K cestování doma i po světě stačí mít otevřené oči a srdce, nespěchat a nebát se dát do řeči s lidmi

8 fotografií

Už zase jezdíte po světě?
Nejezdím. Přiznám se, že teď spíš cestuji po České republice. Toulám se nejen po Českém ráji, ale po Lužických horách, Krkonoších, Jizerkách, po Moravě. Užívám si cestování tady u nás v Česku.

Pavla Bičíková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Vy ráda vyrazíte někam jen tak v uvozovkách na blind. To znamená žádné dopředu zajištěné ubytování, nic takového, prostě jen dobré boty, fotoaparát v ruce a batoh na zádech.
Přesně tak. Vyrazili jsme v polovině září s mým manželem Pavlem, s báglem a s fotoaparáty na čundr Lužickými horami. Jak je naším zvykem, neměli jsme nic naplánovaného, nechali jsme tomu volný průběh, ať nás cesta sama o sobě vede. A musím říct, že to byl opět velký zážitek. Každý den jsme prožívali dobrodružství, potkávali jsme zajímavé lidi. Byl to úplně stejný zážitek, jako kdybych byla tisíce kilometrů od domova. Spali jsme pod otevřeným nebem, kde byla spousta hvězd. A setkání se skvělými místy i lidmi stála za to.

Čtěte také

Český ráj nejsou jen hrady, zámky, skalní města. Žijí tam úžasní lidé, kteří ten ráj vytváří

Takže se to dá porovnat s Himálajemi?
Mohu to srovnat s putováním kdekoliv na světě. Když má člověk otevřené oči, když má otevřené srdce a nespěchá, nechá na sebe vše působit a nebojí se dát do řeči s lidmi, tak pozná, že všude žijí bezvadní lidé, kteří vám chtějí pomoci, chtějí se s vámi bavit. Řada z nich dělá svoji práci srdcem a baví je. Na takové lidi narazíte v Kyrgyzstánu, v Barmě nebo tady u nás v Česku. Vždy je to silný zážitek a hlavně velká radost.

Kdy a kde jste byla naposledy ve světě?
Je to už trošičku déle. Bylo to v únoru 2020 při cestě do Barmy. Přiletěli jsme z Barmy po měsíčním putování 8. března a pár dní nato začal první lockdown. A vše už jelo podle úplně jiného scénáře. Měli jsme velké štěstí, že jsme Barmu stihli před covidem a před vojenským převratem, který tam bohužel letos v únoru proběhl. Barma je teď naprosto uzavřená pro cizince nejen z důvodu covidu, ale hlavně kvůli tomu, že je tam výjimečný stav a u moci vojenská junta.

Když jsem viděl vaše fotografie z Barmy, tak mi připadá hodně tajemná až magická.
Je to země plná kontrastů. Je zde úžasná příroda, fantastické buddhistické památky, které jsou obalené tunami zlata. Na druhé straně patří Barma k nejchudším zemím světa, kde lidé bydlí v obyčejných chýších, nemají často vodu ani elektřinu. Statistiky říkají, že polovina venkovanů žije pod hranicí bídy. Ale přesto jsou tamní lidé velice srdeční a rádi obdarovávají.

Pro Barmu je typický úsměv a oční kontakt. Tamní lidé s vámi hovoří očima. To jsme nikde jinde na žádných cestách nezažili.
Pavla Bičíková, cestovatelka

Nemají sice peníze na to, aby si koupili pořádné jídlo, natož postavili lepší dům nebo opravili chatrč. Dají je spíš na opravu buddhistického chrámu nebo podpoří klášter. Pro ně je to nejvíc, co v životě mohou udělat. Darovat někomu něco nebo někomu pomoci. Dělají víc pro ostatní než sami pro sebe.

Čtěte také

Pavla Bičíková: Kyrgyzstán = hory a báječní lidé. Pořád je v nich touha po čisté a divoké přírodě

Co je pro Barmu typické, kdybyste měla něco zmínit?
Barma, to jsou buddhistické památky, obrovské stúpy, tisíce buddhistických pagod. A pak je pro Barmu typický úsměv. Lidé se stále smějí. Což jsme zažívali i v Kyrgyzstánu a dalších zemích. V Barmě máte ještě navíc s lidmi oční kontakt. Hovoří s vámi očima. Tuto silnou formu komunikace jsme doposud na žádných cestách nezažili. Mají zájem s vámi komunikovat, i když je tam často jazyková bariéra.

Jaké je typické jídlo pro Barmu?
Typické jídlo pro Barmu je kari. Což je rýže, zelenina, zeleninová polévka, sem tam maso. Potkávali jsme ho na každém kroku. Jedli jsme v jídelnách, kde jedí obyčejní Barmánci, a vždy to jídlo bylo skvělé. A když jsem měli plné zuby rýže, tak jsme si dali výborné nudle. Ty byly také bez chyby.

8 fotografií

Také jsem slyšel něco o ženách s žirafími krky.
Barma je úžasně zajímavá co se týče pestrosti etnik. Žije zde na 135 etnik a některé jsou opravdu velice zajímavé. Jak jste zmínil, jsou to například ženy s žirafími krky. Na krku nosí až 20 mosazných kruhů. Už od 70. let minulého století je tato tradice zakázaná. Ale stále tam najdete oblasti, kde tyto zajímavé ženy žijí. Váha mosazných kruhů jim stlačuje klíční kosti a deformuje hrudník.

Čtěte také

Himálaj vypráví svůj příběh vysokých hor, budhistické kultury a úžasných potomků Tibeťanů

Co ještě můžeme dodat k Barmě?
Pavoučí ženy. Další zajímavé etnikum v horách, v Čjinském státě, který je součástí Barmy. Jsou to ženy, které mají potetované obličeje. Je to staletá tradice, dnes už zakázaná. Až tyto ženy odejdou z tohohle světa, tak tato tradice vymizí. Putování Barmou  na divoko byla velká výzva. Na trecích mimo cesty nám často nepomohly žádné mapy, žádné mapové portály. Bylo to pro nás velké bloudění a velké prodírání se džunglí. Ale vždy, když už to vypadalo, že jsme se ztratili, že nikam nedojdeme, tak jsme objevili nějakou vesnici, kde nám ti lidé pomohli. Díky tomu jsme se dostali do úplně zapadlých vesnic a poznali jsme úžasné lidi. Byla to pro nás velká zkušenost a neopakovatelné zážitky.

Kdo by chtěl o Barmě slyšet víc a spatřit Barmu na vašich fotografiích a videích, tak může na přednášce 24. listopadu v Hradci Králové ve vědecké knihovně. A kam do světa se chystáte vyrazit teď?
Chceme se vrátit do Asie, chceme do Afriky, ale situace pořád není úplně ideální. Takže teď se spíš budeme courat tady po České republice a věřím, že příští rok určitě někam vyrazíme. Nebo se možná vrátíme za polární kruh. Tam to bylo také úžasné.

Pavla Bičíková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor s cestovatelkou Pavlou Bičíkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.