Český lesník v Africe. Josef Vágner snad jako první pochopil, že je třeba africkým zvířatům pomoci
Nový dokument Safari v Čechách. Do studia Českého rozhlasu Hradec Králové dnes zavítal režisér a producent filmu Ivo Pavelek.
Jaká byla premiéra? Ta byla tady v Hradci Králové. Jak se to povedlo?
Tak premiéry většinou bývají trošku se zmatkem, ale tahle byla mimořádně povedená. Myslím si, že se to všem líbilo. Tedy to byla spokojenost pro všechny.
Safari v Čechách, musíme připomenout, to je dokument o legendárním řediteli královédvorské zoologické zahrady panu Josefu Vágnerovi. Jaký byl váš první okamžik, který si vybavíte ve spojení se zoologickou zahradou. Kdy jste se tam byl poprvé podívat?
Jako mladík, už ne jako dítě. A vím, že jsem absolvoval skutečně to safari, čili zahrada tehdy byla rozdělená na tu část všeobecnou, kde se chodilo pěšky, a pak na safari, kde se jezdilo vozy. Takže to bylo poprvé, co jsem tam byl. Moc se mi to líbilo. A další setkání bylo osudové až s dcerou pana Vágnera Lenkou, kdy jsme se potkali v roce 2010.
Kdy jste Josefa Vágnera začal vnímat víc jako člověka ve spojení právě s Afrikou a se zvířaty?
Jako dítě jsem slýchával v rádiu jeho vyprávění z cest po Africe a vím, že mi to zůstalo v paměti jako velmi zajímavé poslouchání. Nicméně o jeho životě jsem moc nevěděl, znal jsem jen ty jeho příběhy.
On byl jeden z prvních, který pochopil, že je třeba těm africkým zvířatům pomoci. Viděl, že s postupem civilizace můžou vznikat i velké válečné konflikty, což se přesně stalo. A on věděl, že ta zvířata to odnesou.Ivo Pavelek, režisér filmu Safari v Čechách
A ten impuls natočit o něm film, ten přišel kdy? Jak k tomu došlo?
Jak to tak bývá, tak všechno je řízení jaksi seshora. Přišel jsem jednou na návštěvu k mému kamarádovi, hudebnímu skladateli Honzovi Jiráskovi, pro hudbu ke svému předešlému dokumentu. A během, během toho setkání, během té práce na tomto dokumentu, tam byl ještě jeden člověk, jmenuje se Milan Dus, toho jsem neznal. Honza nás seznámil, no a vyšlo najevo, že má scénář k hranému filmu na motivy životního příběhu pana Vágnera, tak mě to začalo zajímat.
Ale říkal jste hranému, to znamená film hraný se skutečnými herci, tedy vlastně trošičku fabulace.
Ano, jenže já když jsem se o to začal zajímat, tak jsem chtěl samozřejmě poznat i tu rodinu. A pan Dus mě seznámil právě s dcerou pana Vágnera Lenkou a já jsem přišel na nápad, že než se dá dohromady hraný film, tak že by bylo dobré natočit o životě pana Vágnera dokument. Abychom lidem připomněli celý jeho životní příběh. Kdo to vlastně byl.
Jak jste se dostal, pane režisére, k té filmařině jako takové? Protože vy už máte za sebou pár filmů. Jako režisér jste pracoval třeba i na dokumentu o Arnoštu Lustigovi.
Ano, to je dokument, který byl, řekl bych, mojí prvotinou. A dnes po 5 letech promítání po celé republice musím říct, že se to asi povedlo, protože nemám špatný dojem z toho, když skončím besedu a seminář někde na školách. V každým případě já dělám u filmu už od roku 1975, kdy jsem nastoupil do Československé televize. Pak jsem šel na školu, šel jsem do armádního filmu, na vojnu. A pak jsem byl na Barrandově v zakázkové skupině.
Co vás na té práci nejvíc baví? Pracoval jste také na jednom velice úspěšném televizním pořadu s Jiřím Krampolem.
Ano, Nikdo není dokonalý. Musím říct, že za tu dobu jsem poznal snad všechny herce v republice. Protože tím pořadem procházeli opravdu nejvýznamnější herci a umělci ze všech možných skupin.
Čím pro vás byl Josef Vágner? Protože vy jste musel při tom natáčení, které trvalo 10 let, tuším, nebo možná ještě déle, tak jste musel prozkoumat tu osobnost ze všech stran.
To byl ten nejtěžší úkol, představit divákům osobnost Josefa Vágnera tak, abych na nic nezapomněl a abych toho člověka předvedl vyváženě. To znamená, on byl úžasný v tom, že prakticky na co sáhl, to se mu dařilo a když ne, tak to rychle opravil. Ale on byl především český lesník. A pak byl samozřejmě vystudovaný zoolog, přírodovědec a člověk, který se zajímal i o hudbu, rád hrál na housle. Měl svůj humor, měl rád své přátele, no a tohle všechno nějak skloubit a představit mladé generaci, pro kterou především ten film je, tak to si myslím, že byl ten nejtěžší úkol.
Český lesník v Africe, tak to o sobě říká, ne?
Ano, tak to o sobě říkal.
Byl to taky podle vás velký vizionář, co se týče právě té africké přírody. On viděl dopředu, jak to s těmi zvířaty v Africe bude. Že možná jediná šance na jejich přežití je přivézt je sem do Evropy, tady je dál rozmnožovat, chovat a pak je zase vrátit zpátky.
Říkáte to úplně přesně. On byl jeden z prvních nebo vůbec první člověk, který pochopil, že je třeba těm africkým zvířatům pomoci tímto způsobem, protože Afrika postupně bude civilizována, čili lesy budou vykáceny, budou tam pastviny a ta divoká zvířata budou zahnána do určitých enkláv. Pak samozřejmě viděl, že s postupem civilizace a samostatností jednotlivých států můžou vznikat i velké válečné konflikty, což se přesně stalo. A on věděl, že ta zvířata to odnesou.
Ty jeho legendární výpravy do Afriky, ty jsou taky pověstné. On vlastně ty transporty zvířat z Afriky k nám do Čech vymyslel. Protože tenkrát si na to ty zoologické zahrady moc netroufaly.
Ano, veškeré zoologické zahrady, ať už v Evropě nebo ve světě, používaly obchodníky, kteří zvířata nachytali a velmi rychle je transportovali k těm, co si je objednali. Ale to ta zvířata samozřejmě stresovalo. A byl třetinový úhyn cestou. A Josef Vágner byl ten, kdo toto nechtěl. A dal si s tím tu práci a vymyslel systém, jak ta zvířata na ten transport připravit a jemu se to bohatě vyplatilo. Nejenže zachránil ta zvířata a neměl prakticky žádné úhyny, ale hlavně podle něj potom byl vypracován určitý systém, jak to dělali i ti ostatní.
Našel jste i nějaké záběry právě z té Afriky, které ještě nebyly publikovány a ukážete je v tom dokumentu?
Samozřejmě že tam jsou. Je tam vidět pracovní činnost Josefa Vágnera se svým týmem černošských spolupracovníků jednak z odchytů, což jsou naprosto unikátní záběry, a jednak z kempů, jak ta zvířata tam žila a jak je trénovali na transport.
Na závěr se vraťme zpátky do té Afriky tady na východě Čech. Když jí vidíte, jak je krásná, jak rozkvétá zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem, měl by z toho Josef Vágner radost?
Já myslím, že určitě. Protože se postupně naplňují nejenom ty jeho představy, ale hlavně by měl radost z toho, že pokračuje jeho začátek práce, který určitě neměl jednoduchý v tom minulém systému. A dnes se dá říct, ta zoologická zahrada doslova rozkvétá.
A pořád nosíte ještě v hlavě, když už je dokument na světě, ten filmový scénář? Protože ty filmy o Africe, jako třeba Vzpomínky na Afriku a tak dále, ty jsou úžasné, člověk se na ně vždycky rád podívá.
Tak, mluvíte mi z duše. Samozřejmě projekt je o tom, že dokument je na světě a teď by měl přijít ten hraný film. Mezitím bude spousta besed, veletrhů a hlavně promítání pro školní mládež, aby věděli kdo Josef Vágner byl. Hraný film, když se povede dát dohromady scénář, dneska už máme asi třetí nebo čtvrtou verzi, tak aby to bylo pro všechny lidi, to znamená jak pro ty malé, tak pro ty velké. Vzpomínal jste na Vzpomínky na Afriku nebo Šaman. Do této kategorie rodinného filmu by měl film o Josefu Vágnerovi určitě zapadnout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.