V kraji se nedaří sehnat náhradní rodiny pro téměř tři sta dětí. Naděje na zlepšení je v nedohlednu

Dana Riegrová žije se svým manželem v malé obci Lochenice. Společně vychovávají pět dětí, vlastního syna, adoptivní dceru, chlapce v pěstounské péči a teď se navíc jako pěstouni starají ještě o dvojici bratrů ve věku pět a šest let.

Čtěte také

Přibývá dětí, které čekají na náhradní rodinu. Vhodných pěstounů i adoptivních rodičů je málo

Pro dvě děti naráz se rozhodli po dlouhém váhání, právě kvůli situaci v ústavech.
„Sourozenecké dvojice nemají šanci na pěstounskou péči. Tak jsme se rozmysleli."

Svého rozhodnutí nelitují. A to i přesto, že jeden z chlapců má zdravotní handicap. A oba dva si na novou rodinu museli zvyknout.
„Ústavní deprivace u malého a u většího nedůvěra. S tím jsme se museli poprat."

Podobných pěstounů je ale méně než by bylo zapotřebí. V Královéhradeckém kraji aktuálně čekají na umístění do náhradní rodiny téměř tři stovky dětí.

miminko|foto: pixabay.com

Důvodů, proč jejich počet roste, je celá řada.

„Vysvětlujeme si to tím, že chybí terénní pracovníci působící přímo v rodinách, určité procento hraje i odpovědnost rodičů. Leckdy je pro ně možnost umístění dětí do ústavního zařízení řešením životní situace. A také ekonomická situace rodin často přispívá k tomu, že jsou děti umisťovány do ústavů," říká Václav Mackerle, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí krajského úřadu Královéhradeckého kraje.

Čtěte také

Smyslem pěstounské péče je hledat rodinu pro dítě, ne dítě pro rodinu, říká Lenka Půlpánová

Zatímco umístění samostatného malého a zdravého dítěte není problém, se sourozenci je to právě naopak.

„Jestliže jde o vícečetnou sourozeneckou skupinu, tak nehraje roli jestli se jedná o menšinové nebo většinové etnikum," dodává Václav Mackerle.

Naděje na zlepšení je přitom v nedohlednu a je tak téměř jisté, že velká část sourozeneckých skupin zůstane v ústavní péči až do dospělosti. Řada takových dětí přitom následně skončí na ulici nebo ve vězení.