Pěstounství je o tom, že v srdci a u stolu máte místo, víc není potřeba. Říká Zdeňka Vodná Bímová

7. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pěstounství je o tom, že v srdci a u stolu máte místo. Nic víc není potřeba

Celý příští týden bude v Královéhradeckém kraji probíhat Týden pěstounství. Připraveno je plno kulturních akcí a výstav nejen pro pěstouny, ale i pro širokou veřejnost. Každý bude moci zjistit, co vlastně pěstounská péče všechno obnáší. 

Své zkušenosti nám přišla říct Zdeňka Vodná Bímová, která má se svým manželem s pěstounstvím velké zkušenosti. A za organizátory Týdne pěstounství dorazil Václav Mackerle z krajského oddělení sociálněprávní ochrany dětí.

U nás to byl jednoduchý proces. Mí synové přijali okamžitě Ládíka jako mladšího brášku, kterého je potřeba ochraňovat a starat se o něj.
Zdeňka Vodná Bímová, pěstounka

Pojďme představit Týden pěstounství. Co všechno se bude dít v našem kraji?
Václav Mackerle: Týden pěstounství je už každoroční akce, pořádáme ji letos pátým rokem. Cílem je oslovit širokou veřejnost, vysvětlovat a představit, co to vlastně pěstounství je. Dalším cílem je samozřejmě nalákat potencionální zájemce o pěstounskou péči a v neposlední řadě je to i určité malé poděkování pěstounům, protože řada akcí je určena právě jen jim. Napříč celým krajem se toho bude konat opravdu hodně, vyzdvihnul bych pro začátek výstavu týkající se mýtů o pěstounství, neboť těch panuje celá řada. Výstava bude probíhat v Městské knihovně v Hradci Králové, potom se přesune do vědecké knihovny a v neposlední řadě bude od 20. září i v obchodním centru Aupark v Hradci Králové.

Čtěte také

Přibližme si pojmy pěstounství a adopce, jaký je v nich rozdíl?
Václav Mackerle: Ten rozdíl je poměrně zásadní. Co se týče adopce neboli osvojení, tam máte dítě svěřené do péče a v podstatě se po právní stránce stáváte v uvozovkách rodičem, jste zapsán v rodném listě a máte stejná práva a povinnosti k dítěti jako rodič. Co se týče pěstounské péče, tak to je něco jiného. Jde o jednu z forem náhradní rodinné péče a tam zůstává právo rodičů na kontakt s dítětem, získávat o něm informace atd. Takže to je základní rozdíl.

Paní Bímová, vy máte zkušenosti s pěstounstvím. Co vás k tomu přivedlo? Protože vy máte, když to tak řeknu, své dva biologické syny, je to tak?
Zdeňka Vodná Bímová: Ano, je jim nyní 9 a 14 let. Ale když jsme přijímali kloučka od přechodné paní pěstounky, kterému bylo tenkrát 9 měsíců, tak našim biologickým synům bylo v té době 5 a 9 let. Řekli jsme si, že v srdci a u toho stolu máme místo a nic víc není potřeba. Takže bych zároveň chtěla říct lidem, kteří o pěstounství uvažují, aby se toho nebáli. My jsme o tom s manželem uvažovali velice dlouho, dospívali jsme k tomu skoro 10 let, než jsme opravdu řekli, teď budeme pěstouni.

Pěstounství je o tom, že v srdci a u stolu máte místo. Nic víc není potřeba

Jaké byly vaše začátky?
Zdeňka Vodná Bímová: Začali jsme se s kloučkem Ládíkem seznamovat na jeho devíti měsících, kdy k nám začala dojíždět přechodná pěstounka. To bych také ráda zmínila, že pokud to jde, tak malé děti nezůstávají nikde v ústavu, ale jdou k přechodné pěstounce. Proces seznamování trval asi 3 měsíce, protože snaha je nejen předat si dítě z ruky do ruky, ale co nejvíce mu usnadnit, aby pozvolna přešlo z jedné náruče do druhé. Celá rodina této přechodné pěstounky je úžasná, Ládík byl jejich první dítě a nyní už vychovávají a předávají sedmé děťátko. Loni nás všech sedm rodin, ať už osvojitelských, adoptivních nebo pěstounských, mělo takový sraz v Liberci a bylo to úžasné. Sejít se podělit o své zkušenosti. Protože každé dítě je jiné.

Čtěte také

Vaši kluci přijali nového brášku okamžitě?
Zdeňka Vodná Bímová: Musím říct, že u nás to byl velice jednoduchý proces. Přijali ho okamžitě prostě jako mladšího brášku, kterého je potřeba ochraňovat a starat se o něj. Ládík je s námi teď pátým rokem a kluci jsou spolu jedna banda, vycházejí výborně.

Nepřemýšleli jste o tom, že byste Ládíka adoptovali? Ale to možná teď už nezáleží na pěstounských rodičích, je to spíš otázka právní?
Václav Mackerle: To je pravda. To opravdu není na pěstounech. Aby mohlo jít dítě do adopce neboli do osvojení, tak musí být právně volné nebo se ho jeho původní rodina musí zříct. Jak jsem říkal, to je ten zásadní rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí. Tedy opravdu to nezáleží na pěstounech. Byť by chtěli a bylo by to super.

Čtěte také

Paní Zdeno, vy máte ale v péči ještě jednoho kluka. Ovšem nikoliv v pěstounské, ale v hostitelské péči. Jaký je v tom rozdíl?
Zdeňka Vodná Bímová: Ano, jmenuje se to hostitelská péče, což je trošičku specifická péče v náhradní rodinné péči. Po dvou letech, co jsme měli Ládíka, tak jsme si říkali, že ještě trošku na něco sílu máme, a zkusila jsem sama oslovit asi 10 dětských domovů s dotazem, že bychom mohli být tetou, strejdou a takovými bráchy ještě pro další dítě. Znamená to, že to dítě dál žije v dětském domově, ale my ho jezdíme navštěvovat, můžeme si ho vzít i domů.

Máme dlouhodobý nedostatek pěstounů, existuje u nás asi 300 volných dětí. Akce Týden pěstounství přibližuje tento problém veřejnosti.
Václav Mackerle, oddělení sociálněprávní ochrany dětí Královéhradeckého kraje

Jde o to, aby dítě mělo pocit, že někoho má. Někdo tu pro něj je, s někým může oslavit narozeniny nebo Vánoce. Ovšem reakce dětských domovů byly různé, přes velice zamítavé, že to není pro děti dobré, až po kontakt s dětským domovem na Potštejně. Tamní paní ředitelka mi odepsala, že mají devítiletého kloučka, který sám projevuje zájem, chce mít tetu a strejdu, chce, aby za ním někdo jezdil. Opět náš prvopočáteční kontakt probíhal velice pozvolna, přijela jsem, seděli jsme na zahradě, povídali jsme si a postupně to po třech, čtyřech návštěvách vyplynulo. Teď už za ním jezdíme třetím rokem a navštěvujeme se. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale zatím máme pocit my i vedení dětského domova, že je mu to ku prospěchu. A pro nás je to to nejmenší, co můžeme udělat.

Čtěte také

Jak je to vůbec s počty pěstounů a pěstounských rodin v našem kraji?
Václav Mackerle: Máme dlouhodobý nedostatek pěstounů. Přijímáme mezi 20 a 30 žádostmi ročně a dětí do evidence jde zhruba 80 až 100 každý rok. Takže tam vzniká obrovský převis a v současné době máme asi 300 dětí volných. Pěstounů bychom potřebovali podstatně víc, a proto se právě pořádá i Týden pěstounství, abychom to povědomí nějakým způsobem rozšířili ve veřejnosti.

Jak dlouhý je proces, než se někdo opravdu stane pěstounem?
Václav Mackerle: Jak říkala paní pěstounka, ten proces je dlouhodobý. Už jen v tom přemýšlení, protože samozřejmě trvá nějakou dobu, než se pro to rozhodnete. Nicméně od prvopočátku, kdy podáte žádost, tak ten proces trvá zhruba rok, kdy je člověk zařazen do evidence.
Zdeňka Vodná Bímová: Laické veřejnosti se zdá ten proces velmi dlouhý, ale ze své zkušenosti, a také když hovořím s ostatními pěstouny, vidíme, že ta doba smysl má, že to prostě nelze uspěchat.

Mýty o pěstounství

Je to přirozený proces. Dítě se nedá koupit jako třeba lednička, a pak ho odložit na smetiště. Je to o mezilidských vztazích.
Zdeňka Vodná Bímová: Ano, člověk má na začátku určité představy a v průběhu toho procesu vidí, že spousta věcí se časem změní. Najednou zjistíte, že se musíte rozhodnout pro něco jiného.
Václav Mackerle: To mohu jen potvrdit. Velmi často se stane, že je žádost podaná s nějakou představou a během toho roku, kdy žadatel prochází přípravou, psychologickým posouzením a podobně, tak se věci změní a na konci je jiná představa.

Ještě jednou připomínáme, že od 13. do 19. září se koná v Královéhradeckém kraji Týden pěstounství.
Václav Mackerle: Na našich webových stránkách www.stansenahradnimrodicem.cz máme celý program. A to nejen pro pěstouny, ale i pro veřejnost.

Zdeňka Vodná Bímová a Václav Mackerle ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celý rozhovor o pěstounství se Zdeňkou Vodnou Bímovou a Václavem Mackerlem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související