Osudy psané dlátem. Pohnutý život sochaře Emila Schwantnera zachycen v knize i dokumentárním seriálu
S naším hostem si povídáme o osobnosti a tvorbě trutnovského sochaře Emila Schwantnera, kterému se také říká sochař severovýchodního pohraničí. On svá díla tvořil především pro veřejné prostory na Trutnovsku, Vrchlabsku, Královédvorsku a Broumovsku.
Historik a dokumentarista Petr Bergmann je nejen autorem knihy o Emilu Schwantnerovi, ale také o něm od roku 2022 tvoří dokument.
Ano, já jsem se přistěhoval na Broumovsko kolem roku 2000 a hned jsem se začal setkávat se Schwantnerovým dílem, protože je přítomno v pomnících na Broumovsku a Trutnovsku. Pomníky obětem první světové války, náhrobky na hřbitovech, které Schwantner vytvářel. A vzhledem k tomu, že jsem sběratel umění, tak jsem se brzy dostal i k jeho sochám. První sošky, které jsem získal, byly porcelánové. Ty vytvářel pro žacléřskou porcelánku.
Emil Schwantner se narodil v Královci, studoval dokonce u Myslbeka a Jana Štursy. Co vás na jeho životě tak zaujalo?
Zejména jeho osud. Je to typický osud člověka, který se narodil v rakousko-uherském císařství, prožil první světovou válku, Schwantner byl přímo nasazený jako frontový voják, pak jeho stěžejní tvorba pokrývá 20. a 30. léta první republiky, následně prožil i druhou světovou válku a samozřejmě odsun německého obyvatelstva. Takže je to poměrně krutý osud lidí, kteří prožili přelom 19. a 20. století. A u Schwantnera tím spíše, protože on ty události reflektoval ve své tvorbě. To je na něm hodně zajímavé.
Je to krutý osud lidí, kteří prožili přelom 19. a 20. století. A u Schwantnera tím spíše, protože on ty události reflektoval ve své tvorbě.
Petr Bergmann, historik a dokumentarista
To bych chtěl zdůraznit, že on opravdu své válečné prožitky vtiskl do svého díla.
On jednak ztvárňoval to, co sám prožil. A potom po návratu z války na počátku 20. let až po 30. léta ztvárňoval pomníky v jednotlivých obcích. Takže my dnes známe asi 40 jeho realizací ve veřejném prostoru, což je opravdu výjimečné. Těžko bychom hledali dalšího sochaře, který v jednom regionu, ze kterého pocházel, vytvořil tolik realizací. Bohužel je dlužno říci, že ne všechny se dochovaly, protože Češi, když přišli v roce 1945 do sudetského pohraničí, tak spoustu těch soch a pomníků zničili buď ze zášti, nebo z nevědomosti. My se dnes sice ke Schwantnerovu dílu vracíme, ale už jsou to někdy torza, která nelze obnovit.
Čtěte také
Trutnováci vědí, socha nebo pomník Tanec smrti, který se podařilo obnovit.
To právě nebyla obnova, je to vznik repliky. Protože tento pomník obětem první světové války byl zničen nacisty v roce 1942, kdy oni to odůvodňovali sběrem kovů pro válečnou výrobu. Ale spíše šlo o to, že ta socha na ně působila defétisticky. Německý voják neumírá, ten jen vítězí. Takže tanec se smrtí pro německé vojáky nepřipadal v úvahu. Tedy spíše z ideologických a propagandistických důvodů bylo to sousoší zničeno.
Dokumentární film o panu Schwantnerovi vzniká pod vašima rukama od roku 2022, ale předtím vznikla ještě kniha, kterou jste napsal.
Napsal jsem knížku Osudy psané dlátem. Ta byla iniciovaná spíše sběratelem Václavem Petirou z Trutnova. To byl velký znalec a sběratel Schwantnerova díla a také sběratel výrobků žacléřské porcelánky. On celé roky připravoval knihu o Schwantnerovi, ale bohužel předčasně zemřel, dílo nedokončil a nepodařilo se najít rukopis. Když jsem pak věděl, že pan Petira už tu knihu nevydá, tak jsem se toho ujal sám. Ale protože do knížky nelze dostat vše, co bych chtěl o Schwantnerovi sdělit, proto jsme začali natáčet dokumentární seriál, který má dnes už 12 dílů.
Ty jsou koncipovány tak, že vždy představují určitý segment Schwantnerovy tvorby. Protože on tvořil figurální pomníky, tvořil náhrobky i reliéfy. Dá se vysledovat směr jeho tvorby, kdy často vycházel z jednoho modelu a ten potom replikoval pro jednotlivé sochy nebo pomníky. Něco jsou jen obelisky bez figurální výzdoby. A další zajímavý prvek Schwantnerovy tvorby je, že lze vysledovat i vlivy Augusta Rodina, Franze Metznera, Constantina Meuniera, samozřejmě Jana Štursy, jeho pedagoga na Akademii výtvarných umění.
Dokumentární seriál má dnes už 12 dílů. Ty jsou koncipovány tak, že vždy představují určitý segment Schwantnerovy tvorby.
Petr Bergmann, historik a dokumentarista
Už je tedy vše natočeno a sestříháno? A čtyři díly jsou teď aktuálně k dispozici? Protože vy je dávkujete postupně.
Dávkujeme je přibližně ve frekvenci 14 dnů a dnes jsem zveřejnil pátý díl. Ten je dnes možné vidět v premiéře. Stačí na internetu do vyhledávače napsat sochař Schwantner, sochař, a už to bude. Všechny díly jsou k dispozici ZDE.
S kým jste na filmu spolupracoval?
Dělali jsme to s fotografem a kameramanem Janem Hrdým, který spolupracoval už i na knize a také na některých jiných knihách. Takže to je dlouholetá spolupráce. Objížděli jsme spolu všechny realizace Emila Schwantnera ve veřejném prostoru. A moje manželka Terezie Palková složila hudbu, protože je skladatelka a klavíristka. Tak vznikla velmi působivá hudba, která provází celý seriál. Dále spolupracovala hronovská grafička Kazi Štelzigová a musím říci, že velkou spolupráci nám poskytly krajanské spolky trutnovských a vrchlabských Němců, kteří provozují muzea ve Würzburgu a v Marktoberdorfu. V obou těchto muzeích jsou také sbírky soch Emila Schwantnera.
Čtěte také
Takže stojí za to si udělat i výlet do Německa.
To rozhodně doporučuji, protože to jsou nádherná muzea, velmi dobře vybavená a uspořádaná. Kdo chce vidět opravdu zajímavé sochy Emila Schwantnera, tomu doporučuju navštívit tato dvě muzea.
Na čem aktuálně teď pracujete? Protože vy jste historik, badatel, manažer v oblasti kultury, editor, kurátor, milujete nejen Krkonoše, ale hlavně vaše Broumovsko, kam jste se před lety přistěhoval.
Už to bude skoro 25 let, co jsem na Broumovsku. A věnuji se tam zejména regionální historii a kunsthistorii. Teď připravuji především materiál k výročí konce druhé světové války, protože letos to bude 80 let. Což znamená také odsun Němců, tedy k těmto tématům připravuji výstavu, ale i další aktivity. A v Bruselu provozuji galerii Bohemian Art Space, kde své aktivity na Broumovsku a v Krkonoších také prezentuji. Sídlíme asi 100 metrů od Evropského parlamentu, tak se snažíme, aby svět se dozvěděl, jak se žije na Broumovsku. A jaké fantastické umělce jsme v tom regionu měli.
Tak vám v tom vašem úsilí držíme palce. Autor dokumentárního seriálu o sochaři Emilu Schwantnerovi Petr Bergmann byl naším hostem. Na shledanou.
Související
-
Do méně známých míst Broumovska míří stále víc turistů. Je na to ale příroda připravena?
Zájem turistů o Broumovsko roste. Prokazují to statistiky z počitadel umístěných v několika méně známých přírodních lokalitách regionu, například na stolové hoře Ostaš.
-
Ze hřbitova v Heřmánkovicích zmizely desítky německých hrobů. Šlo o ruiny, říká starostka
Obec Heřmánkovice na Náchodsku odstranila ze hřbitova desítky hrobů německých starousedlíků, obyvatele tehdejších Sudet. Starostka se brání, že chtěla hřbitov zvelebit.
-
Broumovsko je nejkrásnější jako celek. Každý si u nás vybere, co potřebuje, říká starosta Broumova
Dominantou Broumova na Náchodsku, kde žije kolem 7 000 obyvatel, je určitě tamní barokní klášter řádu svatého Benedikta zapsaný na seznamu národních kulturních památek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
