?
Já jsem byl vždy minimalista a snažil jsem se věci využít, dokud to šlo. Oblečení jsem si koupil jednou za rok jedny kalhoty, dokud se nerozpadly, tak jsem je nosil. Takže ve mně byla i spořivost. A v umělecké koloně jsem se seznámil s umělcem Alešem Černým, který tam upcykluje kola. To jsou takzvaná Divokola.

Cirkulární centrum je hlavně vzdělávací platforma, která učí především školy a pedagogy o principech cirkulární ekonomiky.
Tomáš Mrkvica, recyklátor a propagátor cirkulární ekonomiky

Stará kola vrací zpátky do života.
Přesně tak. A tím mě hodně inspiroval. To je člověk, který mě vzal poprvé do kovošrotu, kde jsem viděl staré trubky, který jsem používal jako nové. Tak jsem si řekl, to nemá smysl kupovat nové, když tady jsou staré. Dávalo mi větší smysl dělat ze starého materiálu, tak jsem se pustil do výroby a zpracovávání starého železa.

Čtěte také

Historická „divokola“ budou v létě brázdit pevnost Josefov. Co si pod takovým názvem představit?

Dnes je všechno o marketingu. Prodejci, vlastně už i výroba, vše je nastaveno na spotřebu. Na to, abychom pravidelně a často nakupovali. Firmy z toho nakupování žijí, což je špatný model, protože tato nadvýroba, kdy nevíme, co si dříve koupit, nás vede v životě k tomu, abychom vydělávali víc, abychom mohli i víc nakupovat. Teď se už pomalu přichází na to, že to je neudržitelné. Protože takto planetu velmi rychle vyčerpáváme. Často jde o neobnovitelné materiály, jako například ono železo. Zrovna železná ruda se neobnovuje, tu prostě jednou vyčerpáme. A to znamená, že nám planeta už dlouho nevydrží. Musíme se opravdu začít zamýšlet nad tím, jak věci používáme, jak často a jak dlouho. A pokud se nám rozbijí, tak se třeba začít zamýšlet nad tím, že bychom si to nechali opravit, než si šli koupit něco nového. Protože potom to skončí někde na skládce a dál už to žádný život nemá.

Pobočka Cirkulárního centra se sdílenými dílnami v Hradci Králové|foto:archiv Tomáše Mrkvici

Naštěstí to už Evropská komise řeší a v červnu vyšla směrnice na ekodesign. To je ještě hodně neznámý termín, ale postupně se bude rozšiřovat. Výrobce nutí k tomu, aby začali přemýšlet o tom, jak své produkty vyrábějí, a začali se zabývat dlouhou životností, trvanlivostí, snadnou opravitelností. Už by se nemělo stát, že vám opravář pračky řekne, že oprava bude dražší než nová pračka.

Při recyklaci materiál nejdříve rozemeleme nebo roztavíme, abychom ho mohli dál využívat. Upcyklace pracuje s materiálem tak, jak je.
Tomáš Mrkvica, recyklátor a propagátor cirkulární ekonomiky

V Jaroměři-Josefově jste založil také cirkulární centrum, kde učíte nejenom děti recyklovat, šíříte zásady cirkulární ekonomiky a teď jste otevřel i sdílené dílny v Hradci Králové.
Ano, v sobotu jsme měli první den, kdy jsme k nám mohli pustit veřejnost. Protože poslední dva měsíce jsme trávili tím, že jsme ten objekt dávali dohromady. Čtyři roky tam nikdo nebyl a předtím tam dvacet let sídlilo učiliště Hradební, takže jsou to vyloženě dílny, které dáváme zpátky dohromady. Abychom se tam mohli spolu s veřejností a se školami zaměřit na principy cirkulární ekonomiky.

Čtěte také

Udržitelnost civilizace. Výstava související s činností člověka a jeho vlivem na životní prostředí

Takové cirkulární centrum, které máte v Jaroměři-Josefově, co to vůbec je?
Cirkulární centrum je hlavně vzdělávací platforma, která učí především školy a pedagogy o principech cirkulární ekonomiky. Často jsou to věci, které běžně známe jako kompostování nebo nákupy v second handu. Ale my prostřednictvím naší platformy vzděláváme především o upcyklaci, která je zatím velmi málo rozšířená.

Jak se liší upcyklace od recyklace?
Recyklace je proces, kdy my ten původní materiál musíme nejdříve rozemlít nebo roztavit, abychom ho mohli dále využívat. Kdežto upcyklace pracuje s tím materiálem tak, jak je. Například z dřevěných palet se vyrábí nábytek, což je také už běžně známé. To je právě upcyklace. Dřevěné palety se při procesu recyklace rozemelou na štěpku, která se pak lisuje třeba do dřevotřískového nábytku. Ale ten masiv z toho už nikdy neuděláme. Tedy upcyklace je šetrnější proces. Ono na tu recyklaci nakonec dojde, ale předtím by měla přijít ještě na řadu upcyklace. Abychom tomu materiálu prodloužili život a nemuseli těžit stále nové a nové suroviny. Spíše prodlužovat život těm materiálům, které už tady máme.

Čtěte také

V Hradci Králové vznikne nový re-use bazar. Tomu stávajícímu už přestává stačit dosavadní kapacita

U vás v cirkulárním centru se věnujete především dětem, ale nejen jim. Chodí se i dospěláci učit tyto věci?
Chodí i dospěláci. A největší smysl nám samozřejmě dává školit pedagogy. Protože potom máme mnohem větší pokrytí základních i uměleckých škol, kde ti pedagogové působí. Když my jim řekneme o těch principech, tak oni pak dokáží v kontextu té cirkulární ekonomiky vzdělávat. Protože je to pro nás celkem hodně blízká budoucnost, která už se teď hodně intenzivně řeší na úrovni Evropské unie nebo České republiky.

V Hradci Králové jste otevřeli sdílené dílny, k čemu tedy přesně slouží? A bude to ještě o něco dál povýšeno?
Sdílené dílny, to je docela normální koncept, ale my hodně stavíme na materiálové bance. Ta se skládá z re-use materiálů, protože známe v Hradci Králové re-use centra nebo re-use pointy ve sběrných dvorech, kde jsou produkty jako například pračky nebo různý nábytek. A my se v naší materiálové bance soustřeďujeme na sběr materiálů. Například papír mě napadá, nebo konzervy, plechovky, hodně se zaměřujeme na sbírání starých šperků, protože my je můžeme znovu použít v trošku jiném designu. A ty věci z materiálové banky bychom chtěli distribuovat do škol k pedagogům, aby si nemuseli nakupovat materiály nové, ale využívat už ty jednou použité.

Čtěte také

Zájem lidí o sociální šatník v Hradci Králové stoupá, některých druhů oblečení je ale nedostatek

A do těch sdílených dílen tedy může přijít kdokoliv, pokud je manuálně zručný, něco se mu rozbije, tak si to tam budeme moci přijít udělat a opravit.
Přesně. Často se stává, že u dětských kočárků upadávají kolečka, takže tam se budeme zaměřovat na tyto opravy. Nebo na opravy nábytku. Stává se, že nám upadne pant na nějaké skříňce, a v materiálové bance budou na výběr různé panty. Budete si ho moci vyměnit. Zkrátka se zaměříme na šetrné využívání materiálů. To v těch dílnách bude možné, ať už za asistence našeho lektora, případně pokud je člověk šikovný, má sám třeba nějakou dílničku nebo má na to vzdělání, může si určitě u nás i sám něco vyrobit nebo se naučit něco nového. Protože se budeme hodně zaměřovat na řemesla, která vždy v minulosti uměla materiály využívat beze zbytku. To je naším cílem.

A kde vás tady v Hradci Králové najdeme?
V Hradci Králové budeme mít dílny u Auparku, u křižovatky Koruna.

Takže tam najdete určitě i Tomáše Mrkvicu. Moc děkuji za rozhovor. Ať se vám daří ve všem, co děláte. Protože takový přístup ke světu a k životu by se měl určitě šířit dál.