200 let objevování světa dinosaurů v knize Vladimíra Sochy. A můžete se dotknout i „dinosauří“ kůže

O čem přesně je tedy vaše nová kniha Návrat dinosaurů, kterou teď držím v ruce?
Je to jednoduché. Před rokem jsme si připomínali kulaté 200. výročí vědeckého objevu dinosaurů, prvního vědecky popsaného dinosaura. Dostal jméno Megalosaurus. A má kniha je věnována zejména tomuto výročí. Myslím si, že je velmi významné a stojí za připomínku. I za zpracování do knižní podoby.

Trvalo desítky let, než se začalo trošku chápat, jak asi dinosauři vypadali. A učíme se o nich dodnes, pořád toho hodně nevíme.
Vladimír Socha, popularizátor paleontologie

Určitě se v ní ovšem dozvíme také o dalších objevech, které se povedly za těch 200 let, ne?
Ano, je to takový průřez těmi dvěma stoletími. Kniha je rozdělena na osm kapitol po čtvrtstoletích, po 25 letech. Když si čtenář knížku projde, tak získá představu, jak se postupně posouvalo poznávání dinosaurů, jak se to jejich chápání zlepšovalo. Jak se například i technologie u těch objevů a jejich interpretace měnily a zlepšovaly. Takže je to takový férový, čtenářsky přístupný průřez dvěma stoletími výzkumu dinosaurů, této krásné vědy.

Čtěte také

Stovka rekordů dinosauří „guinnessovky“. Kolibřík kalypta je nejmenším dinosaurem, o kterém víme

A kdo by si chtěl sáhnout na dinosaura, tak může. Protože přebal vaší knížky je udělán jako dinosauří kůže.
Je to taková textura přibližně imitující kůži. Zhruba tak nějak vypadala kůže například některých kachnozobých dinosaurů. Ano, takový nějaký vjem byste měli, kdybyste si sáhli na kůži opravdového dinosaura.

Uvnitř je potom spousta dalších úžasných záležitostí, jako třeba ilustrace.
Za skvělé ilustrace musím poděkovat svému dlouholetému spolupracovníkovi Vladu Rimbalovi, který se opět ujal role ilustrátora. I díky tomu samozřejmě kniha působí vizuálně mnohem lépe, než kdyby to byl jen můj text.

Jaké tedy byly první krůčky paleontologie? Určitě vědci udělali na začátku také mnoho chyb a učili se, možná, jako v každém vědním oboru, způsobem pokus - omyl.
Určitě. V pionýrských dobách paleontologie to bylo spíše takové poznávání, co vůbec můžeme zjistit, co se dochovalo, jestli skutečně ti tvorové, které známe z fosilií, už jsou vyhynulí. To ještě ani nebylo v té době úplně jasné. Interpretovalo se to ještě podle Písma svatého a podle něj Bůh by nenechal žádné ze svých stvoření vyhynout.

V současnosti známe zhruba 1 500 druhů dinosaurů, což je dost vysoké číslo. Máme mnohem více lokalit i lidí, kteří se výzkumu věnují.
Vladimír Socha, popularizátor paleontologie

Tedy teprve na začátku 19. století se ustavily základní teze, že tady kdysi byla jiná společenstva živočichů a rostlin, které už dnes třeba neexistují. Postupně pak konkrétně u dinosaurů, když byl v roce 1824 popsán ten první a dostal jméno Megalosaurus, což z řečtiny znamená v překladu velký ještěr, tak se vůbec netušilo, co to bylo. Vědci si představovali, že to byl obrovský leguán nebo varan, prostě zvětšená obdoba dnešních ještěrů. A trvalo desítky let, než se začalo trošku chápat, jak asi dinosauři vypadali, jaká to byla skupina tvorů a učíme se o nich dodnes. Pořád toho o nich hodně nevíme.

Čtěte také

Vladimír Socha: „Všichni dnešní ptáci jsou přežívající dinosauři. Ti tak vlastně vůbec nevyhynuli.“

Nevíme ani úplně přesně, jak tito pravěcí tvorové vypadali? Je to víceméně fikce?
Ne, to určitě ne. Dnes už přeci jen dokážeme interpretovat podobu dinosaurů mnohem lépe. Dokonce už máme takové technologie, že dokážeme odhalit i barvu některých opeřených dinosaurů díky tomu, že jsme dokázali identifikovat tzv. melanozomy, což jsou buněčná ústrojí, ve kterých se nachází pigmenty a barviva. Podařilo se vědcům už v roce 2010 opravdu zjistit, že někteří opeření dinosauři byli leskle černí, jiní byli červenobílí, měli dokonce takový pruhovaný ocásek, třeba Sinosauropterix. Takže to je něco neuvěřitelného. V době Zdeňka Buriana by si to asi nikdo nedokázal vůbec představit.

Kniha se jmenuje Návrat dinosaurů s podtitulem 200 let objevování ztraceného světa. Ale tenkrát před těmi 200 lety to jistě nebylo úplně poprvé, protože lidstvo se muselo potkávat s nejrůznějšími fosiliemi a kosterními pozůstatky a nálezy vlastně celou svou historii.
Samozřejmě. Dokonce víme o některých místech na světě, kde byly například zachyceny zřejmě dinosauří stopy a podobně, třeba ve formě třeba petroglyfů. A vyrývali ten jejich tvar do kamene, dnes říkáme původní obyvatelé, někdy se říká indiáni na jihozápadě Spojených států. Takzvaní křováci neboli Sanové znali dobře dinosauří stopy v Jižní Africe už před možná tisíciletími, staří Číňané dokonce některé stopy dinosaurů uctívali, protože jejich výlitky připomínaly květy lotosu a lotos v buddhismu byl příslibem štěstí a prosperity. Vznikaly dokonce taková místa, kam byly nošeny votivní dary a obětiny. A modlili se tam k dinosauřím stopám a dalším fosiliím. Nědy dinosauří zkameněliny považovali třeba za kosti draků a obrů. Tedy těch 200 let je opravdu vědeckým objevováním dinosaurů, ale předcházela tomu celá tisíciletí nevědeckých setkávání s těmi věcmi.

U nás máme zatím jen jednoho popsaného dinosaura, to je Burianosaurus augustai. Celkem asi šest nálezů, takže nejsme dinosauří velmoc.
Vladimír Socha, popularizátor paleontologie

Kolik druhů dinosaurů vůbec v současnosti známe, jestli se to dá spočítat?
Ano, dá. Je to dokonce už přes 1 500 druhů. Pokud tedy vezmeme v úvahu všechny, ony tam jsou některé sporné. Časem, jak věda postupuje, tak se některé ty druhy možná stanou neplatnými vědecky, protože se ukáže, že ve skutečnosti to patří třeba už do jiného známého druhu. Ale v současnosti je to zhruba nějakých 1 500 druhů, což je dost vysoké číslo.

Čtěte také

Víte, že máme českého dinosaura? Burianosaurus augustai jako pocta slavnému malíři Zdeňku Burianovi

A pořád se ještě objevují nové druhy, které ještě nikdo vědecky nepopsal?
Určitě. Dnes máme objeveno v průměru každý rok kolem 40 nových dinosauřích druhů. To je zhruba stejný počet jako za prvních 50 let od objevu v onom roce 1824. To, co trvalo 50 let na začátku, tak dnes zabere jen jeden rok. Je to díky tomu, že je samozřejmě mnohem více badatelů, zkoumá se v daleko více oblastech světa, kde se dříve vůbec dinosauři nehledali, jako je v Malawi a v Angole v Africe, Saúdská Arábie třeba, některé oblasti Austrálie a Jižní Ameriky, kde se dříve nehledalo. Máme mnohem více lokalit i lidí, kteří se tomu výzkumu věnují a také lepší technologie pro mapování a objevování těch nových míst.

To se dá už dnes v uvozovkách zrentgenovat půda, jestli tam něco takového je?
Existují různá satelitní snímkování a v kombinaci s tím, že víme, jaké tam jsou typy hornin, tak ty expedice už jdou více méně téměř najisto.

Podle čeho se vlastně dinosauři pojmenovávají?
To je různé. Občas si s tím opravdu vědci vyhrají a jména mohou být například podle osob, které financovaly výzkum, nebo to může být podle nějakých zajímavostí na tom konkrétním místě. Ať už je tam nějaká terénní nerovnost, která připomíná tvarem hlavu určitého zvířete a podobně. Až po klasická jména související s anatomií daného dinosaura, jestli má třeba velké zuby, malou hlavu, relativně dlouhý ocas a podobně. Ta kreativita názvosloví vcelku nezná mezí, dnes už to není jen nějaký -saurus, ale třeba Yi qi, nejkratší čínské jméno, nebo naopak Micropachycephalosaurus hongtuyanensis. To je to nejdelší, rodové jméno má 23 písmen. Tedy fantazii se meze nekladou.

Čtěte také

Žijeme ve zlatém věku paleontologie. Zhruba každý týden je popsán nový druh dinosaura

Jak vypadá naše česká dinosauří stopa?
My máme zatím jen jednoho popsaného dinosaura, to je Burianosaurus augustai. Je to stehenní kost a pár úlomků objevených v roce 2003 u Kutné Hory. Byl to menší býložravý dinosaurus, který žil před 95 miliony lety. V té době byla celá naše dnešní republika pod hladinou mělkého moře, byly zde nějaké sítě ostrůvků a na těch se asi stádečka burianosaurů popásala a pobíhala sem a tam. Lovili je asi nějací masožraví dinosauři, ale o těch zatím vůbec nic nevíme. Možná ani nikdy nenajdeme jejich fosilie. Máme tedy jen takové střípky, ale máme burianosaura, máme otisky stopy nedaleko Červeného Kostelce a u Pardubic byl objeven už v 19. století jeden takový nález, který může být dinosaurem. Je to celkem asi šest nálezů, takže nejsme žádná dinosauří velmoc, ale žili tu také dinosauři.

Váš nejmilejší je pořád T-rex?
Asi ano. Je to prostě ikona a dnes už popkulturní záležitost. Tyrannosaurus, to je pan dinosaurus. Letos si připomínáme 120 let od jeho vědeckého popisu, určitě to také stojí za připomenutí.

Popularizátor paleontologie Vladimír Socha ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Popularizátor paleontologie a autor nové knížky Návrat dinosaurů s podtitulem 200 let objevování ztraceného světa Vladimír Socha byl naším hostem. Děkuji za rozhovor, ať se vám daří a těším se na další setkání.