Alena Mornštajnová: Opakované čtení je nejzajímavější. Začnete si všímat všech krásných detailů

Největší popularitu získal zatím asi její román Hana, který psala na základě skutečných událostí z období druhé světové války a tyfové epidemie, která v 50. letech minulého století zasáhla Valašské Meziříčí, což je rodné město autorky, ve kterém i žije.

Čtěte také

Baví mě ony zlomové okamžiky, kdy se uvnitř ženy něco láme, drtí a roste, ale okolí to nevidí

Při besedě v Hradci Králové byl vyprodaný sál knihovny a na podpisy stála dlouhá fronta čtenářů. Za těmi Alena Mornštajnová cestuje především vlakem:
„Já ve vlaku hodně čtu. Většina lidí se přitom dívá do mobilu, takže vzájemná konverzace už není taková, jaká bývávala. Ale má první kniha s názvem Slepá mapa vznikla právě na základě takového rozhovoru ve vlaku."

„Tehdy jsem na nádraží uviděla paní, která byla oblečená celá v bílém a ta shodou okolností přistoupila k nám do kupé. Bylo jí tenkrát už hodně přes sedmdesát let a celou cestu vyprávěla. A to její vyprávění tvoří vlastně kostru mé první knihy."

Práva na film Hana jsou už prodána. Pokud se podaří sehnat finance, věřím, že bude film na světě.
Alena Mornštajnová, spisovatelka

Fronty stojí obdivovatelé Aleny Mornštajnové nejen na její podpis, ale zejména na její knihy. Na kterou knihu se lidé nejvíc ptají při vzájemném setkání? Je to Hana?

„Hana je kniha, které mi přinesla spoustu čtenářů. Ale díky ní si oni našli i mé předchozí knížky Slepou mapu a Hotýlek. A řekla bych, že takovým momentálně mým nejoblíbenějším titulem jsou Tiché roky, které vyšly na jaře."

Hana je třetí román Aleny Mornštajnové|foto: Jonáš Zbořil

Knihy českých autorů, ať už je to Michal Viewegh, Bára Nesvadbová či Radka Třeštíková, jsou hodně v současné době předlohou pro film. Hana se však objevila na moravských divadelních prknech.

Čtěte také

Spisovatelka Hana Hindráková miluje cestování a silné lidské příběhy

„Musím se pochlubit, Hana se od června velice úspěšně uvádí v Národním divadle v Brně. Ale to není jen má zásluha. Je to především zásluha režiséra Martina Glasera a vůbec všech lidí, kteří se na tom představení podílí. Já sama jsem byla nadšena a uchvácena scénou, zpracováním, hereckými výkony. Najednou jsem byla opravdu pyšná, že jsem autorkou. Tak mne to nadchlo. Doporučuji všem, aby se jeli do Brna na Hanu podívat."

„A co se týče filmu, práva na film Hana jsou už prodána. Ale nejtěžší je sehnat na realizaci finanční prostředky. Pokud se to podaří, tak věřím, že bude film Hana na světě."

Jaké knihy ráda čte Alena Mornštajnová?

„Já miluji Johna Irvinga. To jsou knížky s příběhem, které jsou vtipné a mají v sobě vždy ještě něco navíc. A tohle je autor, kterého můžete číst stále dokola a i když už víte, jak kniha dopadne, stále v jeho textech objevíte něco nového. Naopak, to opakované čtení je ještě zajímavější. Protože si začnete všímat krásných detailů a náznaků, které vás ke konci dovedou. Takové knihy bych také chtěla umět psát."

„V poslední době jsem objevila Kazua Ishiguru, držitele Nobelovy ceny za literaturu. To jsou také úžasně chytré a moudré knížky, které mám moc ráda. A ještě mne nedávno nadchl historický román Margaret Atwoodové s názvem Alias Grace. Ale když jsem jela do Hradce Králové, tak jsem četla 87. revír od Mc Baina. To je klasika do vlaku," usmívá se Alena Mornštajnová.