Slávek Král cestuje po celém světě stopem se svým psem: Kde neznají stopování, tam funguje nejlíp!
Plzeňský dobrodruh Slávek Král viděl a stopem procestoval všechny možné vzdálené kouty světa. Už dvakrát takto zvládl objet svět. Podíval se do Asie, nadchla ho Afrika, na každém obydleném kontinentě strávil minimálně půl roku a nastopoval přes 250 000 km po více než 84 zemích světa. Teď Slávek Král doputoval k našemu mikrofonu.
Líbí se vám v Hradci Králové? Můžete porovnávat. Hradec je hezké město, ne?
Líbí se mi v Hradci. Je tu krásně, mám to tady moc rád.
Jak dlouho už takto vlastně cestujete a kdy to všechno začalo? Už v dětství vás lákaly dálky světa?
Poprvé jsem šel stopovat v 15 letech a to mě nikdo nevzal. Pamatuji si to moc dobře. V 17 letech jsem potom poprvé vyjel stopem do zahraničí, kdy nás zase vyhostili s kamarádem z Itálie. Takže to začalo dobrodružně.
Nevozím u sebe vodu. Když ukážete prázdnou lahev, každý pochopí, že potřebujete napít. A to už je první krok k rozhovoru.
Slávek Král, dobrodruh, cestovatel a bloger
První takový větší výlet byl kam?
První větší výlet bylo na půl roku Turecko v rámci studentského programu Erasmus, což je jednoduché. Škola vše zařadí a člověk se tam jede jen jakoby učit, ale spíš je to taková párty.
Čtěte také
A to jste nejel stopem?
Já jsem si domluvil kamion z České republiky. Obeslal jsem několik kamionových dopravců jestli mě tam někdo nehodí.
Létáte také někdy letadlem?
Přelétával jsem většinou z kontinentu na kontinent. Ale teď už ne, protože mám psa.
Corey je tady dnes s námi. Kolik jí je let?
Rok a půl. Je to border kolie.
Vy jste si ji pořídil, aby vám nebylo smutno na cestách?
Já jsem se chtěl usadit. Měl jsem takový dlouhodobý sen. Řekl jsem si, že až si pořídím psa, usadím se. Nevyšlo to. Za ten rok a půl jsme už projeli 27 států. Takže Corey už viděla pořádný kus světa.
Těch navštívených zemí už máte za sebou spoustu. Kde je to nejkrásnější?
To je těžká otázka. Každý stát má něco do sebe. Byl jsem hodně nadšený z Tasmánie, z Japonska, z Havaje, z Kanady. Například dole na jižní polokouli mě zaujala Paraguay. Z těch bližších zemí určitě doporučím Island.
Jak to ve světě funguje s tím stopováním? Jsou na to všude zvyklí nebo to někde vůbec neznají?
Je to různé. Někde to neznají a tím líp to potom funguje, protože zastavují a ptají se: co to tady sakra děláš. Čína je na to úplně dokonalá. Nikdo neumí anglicky, nikdo nechápe, co děláš, ale všichni zastaví.
Důležité ovšem také je, jestli vás potom někam odvezou.
Vezmou mě. A ty zážitky jsou potom ještě silnější. Ale někdy se s nimi v Číně nedá pořádně domluvit, oni nepřemýšlí jako my. Mají to trošku jinak. Domluvte se s někým, kdo vůbec neví, co po něm chcete. Kuriózních zážitků je při stopování hodně.
Corey je teď tedy vaším parťákem na cestách. Jel jste někdy i s nějakým jiným kamarádem nebo jste cestoval jen sám?
Zkouším všechno možné, protože jezdit pořád sám není úplně ono. Například když jsem byl půl roku v Africe, tak mě tam postupně jezdili navštívit kamarádi a pokaždé se mnou část cesty někdo jel. Takže to bylo docela vtipné, člověk jede na půl roku do Afriky a potká tam 11 známých. Ale většinu času jsem tam byl sám.
Říkáte, že když jedete s někým dalším, tak to má své nevýhody. Že se nedostanete do tak blízkého kontaktu s místními lidmi.
Když jede člověk sám, tak se pořád potkává s novými lidmi a více se s nimi spřátelí. Je to jednodušší na seznámení. Když jede člověk ve dvou, tak už máte svoji bublinu a nemusíte z ní nějakým způsobem vystupovat. K tomu je ještě dokonalý ten pes, protože se lidé na něj přijdou podívat. Mám dobrou historku z Tádžikistánu, kde jsme si půjčili oslíka. A to bylo úplně nejlepší, protože lidé za mnou chodili, viděli psa a oslíka, všichni si se mnou chtěli popovídat.
Slávek Král
cestuje již 9 let. Za tu dobu stihnul být půl roku v Turecku, rok na Novém Zélandu, rok mu trvala cesta kolem světa, poté jel na půl roku do Austrálie, objel svět stopem ještě jednou a dále stopoval půl roku po Africe. A aktuálně projel stopem přes Rusko, Střední Asii a Írán se svou fenkou Corey.
Vy prý s sebou také nevozíte vůbec žádnou vodu. Prostě když máte žízeň, tak musíte jít a říct si o vodu. A přitom si popovídáte.
To začalo ze dvou důvodů. Zaprvé je voda těžká a za druhé se já dost stydím. Ale když jsem prázdnou flašku, tak i když vám člověk vůbec nerozumí, pokud mu ukážete prázdnou lahev, tak každý pochopí, že potřebujete vodu. A tam už nastane první náznak rozhovoru a to je nejlepší.
Horší to je potom někde v poušti.
I v poušti jsme to používali. Normálně jsem přestopoval několik pouští. Největší byla asi Atacama a úplně v pohodě.
Slávku, vy jste tedy už vlastně dvakrát objel stopem svět. Byla to stejná trasa, nebo jste jel pokaždé jinudy?
Pokaždé na druhou stranu a vždy úplně jinam.
Zajímá mne Afrika. Když jste se prý podíval poprvé na Černý kontinent, tak jste si Afriku údajně okamžitě zamiloval.
Hodně jsem si zamiloval Afriku, ano. Protože jsem měl předsudky, jako většina z nás. Ale v Africe je spousta hodně rozdílných států. Já jsem si vybral onu černou Afriku od rovníku dolů, kde kromě jednoho jsou všechny státy extrémně bezpečné. Dokážu i tvrdit, že bezpečnější než Česká republika.
Jak se stopuje v Africe?
První den byl zvláštní, protože člověk na to není zvyklý. Ale stačí se usmát a když se ti lidé usmějí zpátky, je na nich krásně vidět jejich úsměv, tak už to potom rychle opadne. Stopovalo se tam skvěle.
A čím jste se svezl?
Člověk vlastně většinou jezdí v super luxusních autech. Je tam velký rozdíl mezi chudobou a bohatstvím. A ten, kdo je bohatý, tak se to snaží ukázat. Má hodně luxusní auto. A to je vlastně většina aut, co v Africe jezdí. Tedy zase až tak mnoho aut tam nejezdí, projede třeba jedno auto za 20 minut, ale vezme vás.
Vy jste říkal, že úsměv je takovým klíčem, který odemyká lidská srdce. Platí to všude po celém světě?
Je to pravidlo číslo jedna na stopu, úsměv. A pravidlo číslo dva je nesmrdět.
Když se zeptám na nějaký komfort, který každý člověk potřebuje. Kde spíte a jak řešíte hygienu?
Teď už cestuji se stanem, dříve jsem putoval i bez něj. Spával jsem venku, v nějakém bivaku. A hygiena je vlastně všude, kde je tekoucí voda. Vodopády a jezera. Ale i u lidí, protože na vesnicích jsou převážně lidé úžasní. Hned jak vidí cestovatele, tak se zapovídají.
Čtěte také
Máte i nějaké negativní zážitky, na které byste nejraději zapomněl? Nebo bylo vždy vše usměvavé ve vašem případě?
Já jsem takový pozitivní. Takže já ve všem vidím to dobré a o tom i vyprávím. Například poslední cesta byla vlastně plná nezdarů, hodně se toho nepovedlo. Boj s byrokracií, extrémní vedra. Ale i tak to bylo super a užili jsme si to. Mám hodně pozitivní pohled na svět. Stalo se mi, že mne okradli, stalo se, že jsem onemocněl. Ale já na to rychle zapomenu a potom už o tom všem vyprávím jen v dobrém.
Kam vyrazíte příště? Je vůbec ještě nějaká země, kde jste nebyl?
Těch zemí je strašně moc. Jsem ani ne v polovině, teprve jsem projel 84 států. Takže práce je dost. Momentálně jsem vyléčený, poslední cesta byla opravdu náročná. Přestavuji si auto na dodávku, abych měl bydlení, koupelnu, kuchyň. Takže už to vypadá do budoucna na autonomádství.
Cestovatel a dobrodruh Slávek Král byl dnes naším hostem. Těším se, že se zase někdy příště setkáme. Slávku, díky. Na shledanou. Šťastnou cestu.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Cestování s dítětem neomezuje. Jen je všechno jiné, vnímáte krásy světa prostřednictvím dětských očí
Prázdniny začaly, děti mají před sebou dva měsíce oddechu od učení a dospělí vyráží na dovolenou. Společný pobyt dokáže prověřit i posilnit partnerské a rodinné vztahy.
-
K cestování doma i po světě stačí mít otevřené oči a srdce, nespěchat a nebát se dát do řeči s lidmi
Cestovatelka Pavla Bičíková žije na nejvyšším vrcholu Českého ráje, odkud má krásný výhled do kraje. A z kouzelného Kozákova vyráží na cesty do světa nebo na přednášky.
-
Jiří Kalát: „Hledat odpovědi na otázky a objevovat souvislosti, to mě na cestování baví nejvíc“
Budeme se toulat s Jiřím Kalátem, který rád cestuje po světě a na vlastní kůži poznává život v cizích zemích. Pak o tom všem přednáší, píše do časopisů nebo vydá knihu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.