100 triků, jak přežít cestu okolo světa. Pozpátku kolem zeměkoule putovali Katka s Petrem

V národním parku Wrangell - St. Elias na Aljašce
V národním parku Wrangell - St. Elias na Aljašce

Chystáte se na expedici na Antarktidu nebo jen na víkend k babičce? Chcete se potápět se žraloky nebo přežít jízdu autem s rodinou k Balatonu? Ať už cestujete kamkoli, s kýmkoli a s jakýmkoli cílem, Kateřina Krejčová a Petr Ptáčník vám poradí, jak to přežít a ještě si to užít. 

Tipy a triky nasbírali během 484 dní dlouhé cesty kolem světa - pěšky, stopem, s dětmi, ztracení v neprostupné džungli, nadšení na vrcholu šestitisícovky, zanechaní v noci v moři plném neznámých nástrah a také během nespočtu nocí společně v jednom malém stanu. Příběhy, ze kterých se vám budou ježit chlupy na zádech, historky, kterým se budete smát ještě příští rok, a triky, které vám na cestách usnadní život a ušetří peníze.

O své cestě kolem světa po návratu napsali nádhernou knihu Pozpátku kolem zeměkoule. Tam také uvidíte více než 500 jejich nejlepších fotek.

Kdybyste se Kateřiny Krejčové zeptali na jakoukoliv zemi světa, tak by vám o ní určitě dokázala krásně, poutavě a dlouho vyprávět. Protože Kateřina byla snad úplně všude. I když na první pohled to možná tak nevypadá, je to subtilní mladá dívka. Vy jste Katko přmo z Hradce Králové?
Ano, pocházím z Hradce. Posledních pár let žiji v Praze, ale považuji se stále za Hradečáka.

Když jsi v krizové situaci, tak si to zkus co nejvíc užít. Možná zažíváš největší dobrodružství svého života.
Katka a Petr, cestovatelé kolem světa

Už v Hradci to začalo s tím cestováním? Už když jste byla malá holka, tak jste chtěla poznávat svět?
Už úplně od malička. Poprvé mě rodiče vzali na Sněžku, když mi byly snad necelé 4 roky a musela jsem si ji vyťapat hezky po svých. Od té doby mě brali na hory vždycky v létě, v zimě, ať už to byly Krkonoše nebo Vysoké Tatry. A někdy asi v 8 letech jsem si říkala, co má tak v životě smysl? Asi vylézt na tu úplně nejvyšší horu, což je Everest. Ale to se mi zatím nepodařilo.

Ale vy už máte za sebou pár šestitisícovek, ne?
Šestitisícovky mám zdolané tři. Ale pořád ta nejvyšší hora je ještě o víc než 2 kilometry výš.

Katka Krejčová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Které ty velké hory jste už ve světě slezla?
Dvě byly v Himálajích v Ladakhu, jedna v roce asi 2012 to bylo Stok Kangri. Potom jsem se tam vrátila o 4 roky později na Chamser Kangri. A potom jsem vylezla na jednu takovou bolívijsou krásku Huaynu Potosí.

Čtěte takéCestopis Katky a Petra z jejich cesty kolem světa

Hory, to je tedy vaše velká láska?
Hory úplně miluji. Ale jak jsme toho po světě zažili poměrně hodně, tak jsem se ponořila i do světových moří a oceánů. Hrozně jsem si oblíbila šnorchlování a podmořský svět a život. Vždy jsem si myslela, že nejsem ta osoba na ležení u moře. Ale zjistila jsem, že i u moře se dají dělat úžasné věci a poznávat krásy.

Večeře v tradiční fidžijské rodině, podává se výborná ryba v kokosovém mléce

Ale asi taková obyčejná dovolená na týden nebo na 14 dní třeba na Kanárské ostrovy s cestovní kanceláří, to asi nebude pro vás?
S cestovkou jsem byla poprvé, když jsem jela jako průvodkyně pro tu cestovní kancelář na poznávací zájezd. A přišlo mi, že je to vlastně hrozně zajímavý koncept. Že se ti lidé dozvědí spoustu nového. I já jsem se tehdy dozvěděla spoustu novinek jako průvodkyně. Takže s cestovkou jezdím, ale v té druhé roli.

Vaším takovým největším cestovatelským zážitkem je jeden a půl roku dlouhá cesta kolem světa, kterou jste podnikla se svým přítelem Petrem. Ale mě by nejdřív zajímalo, která taková ta dlouhodobější cesta byla pro vás první? Bylo to Španělsko?
Ano, bylo to v době, kdy jsem dokončila vysokou školu a složila státnice. V té době jsem už pracovala a vzala jsem si 2,5 měsíce neplacené volno v práci a vyrazila přejít Španělsko přes Pyreneje. Nešla jsem takovou tu klasickou svatojakubskou cestu, ale šla jsem údajně nejdrsnější dálkový trek v Evropě, což je GR 11. Přes Pyreneje to je kolem 850 kilometrů s převýšením asi 40 kilometrů. A to jsem šla sama s batohem, se stanem, vařičem, spacákem a tak. Tehdy jsem ještě neuměla balit, takže můj batoh byl naprosto nesmyslně těžký. Jako je teď ve filmu Divočina vidět, jak se jedna dívka snaží přejít od mexických hranic celé Spojené státy k hranicím s Kanadou. A také začíná s nesmyslně velkým batohem. Jako by ten film byl o mně.

Na kole mezi zvířaty při první cestě do rovníkové Afriky letos v lednu

Kolik kilometrů jste tenkrát ušla takhle sama pěšky v tom Španělsku?
Celkově to bylo od nejvýchodnějšího španělského bodu až po nejzápadnější, 1 800 kilometrů. Šla jsem to 70 dní, v průměru asi 25 kilometrů na den. Nejméně jsem za den ušla 11 a nejvíc 70 kilometrů. Ale to byl takový krizový den, kdy jsem prostě musela jít a nic jiného mi nezbývalo.

Tak já na vás koukám jen s otevřenou pusou. Jaké to je jít s batohem na zádech sama pěšky Španělskem?
Je to úžasná a očistná věc. Rozhodně to doporučuji každému. Protože to nebyla vlastně ani tak cesta, abych poznala Španělsko, ale spíš, abych poznala sama sebe. A musím říct, že jsem se toho o sobě hodně dozvěděla. A také jsem zjistila, jak moc mám ráda cestování a poznávání cizích krajin. Tam někde to začalo a od té doby jsem začala cestovat vážně a hodně.

Katka v roli průvodkyně v ladackém Himálaji na severu Indie

Jak jste se potkali s vaším přítelem Petrem? Také na cestě?
Ne, to bylo v práci, v kanceláři. Když jsem mu pak řekla, že bych chtěla vyrazit tak zhruba na rok a půl na cestu kolem světa, tak říkal, já to pojedu s tebou. Tak to vzniklo.

Nemusela jste ho nějak přesvědčovat. Je to stejný blázen do cestování jako vy?
Já si myslím, že u něj se to vyvíjelo postupem času. Ale teď už ano, teď je stejný nadšenec jako já.

Někde jsem četl, že při prvním pokusu o sáňkování, když jste se seznámili, tak si hned nalomil kotník a zranil nohu. Je to pravda?
Je to přesně tak. Ty začátky byly těžké, to je tak vždycky. Ale teď už je to opravdu super parťák a já s ním cestuji moc ráda.

Katka na cestě kolem světa

Kateřino, vy jste byla dobrovolnicí v Severní Indii, taky kajakovala v Kanadě, trekovala v Himálajích. Ale nejraději máte ty kouty světa, kde za celé dny nepotká žádného turistu. Je to tak?
Je to přesně tak.

A co ten svět? Ta cesta kolem světa trvala rok a půl. Jak jste se na ni s Petrem připravovali?
Bylo to přesně 484 dní a my jsme se dopředu až zase tak moc nepřipravovali. Ta cesta měla jedinou myšlenku, a tou bylo následovat léto. My jsme jeli za létem, začínali jsme v únoru na úplném jihu Jižní Ameriky v nejjižnějším městě světě Ushuaia a směřovali jsme na sever. A vždycky jsme se snažili být ve správnou dobu na správném místě. Ale to je takový složitý pojem, takže občas jsme se někde ocitli v období dešťů, což mělo ale tu výhodu, že to bylo mimo sezónu, takže tam byly třeba nízké ceny, nebyli tam zrovna turisté a místní lidé na nás měli čas. Jinde jsme zase byli právě v tu nejlepší dobu, kdy tam bylo sucho a krásně a příroda vypadala přesně tak, jak má vypadat, když je nejkrásnější. Všude jsme se snažili jet za tím létem.

Na "nejmenší poušti světa", Písečný přesyp u Vlkova v Jižních Čechách

Vy jste říkala, že tenkrát, když jste jela poprvé do Španělska, tak jste ještě neuměla balit věci. Tady jste už tedy věděla, co si vzít s sebou?
Ano, my jsme balili velmi pečlivě. Každý kousek vybavení jsme vážili s přesností na gramy a rozhodovali se, co vzít a co nevzít. Nakonec naše základní váha batohu na rok a půl do všech klimatických pásem od těch šestitisícovek nebo Aljašky až po horko a teplo a moře a šnorchlování, byla zhruba 11 kilogramů pro každého.

Každý na zádech 11 kilo?
To bylo všechno. Co třeba potřebuje žena na cestu kolem světa, to bylo jedno tričko s krátkým rukávem, jedno tričko s dlouhým rukávem, obě merino vlna. A potom jsem měla ještě tričko na spaní z bavlny, a to bylo, co se týče triček, úplně všechno. Kalhoty jsem měla dvoje, jedny tříčtvrťáky a jedny šusťáky. A to je zase vše.

Při sestupu z druhé životní šestitisícovky Huayna Potosí (6088 m) v Bolívii

Kdo měl víc oblečení, vy nebo přítel?
My jsme měli tak asi nastejno, oba málo.

A sbalili jste si něco, co jste potom zjistili, že na té cestě nepotřebujete?
Já jsem se trochu bála ponorkové nemoci. Měli jsme jeden stan a jeden bivakovací pytel. Měla jsem strach, když se někdy třeba úplně nepohodneme, nebo si polezeme na nervy, tak abychom se mohli rozdělit. Každý si dal nějaký ten několikadenní trek přírodou o samotě, aby se vyklidnil. A pak, až se znovu sejdeme, tak to zase bude dobré. Tak jsem to takto plánovala dopředu. Nakonec jsme ten žďárák vůbec nevyužili. Celou dobu, kromě jednoho výletu, jsme byli spolu a bylo to fajn.

Katka a Petr na cestě kolem světa

Jedna z vašich cestovatelských rad, protože ono jich je 100, jak jsem tak koukal, zní: horká sprcha nebo koupel je neuvěřitelně silným nástrojem ke zvýšení morálky.
To je pravda. My jsme sepsali 100 tipů a triků, jak přežít na cestě kolem světa a ještě si ji užít. Posluchači je najdou na našem webu. Tady jste si zrovna vybral radu, která je tak trochu jako taková finta. Protože v okamžiku, kdy si můžete dát horkou sprchu, tak nejste v krizové situaci. My tam máme tipy, jak přežít v krizových situacích. A tohle je takový trik, dát si sprchu je super, ale jakmile si můžete dát sprchu, jakmile máte tu možnost dát si horkou sprchu, tak vlastně vůbec v žádné krizi nejste, je to pohodička.

Další rada, která se mi moc líbila, zní: když se ocitneš v krizové situaci, tak si to zkus co nejvíc užít. Protože možná zažíváš největší dobrodružství svého života.
To je také svatá pravda.

Dstali jste se do nějakých krizových situací? Vyloženě, kdy vám nebylo do zpěvu?
My jsme se dostali do velkého množství krizových situací. Ale myslím si, že ta pointa je v tom, že jsme tu chvíli nebrali jako krizovou situaci a tudíž jsme se ze všeho nějak vyhrabali.

Na ochozu jedné z baganských pagod v Myanmaru

Které místo ve světě vás nejvíc zaujalo? Kde byste si dokázali představit s Petrem i žít nějakou dobu? Je takové místo?
Těch míst je nespočet. Nám se na každém kontinentu, nebo i v každé zemi, vždy se nám nějaké místo ohromně líbilo. Ať už to bylo tím, že jsme tam potkali někoho zajímavého, nebo tam měli nádhernou horu. Těch míst je mnoho. Nám se ohromně líbilo třeba na Fidži, to je takový ráj světa s úžasným podmořským životem. Ohromně se nám líbí na severu Indie v Himálajích, tam jsou strašně milí lidé a je tam velmi dobré jídlo. Ty hory tam berou dech. Atmosféra v těch jejich buddhistických chrámech je nádherná.

Kdo chce tedy poznat svět, musí do něj prostě vyrazit. Jinak to nejde?
Jde to úplně jakkoliv. Je fakt, že záleží na vás, jak se do toho světa vydáte. Je to na každém z nás. Ale tím, že se do světa vydáte, tak tam určitě objevíte něco, o čem jste neměli zdání. A váš názor na svět to posune, troufám si říct, k lepšímu.

Katka Krejčová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Ta vaše knížka, Pozpátku kolem zeměkoule 484 dní na cestě, příběhy, mapy, tipy, to je takový průvodce světem?
Není to úplně průvodce, jsou to spíš naše zážitky. A někdy by se dalo říct, až šílené historky. Jsou tam úryvky z deníku, jsou tam tipy, co kde vidět, zažít, co kde ochutnat, kde se vyspat a tak. Je to kniha, která by vás měla provést světem a ukázat vám, co je kde krásného a zajímavého k vidění.

Kateřino, vy máte určitě velké plány a sny, kam se ještě podívat. Je to tak?
Mám velké sny. Určitě bych chtěla víc poznat Afriku. A pak jedním takovým mým snem je Antarktida. Ale to snad někdy v budoucnu.

Tak my vám moc držíme palce na těch vašich cestách.

Spustit audio

Související