Kniha Toulky podkrkonošskou minulostí 2 je nádhernou pozvánkou do malebného kouta naší pestré vlasti

Pojďme představit knížku Toulky podkrkonošskou minulostí 2.
Radek Drahný: Je to kniha, která představuje čtenáři Podkrkonoší v širokém rozpětí od Lomnice k Hořicím, potom k Starým Bukům a na východě je to prakticky až po Rtyni v Podkrkonoší. De facto všechny obce, které by mohly být považovány za podkrkonošské, se tam dají najít. Je tam jejich historie a právě pan Tomíček se postaral o historické uvedení čtenáře do souvislostí.

Čtěte také

Les Království. Naši vůbec nejpůvabnější přehradu, navíc s pohádkovým jménem, najdete v Podkrkonoší

A co tedy jsou Toulky podkrkonošskou minulostí 1?
Radek Drahný: Tři roky zpátky vyšla kniha Františka Jiráska Toulky podkrkonošskou minulostí 1, kde se ovšem autor věnoval pouze bývalému politickému okresu Vrchlabí. A když jsme tenkrát tu knihu vytvářeli, tak mi došlo, že její název neodpovídá úplně přesně tomu regionu a že by bylo dobré udělat pokračování, tedy dvojku, která Podkrkonoší zpracuje kompletně. Dal jsem do kupy autorský tým manželů Tomíčkových a paní Věrky Kociánové, skvělých odborníků. A čtenáři se teď mohou přesvědčit o tom, že výsledek opravdu stojí za to.

Pane Tomíčku, co tedy obnášela práce na této knize? Byla to určitě spousta bádání a hledání historických pramenů.
Jan Tomíček: Ano a mnoha pramenů literatury, přeci jen není to kniha vyloženě odborná. Jde spíše o takovou upoutávku či pozvánku do našeho kraje, do jižního Podkrkonoší. Byl jsem panem Drahným osloven spolu s manželkou, jestli bychom neudělali část tohoto Podkrkonoší. Dostal jsem za úkol shrnout povšechně celou historii tohoto regionu od nejstarších dob. A pak další autoři, paní Kociánová nebo moje manželka, dostali za úkol zpracovat jednotlivé obce v určité oblasti. Manželka třeba Hořicko, paní Kociánová zase Novopacko kolem Pecky atd.

Práce na knize zabrala tři roky, protože region se ukázal velmi rozsáhlý, ale zároveň zajímavý. Vše zpracovat opravdu vyžadovalo určitý čas.
Radek Drahný, mluvčí Krkonošského národního parku

Jak dlouho jste na knize pracovali? Protože publikace má přes 400 stran.
Radek Drahný: Byla to práce na tři roky, protože ten region se nakonec ukázal velmi rozsáhlý, ale zároveň také zajímavý. Vše zpracovat opravdu vyžadovalo určitý čas.

Čtěte také

Pecka, to je zřícenina starého gotického hradu a současně velký renesanční palác. Můžete si vybrat

Jsou některá místa v knížce vašemu srdci bližší, pane Tomíčku?
Jan Tomíček: Určitě. Je to třeba okolí Zvičiny. Protože když jsem psal ten souhrn celého regionu, tak jsem si řekl, že takovým středem této oblasti je vrch Zvičina. Kdybychom to brali tedy jako nějaký geografický bod. Pokud bychom brali třeba město, nebo městečko, nebo nějaké sídlo, tak bych řekl určitě Pecka. Mám tedy vřelý vztah právě k Pecce, ke Zvičíně a ke kopečkům kolem, od Chlumu nahoru směrem na vrch Zvičina.

Radku, co vaše oblíbená místa v knížce?
Myslím si, že zmíněná Zvičina i Pecka jsou těmi ikonickými místy. Ostatně fotografie Pecky se dostala i na titul knihy. Protože když se podíváte z Pecky, tak vidíte celé Krkonoše a je to jednoznačné určení, že tohle je místo, které leží v Podkrkonoší.

Už máte nějakou zpětnou vazbu od čtenářů? Knížka byla pokřtěna v prosinci, a to dokonce hned dvakrát.
Radek Drahný: První reakce náš autorský kolektiv nesmírně těší. Lidé říkají, že se jim kniha líbí, je zajímavá, a těšíme se na další zpětnou vazbu od čtenářů, protože teprve v tento okamžik předpokládáme největší zájem. Kniha byla uvedena na trh začátkem prosince, takže máme před sebou ještě mnoho času.

Knihu doporučuji každému, který by chtěl tento kraj poznat trošku hlouběji, nezastavit se tady jen na hodinku, ale pobýt zde nějakou dobu.
Jan Tomíček, spoluautor knihy Toulky podkrkonošskou minulostí 2

Komu byste knížku doporučil, pane profesore?
Jan Tomíček: Každému návštěvníkovi, který by chtěl tento kraj poznat trošku hlouběji, nezastavit se tady třeba jen na hodinku, ale pobýt tady nějakou dobu. Prostřednictvím této knihy se můžete s regionem seznámit, protože Podkrkonoší je opravdu malebné, nádherné. Už kolem Hořic začíná taková rovina, potom dál kopečky a Zvičina, která je opravdu centrem. Takže je to taková pozvánka do této oblasti. Nebo i lidi, kteří odsud třeba pocházejí a žijí teď někde jinde, je to takový krásný návrat do jejich mládí, do jejich dětství, do rodného kraje.

Čtěte také

Na Zvičině v Podkrkonoší stojí rozhledna s otočnou kopulí a nabízí mimořádný výhled do okolí

Jak jste přivítali v Krkonoších nový rok, pane Drahný? Přijelo hodně lidí.
Radek Drahný: Přirozeně, přelom konce roku znamená v Krkonoších nejvyšší sezónu. Pro místní podnikatele je to samozřejmě jedno z nejnáročnějších období v roce, ale také pro přírodu, respektive pro ochranáře, protože množství lidí, kteří do Krkonoš přijíždějí, znamená i větší tlak na přírodu. Asi nejvíce diskutovaným a mediálně sledovaným tématem jsou petardy, dělbuchy, obecně zábavná pyrotechnika, která ke konci roku svým způsobem patří, na druhou stranu zákon o ochraně přírody a krajiny její používání v národních parcích zakazuje.

Dodržovali lidé letos tento zákaz?
Musím říci, že každým rokem je to trochu klidnější a klidnější. Nicméně ony ty oslavy se soustřeďují zejména do center měst a ty často nejsou přímo v národním parku, takže tam to někdy vypadá jak u Verdunu. Ale na hřebenech hor je situace relativně klidnější. Lidé vědí, že je tady pyrotechnika zakázaná, tedy i díky této osvětě mezi lidmi se situace už trochu uklidňuje.

Čtěte také

Měl jsem štěstí na lidi! Učitel, muzikant a publicista Jan Tomíček se stal Osobností města Hořice

Pane Tomíčku, vy jste si pustil nějaký dělobuch na přivítání nového roku?
Jan Tomíček: Já se na to tak maximálně dívám z okna. Ale sám na to moc nejsem.

Jaký byl vůbec pro Krkonošský národní park uplynulý rok 2024, který patřil Harrachům?
Radek Drahný: Pro nás jsou poslední roky hodně nabité událostmi a akcemi, které připravujeme jak pro odbornou, tak i pro laickou veřejnost. Daří se nám v posledních letech opravdu nacházet zajímavá témata. Ať to bylo dva roky zpátky 60. výročí založení národního parku, loni to bylo připomenutí a oslavy 120. výročí založení přírodní rezervace na Strmé stráni, kdy hrabě Harrach tehdy svým lesníkům řekl: tady to je tak krásný kout pralesovitého lesa, sem nemá smysl chodit s pilami a sekyrami, tady to nechte přírodě. Do jisté míry tak položil základy ochrany přírody v Krkonoších. My se k tomu rádi odkazujeme. Proto i v letošním roce si připomínáme rok 1923, kdy tehdejší celebrita na poli ochrany přírody a botaniky František Schustler zpracoval první návrh na zřízení Krkonošsko-jizerskohorského národního parku. Už tehdy si uvědomoval, že Jizerské hory a Krkonoše jsou jedno pohoří, mají stejné fenomény, stejné druhy, které se tam vyskytují. Takže to je taková první připomínka, že už naši předkové uvažovali v tom kontextu, že si hory zaslouží ochranu.

František Schustler je tedy pro vás osobnost roku 2025?
Radek Drahný: Františkovi Schustlerovi se zejména v letošním roce budeme věnovat, protože on v roce 1925, nedlouho po tom svém prvním návrhu na zřízení národního parku, v poměrně brzkém věku zahynul. Kdyby ho tenkrát nedostal tyfus, tak bychom možná měli velmi zkušeného botanika, který by se Krkonoším věnoval dlouhodobě a nepochybně by ta práce za ním byla bohatší. Nicméně takto nám po něm zůstala pouze jedna rostlinopisná studie a právě návrh na zřízení národního parku. Ten asi i ideově odstartoval úvahy ostatních specialistů o tom, že by Krkonoše mohly být chráněny jako národní park. Veřejnost se může letos těšit na řadu akcí.

Radek Drahný a Jan Tomíček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Dnes byli našimi hosty mluvčí Správy Krkonošského národního parku Radek Drahný a spolu s ním Jan Tomíček, spoluautor knížky Toulky podkrkonošskou minulostí 2. Děkuji za rozhovor.