Z Afriky bych do Čech přenesla laskavost a vstřícnost. Vlasta Milatová má v srdci Jižní Afriku a Orlické hory

Vlasta Milatová má ve svém srdci dva domovy. Jižní Afriku a Orlické hory
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vlasta Milatová má ve svém srdci dva domovy. Jižní Afriku a Orlické hory

Lidé, kteří z různých důvodů odešli z rodné země a velkou část prožili v emigraci, často říkají, že mají dva domovy. Vlasta Milatová prožila 40 let v Jihoafrické republice a ačkoliv, jak sama říká, žili v nové zemi v přepychu, stesk po domově zůstal. Od té doby přebývá mezi jižní Afrikou a Orlickými horami. Tak nějak by mohl znít i podtitul pořadu Návštěva.

Když se v roce 1969 v necelých třiadvaceti letech ocitla Vlasta Milatová v letadle plném emigrantů mířících do Afriky, netušila, že Jihoafrická republika bude na příštích 40 let jejím domovem. Ten původní - východní Čechy, jí ale v srdci zůstal napořád.

Africké roky přepychu i stesku
„Než jsme přistáli v Johannessburgu, viděla jsem z letadla domky a u nich takové modré tečky - říkali jsme si co to asi je - no prý asi bazény. Tehdy jsem si pomyslela, že to my nikdy mít nebudeme. No ale měli a brzo,“ vzpomíná dnes 70letá šarmantní dáma.

„Měli jsme se velice dobře, Jihoafričani nám velmi pomáhali. Byli k nám vstřícní, milí, můj manžel dostal okamžitě práci na stavbě vodních přehrad. Já za čas také dostala práci a protože jsme uměli šetřit, mohli jsme se do pěti let přestěhovat do vlastního domu. Mezitím jsme malým sporťáčkem procestovali Afriku,“ usmívá se Vlasta Milatová.

Pro mladé české inženýry byla v té době prý Afrika zemí zaslíbenou, jenže stesk po domově všechen přepych vyvážil.

Na pláži pod Stolovou horou

A tak Vlasta vzpomíná, jak vyhlížela ve schránce dopisy od maminky a přátel, balíčky knih a toho mála, co smělo z tehdejšího Československa k emigrantům doputovat.

Místo kurzů angličtiny jsem chodila číst české knížky
„Anglicky jsem vůbec neuměla, zatímco můj manžel se už rok před odchodem tajně učil jazyk. Potom nám v Africe imigrační úřady platily kurzy angličtiny, jenže já byla zlobivá a místo toho, abych se učila, navštěvovala jsem rodiny českých emigrantů a půjčovala si české knížky,“ vzpomíná Vlasta Milatová.

Angličtina nakonec přišla se zaměstnáním a dnes má Vlasta Milatová přátele po celém světě.

Mezi Afrikovu a Orlickými horami
Rodačka ze Solnice se po roce 1989 mohla do rodné země konečně přijet podívat. Afrika jí přirostla k srdci se svou nádhernou přírodou a večery v buši prý jsou nazapomenutelné, ale stejně tak se do srdce vryly Orlické hory, česká městečka a místa, kde žijí její přátelé.

A tak poslední roky dělí čas mezi Česko a Afriku a střídavě žije na obou místech.

„My emigranti máme už navždy domov rozpůlený a nepatříme ani tam ani tam, nebo máme domovy dva,“ vzpomíná Vlasta na místa i lidi na obou místech planety, bez nichž si živit neumí představit.

Pohled z kempu v Dračích horách, kam se Vlasta Milatová ráda vrací

Afrika v jejím domku v Solnici dýchá z každého koutu - tu soška, tam bubínek, na stěně obrázek… africké suvenýry.

V africké domácnosti si zase snažila připomenout český domov. To ale šlo jen knihami a nebo dodržováním zvyků. Třeba na Vánoce nebo na Velikonoce.

A co by z Afriky nejraději přenesla do Čech?
„Laskavost a vstřícnost, tam si všichni pomáhají, hodně se usmívají a objímají. Tady přiletíte na letiště a podle otrávených tváří hned poznáte, že jste v Čechách. A to je škoda“, říká Vlasta Milatová.

K poslechu vyprávění šarmantní dámy, se kterou si nelze netykat, zve i autorka pořadu Jiřina Mužíková.

S prodavačem suvenýrů v East London