Z Afriky bych do Čech přenesla laskavost a vstřícnost. Vlasta Milatová má v srdci Jižní Afriku a Orlické hory
Lidé, kteří z různých důvodů odešli z rodné země a velkou část prožili v emigraci, často říkají, že mají dva domovy. Vlasta Milatová prožila 40 let v Jihoafrické republice a ačkoliv, jak sama říká, žili v nové zemi v přepychu, stesk po domově zůstal. Od té doby přebývá mezi jižní Afrikou a Orlickými horami. Tak nějak by mohl znít i podtitul pořadu Návštěva.
Když se v roce 1969 v necelých třiadvaceti letech ocitla Vlasta Milatová v letadle plném emigrantů mířících do Afriky, netušila, že Jihoafrická republika bude na příštích 40 let jejím domovem. Ten původní - východní Čechy, jí ale v srdci zůstal napořád.
Africké roky přepychu i stesku
„Než jsme přistáli v Johannessburgu, viděla jsem z letadla domky a u nich takové modré tečky - říkali jsme si co to asi je - no prý asi bazény. Tehdy jsem si pomyslela, že to my nikdy mít nebudeme. No ale měli a brzo,“ vzpomíná dnes 70letá šarmantní dáma.
„Měli jsme se velice dobře, Jihoafričani nám velmi pomáhali. Byli k nám vstřícní, milí, můj manžel dostal okamžitě práci na stavbě vodních přehrad. Já za čas také dostala práci a protože jsme uměli šetřit, mohli jsme se do pěti let přestěhovat do vlastního domu. Mezitím jsme malým sporťáčkem procestovali Afriku,“ usmívá se Vlasta Milatová.
Pro mladé české inženýry byla v té době prý Afrika zemí zaslíbenou, jenže stesk po domově všechen přepych vyvážil.
A tak Vlasta vzpomíná, jak vyhlížela ve schránce dopisy od maminky a přátel, balíčky knih a toho mála, co smělo z tehdejšího Československa k emigrantům doputovat.
Místo kurzů angličtiny jsem chodila číst české knížky
„Anglicky jsem vůbec neuměla, zatímco můj manžel se už rok před odchodem tajně učil jazyk. Potom nám v Africe imigrační úřady platily kurzy angličtiny, jenže já byla zlobivá a místo toho, abych se učila, navštěvovala jsem rodiny českých emigrantů a půjčovala si české knížky,“ vzpomíná Vlasta Milatová.
Angličtina nakonec přišla se zaměstnáním a dnes má Vlasta Milatová přátele po celém světě.
Mezi Afrikovu a Orlickými horami
Rodačka ze Solnice se po roce 1989 mohla do rodné země konečně přijet podívat. Afrika jí přirostla k srdci se svou nádhernou přírodou a večery v buši prý jsou nazapomenutelné, ale stejně tak se do srdce vryly Orlické hory, česká městečka a místa, kde žijí její přátelé.
A tak poslední roky dělí čas mezi Česko a Afriku a střídavě žije na obou místech.
„My emigranti máme už navždy domov rozpůlený a nepatříme ani tam ani tam, nebo máme domovy dva,“ vzpomíná Vlasta na místa i lidi na obou místech planety, bez nichž si živit neumí představit.
Afrika v jejím domku v Solnici dýchá z každého koutu - tu soška, tam bubínek, na stěně obrázek… africké suvenýry.
V africké domácnosti si zase snažila připomenout český domov. To ale šlo jen knihami a nebo dodržováním zvyků. Třeba na Vánoce nebo na Velikonoce.
A co by z Afriky nejraději přenesla do Čech?
„Laskavost a vstřícnost, tam si všichni pomáhají, hodně se usmívají a objímají. Tady přiletíte na letiště a podle otrávených tváří hned poznáte, že jste v Čechách. A to je škoda“, říká Vlasta Milatová.
K poslechu vyprávění šarmantní dámy, se kterou si nelze netykat, zve i autorka pořadu Jiřina Mužíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
