Podcast hradeckých studentů šíří mezi mladými lásku ke čtení a chce do Guinnessovy knihy rekordů

Podcast je už zažité slovo, ale pokud by ho někdo náhodou neznal, tak česky možná můžeme říct audiozáznam, mluvené slovo zaznamenané do archivu. Jak vás napadlo připravovat podcast?
Věděli jsme, že musíme přichystat nějaký projekt, a říkali jsme si, co na sociálních sítích teď frčí, co ještě nikdo před námi na škole neudělal, tak jsme zvolili podcast jako výborný nápad. A shodli jsme se, že všichni máme co říct a chceme mluvit.

Anna Sečová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Je pravda, že to byla nabídka také vašeho učitele?
To pravda je, věděli jsme, že v předmětu Mediální teorie budeme muset vytvořit nějaký projekt na sociálních sítích. Dostali jsme na výběr úplně, co chceme, a ukázal nám práce našich kolegů z předchozích let. A právě podcast ještě nikdo nedělal, chtěli jsme být trochu originální.

Jste tvůrčí skupina, která má fantazii a také chuť tvořit.
Přesně tak. Ale i on byl překvapený a řekl nám, že je na nás pyšný. Moc mu to líbilo, protože nečekal, že se toho tématu tak chopíme.

Vtipem našeho podcastu je složení, jsme spousta holek na jednoho kluka. Literaturu by měli lidé vnímat jako formu umění.
Anna Sečová, studentka Univerzity Hradec Králové

S podcastem nemáte malé cíle, v prvním vašem díle zaznělo, že chcete do Guinnessovy knihy rekordů.
To je spíš takový vtípek, protože nás v tom podcastu působí hodně. Zapojili se úplně všichni, je nás tam celkem 13. Teď nás bohužel dvě slečny opustily, ale takový základní vtip našeho podcastu je složení. Jsme všechny holky na jednoho kluka.

Čtěte také

Spisovatelka s duší Věra Fina: „Polovina štěstí je v nás. K té druhé polovině si musíme najít cestu“

Podcastů jsou každopádně na internetu tisíce. Zaujmout tedy není vůbec jednoduché. V čem jste výjimeční?
Snažíme se to produkovat pro někoho, kdo třeba ani literaturu tolik nezná nebo ji nemá tolik rád. Literárních podcastů je samozřejmě spousta, ale hodně z nich právě cílí na lidi, kteří čtou. A my chceme vyzvat i ty, kteří se tomu zatím vyhýbali. Máme i jednu epizodu, která se přímo zaměřuje na to, jak a proč začít číst.

Česká televize zveřejnila průzkum, podle kterého sice obliba četby u dospívajících stoupá, ale stále jsou patnáctiletí Češi v mezinárodním kontextu podprůměrní a nečte 40 procent z nich. Co na to říkáte?
Mě tato statistika v zásadě nepřekvapila, spíš zklamala, protože si myslím, že je to škoda. A chtělo by to trošku změnit. A ráda bych i v podcastu k tomu trochu přispěla. Vím, že se mladým lidem vnucuje literatura, o kterou nemají zájem. Stará. Ale nikdo po nich nemůže chtít, aby četli, co už není moderní. Chceme jim dokázat, že je i nová populární literatura, která se jim bude líbit.

Čtěte také

Bohumil Kos, autor knihy Housle v kravíně: Místo hudební školy jsem jako kluk rád jezdil na kravách

Co pro vás knihy znamenají?
Pro mě osobně je to něco, co mě dál rozvíjí, zároveň mě to uklidňuje, je to relax. Kniha vám dovoluje vtělit se trochu do někoho jiného, a tak zároveň poznávat i sám sebe.

Vaší snahou tedy není poučovat, ale inspirovat?
Přesně tak. Opravdu se nesnažíme nikomu vnucovat žádné analýzy, protože těch je všude spousta. A to právě podle mě lidi odrazuje. Mají pocit, že v té knize musí něco najít, a když to tam nenajdou, tak jsou hloupí nebo něco podobného. Což tak ovšem není. Myslím si, že literaturu by měli vnímat jako formu umění.

Čtěte také

Alena Mornštajnová: Opakované čtení je nejzajímavější. Začnete si všímat všech krásných detailů

Co bylo úplně nejtěžší, když jste s podcastem Je libo knihu začínali?
Pro nás je nejtěžší rozhodně především technika. Všichni jsme kulturně zaměření, ale technika není naše úplně silná stránka. A taky jsme si uvědomili, kolik práce za tím doopravdy stojí. Mysleli jsme si, že přijdeme, sedneme si a budeme si povídat, což tak není. Je složité to i zorganizovat. Naštěstí nám Centrum uměleckých aktivit v Hradci Králové velmi pomohlo, za to jsme jim vděčni. Nevím, jestli bychom byli schopni bez nich úplně podcast rozjet.

A témata vás napadají lehce nebo je to delší tvůrčí proces?
Zatím to jde docela lehce, protože nás je hodně. Každý přispěje svou troškou mlýna a vždy něco vytvoříme. Ale obávám se, že čím dál půjde čas, tak nám bude nápadů ubývat.

Čtěte také

Obešla sousedy, dala dohromady recepty a narodil se Mokerský receptář. Kuchařkou si splnila sen

Nebojíte se ve vašem podcastovém povídání věnovat i kontroverznějším tématům. Mluvíte například i o problematice asexuality, jste ve věku, kdy se určitě chcete líbit a seznamovat. Jaká byla odezva na toto téma?
To je jeden z našich prvních dílů, které jsme vydali, a také jeden z nejposlouchanějších.

Představujete si své posluchače?
Vzhledem k tomu, že někteří z nich nás hodně sledují také na Instagramu, tak trošku víme, co je to za lidi. Asi přibližně víme, kdo nás poslouchá.

Jestli se nepletu, tak zatím vzniklo 13 dílů a chcete pokračovat dál.
Určitě chceme pokračovat do konce semestru, potom je ta budoucnost trošku nejasná. Protože nám skončí studium a všichni se rozprchneme. Ale doufám, že v nějaké formě určitě budeme pokračovat.

Anna Sečová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Celý rozhovor Pavly Kindernayové s Anna Sečovou o podcastu Je Libo Knihu i literatuře si můžete poslechnout v našem audioarchivu.