Obešla sousedy, dala dohromady recepty a narodil se Mokerský receptář. Kuchařkou si splnila sen
Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat nejen o zajímavých kuchařských receptech, ale určitě také o jídle. Představíme vám novou knížku s názvem Mokerský receptář. Ve studiu je s námi Dagmar Honsnejmanová, knihovnice z knihovny U Mokřinky v Mokrém na Rychnovsku.
Přivezla jste nám onu krásnou knížku ukázat. Vy jste autorkou, vytvořila jste Mokerský receptář, který má podtitul Jak jsme jedli kdysi a jak jíme dnes. Ale recepty nejsou vaše. Tak jak to všechno bylo a proč jste se rozhodla zrovna pro kuchařku?
Já píši docela často, už jsem napsala pohádky nebo historické knihy. Ovšem k jídlu mám opravdu vřelý vztah, vařím odmala a mým snem vždy bylo napsat nějakou kuchařku.
A tohle je tedy vaše první knížka o jídle?
Tohle je má kuchařka, doufám, že ne poslední. A je specifická v tom, že jsem u nás v Mokrém posbírala recepty od místních lidí. Když jsem začala už od pubertálního věku vařit, tak jsem, tak mě to tak uchvátilo, že jsem sbírala recepty a musela jsem si je uvařit sama bez cizí pomoci. Takže jsem si kupovala kuchařky. Mé oblíbené knížky byly romány, ale i kuchařky, kde jsem trávila hodně času a vybírala si recepty a zkoušela je. A mým snem už v tom věku napsat jednou kuchařku. A to se mi podařilo díky inspiraci jednoho gurmána, spisovatele a kuchaře pana Václava Malovického, který psal také regionální kuchařky, dokonce i z Hradecka. A když mi jednou od něj přišel dopis s nabídkou, jestli bych se nemohla připojit k jeho nové kuchařce, právě té hradecké, tak jsem nadšeně souhlasila. Jeho podmínkou bylo, abych vybrala nějaké recepty se zelím, které bylo typické pro naši oblast. Takže jsme spolupracovali a nakonec v oné knížce je o Mokrém celá kapitola i s recepty, na což jsme všichni obyvatelé pyšní. No a když tato knížka vyšla, tak jsem si říkala, že už je jen kousek ke splnění mého snu. Rozhodla jsem se, že posbírám recepty v Mokrém a že také regionální kuchařku vydám. A to se mi teď podařilo.
Jak jste to dělala? Chodila jste na návštěvy a vyptávala se lidí? Oni vám to diktovali nebo i něco uvařili?
Těch způsobů bylo mnoho. Samozřejmě žiji v Mokrém už dlouho, takže lidi znám a vím, co vaří.
Zelí k nám patří. Mokré patřilo k oblastem, kde se zelí pěstovalo. Receptů se zelím je tam mnoho a všechny jsou dobré.
Dagmar Honsnejmanová, knihovnice
Už jste prostě u nich někdy něco dobrého ochutnala.
Někdy jsem už cíleně avizovala, že konkrétní recept bych ráda do kuchařky. Prezentovali jsme to na webových stránkách a v Mokerském zpravodaji už několik let. Takže kdo chtěl, mohl se zapojit. A o kom jsem věděla, že vaří a rád vaří a jedla jsem od něj něco, tak jsem ho také oslovila. U každého receptu je jméno i číslo popisné, aby bylo jasné, kdo který recept dodal.
Když jste chodila a sbírala recepty, zmínila jste, že je zelí typickým jídlem pro vaši oblast. Nebo se ukázalo, že je tam u vás oblíbené ještě něco jiného?
Tak jídelníček je pestrý, ale to zelí k nám patří. Mokré patřilo kdysi k oblastem, kde se zelí pěstovalo a patřilo k nejlepším v našem kraji. Takže receptů se zelím je tam mnoho, od polévek, hlavního jídla s přílohou nebo zelné záviny, ale i na sladko. Je jich tam hodně a všechny jsou dobré.
Máte rodinného lékaře nebo lékárníka? A co knihovníka? Jiřina Bittnerová z Vysokova je knihovnicí roku
Na vesnici je obecní knihovna často místem, kde se odehrává mnohem více věcí, než jen půjčování a vracení knížek. Bývá to kulturní centrum obce a knihovník nebo knihovnice mají podobně významné postavení, jako míval dříve na venkově pan učitel.
Knížka je rozdělena na kapitoly, zvlášť jsou polévky, zeleninová jídla atd. Podle čeho jste jídla rozdělovala? Lidé to tak mají přehledně seřazené, kdo bude chtít uvařit něco sladkého, ví hned, kde zalistovat.
Určitě. Kuchařka je řazena úplně jednoduše do několika kapitol. Samozřejmě polévky, masová jídla, omáčky, sladká jídla, ovocná jídla, zeleninová jídla, těstoviny, likéry, džusy, zavařeniny. To je takový základ. A následně je u každého receptu číslo popisné, z kterého jsem recept obdržela a jméno rodiny nebo kuchařky, aby prostě mohli být na sebe pyšní.
Jsou to složité recepty nebo je to určené pro každou rodinu, pro kohokoliv?
Ne, vůbec to nejsou složité recepty. Samozřejmě některý je možná trošinku složitější, ale jsou napsané klasickým jednoduchým způsobem. Ingredience jsme se snažili vypsat jednotnou formou a potom postup. Takže kdo trošku vaří, tak to určitě zvládne.
Vy už jste zkoušela něco uvařit z oněch receptů?
Já jsem vyzkoušela hodně receptů. Některé jsem znala už předtím. Mám spoustu oblíbených receptů z této kuchařky. Takže mohu jen doporučit.
Tedy za ně dáváte ruku do ohně, to je také důležité.
Určitě.
Čtěte takéDagmar Honsnejmanová z Knihovny U Mokřinky v Mokrém
Jsou to vyzkoušené a osvědčené recepty. Knížka má také moc hezké ilustrace, kdopak se s vámi na tom podílel?
Ilustrace nakreslily děti ze soukromé výtvarné školy Marty Pohnerové v Hradci Králové, s kterou jsem se seznámila před několika lety a spřátelily jsme se. Tak se dalo víceméně čekat, že takové přátelství využijeme k něčemu hezkému a ta knížka se podařila. Děti nakreslily opravdu krásné ilustrace.
Napsala jste už dříve knížky, teď je splněný sen knihou receptů. Tak co dál? Prozradíte nám nějaké své další plány?
Chtěla bych pokračovat v psaní pohádek, to už se mě i lidé ptají, kdy vyjde další pohádková knížka. A dnes už se mě i ženské ptají, jestli vyjde druhý díl kuchařky. Že tam zapomněly dát ten nebo onen recept.
Takže materiál a inspirace určitě je.
Materiál, si myslím, určitě nějaký v dohledné době seženeme. Doufám, že to nebude trvat pět let jako ta první knížka.
Tak teď už to máte najeté, už to půjde určitě rychleji. Ale ještě k vaší knihovně v Mokrém na Rychnovsku. V mnoha obcích knihovna obstarává nejen knížky, ale i kulturní život vůbec. Jak je to u vás? Máte při knihovně ještě nějaké další aktivity?
Při knihovně máme hodně aktivit, pořádáme spoustu akcí. Během roku jich je zhruba na 50. Takže si myslím, že ve vesnici se 160 obyvateli je to docela slušné číslo.
To určitě. Co vás čeká teď v nadcházejícím období? Tuším, že by to mohly být už nějaké předvánoční a adventní akce.
V dohledné době budeme začátkem prosince rozsvěcet vánoční strom, který máme živý a opravdu nádherný. A jinak ještě budeme pořádat vítání občánků, čerti budou chodit po Mokrém a každoročně připravuji pro rodiče a děti vánoční besídku, kde se bavíme, děti si připraví program a také dostanou ceny za výtvarnou soutěž, kterou vyhlašujeme každé léto.
Vy jste tedy pořádně akční. A vždy také vyhlašujete čtenáře a návštěvníka roku. Tak mě zajímá, jak je v Mokrém s četbou a se čtenáři? Kolik knih mívají přečteno vaši vítězové?
My tedy vyhlašujeme čtenáře roku, ale přiznám se, že v současné době přeci jen se čte o něco méně. Nebo nemohu říci o něco méně, ale čte se i jiným způsobem než pouze z knížek. Nehledě na to, že děti navštěvují i jiné knihovny v místě školy, takže se to trošku rozptýlí. Tak vyhlašujeme cenu pro nejaktivnějšího, nějaké aktivní dítě, které obdrží cenu. V loňském roce jsme dávali ceny aktivním seniorkám, nebo čajovnicím.
Takže to nepočítáte jen na kusy knížek.
Ne, vůbec. Oceňujeme takovou aktivitu kolem knihovny a kolem čtení.
Čtěte takéKnihovna U Mokřinky
A můžeme připomenout, že už jste získali jako knihovna mnoho ocenění. Pojďte se pochlubit.
Je pravda, že asi za posledních 10 let jsme obdrželi opravdu hodně cen pro knihovnu i pro obec. Za nejvýznamnější bych pokládala, že jsme se stali dvakrát Knihovnou Královehradeckého kraje, v soutěži Vesnice roku jsme získali modrou stuhu právě za společenský a kulturní život v obci Královehradeckého kraje. Jinak to jsou knihovnické ceny, webové ceny jako například biblioweb, Zlatý erb a například i cena pro naši čajovnu U Bludičky, cena senior klubu, kde jsme skončili celostátně na třetím místě.
Je skvělé slyšet, že i v malých obcích to tak krásně žije. Zdravíme všechny do Mokrého na Rychnovsku a přejeme vám, ať se vám to daří takto i nadále. A těšíme se, že nám zase přijedete povyprávět, třeba až bude na světě nějaká další knížka. Dagmar Honsnejmanová tu dnes byla s námi byla. Mějte se moc hezky a šťastnou cestu domů, na slyšenou.
Také děkuji.
Související
-
Stovky knih měsíčně rozvezou náchodským seniorům až domů...
Zaměstnanci Městské knihovny v Náchodě vyjíždějí každý měsíc za seniory, kteří nemohou do knihovny přijít, do jejich domovů. Irena Macurová a Blanka Nešetřilová voz...
-
Komenského Škola hrou je geniální. Univerzitní knihovna v...
V knihovnách po celé České republice se koná již 21. ročník akce Týden knihoven. Akci vyhlašuje Svaz knihovníků a informačních pracovníků. Letošní ročník je věnován...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
