Pamatuji doby „poctivých zlodějů“. Dnes se takoví moc nevidí, usmívá se kriminalista Zdeněk Hlaváček

Kolik let jste, pane Hlaváčku, sloužil u policie?
Celkem jsem nedosloužil 44. rok. Čili bylo to více 43 let. A z toho kolik jsem byl 16 let šéfem rychnovské kriminálky a 13 let jsem dělal ředitele policie.

Vždy jsme byli na posledním místě z pohledu nápadu trestné činnosti, ale většinou na prvním místě z pohledu její objasněnosti.

Zdeněk Hlaváček, bývalý šéf rychnovské kriminálky a spoluautor knihy Kriminální případy z Orlických hor

A když jste se potkali s Jiřím Machem, slovo dalo slovo, vybrali jste některé případy, které jste zveřejnili. Vaším úplně prvním větším případem údajně byla loupež na okresním úřadě, to bylo přímo v Rychnově nad Kněžnou?
Ten první případ si pamatuji velice dobře, protože bylo to v únoru v roce 1977, kdy já jsem byl nováček, sloužil jsem teprve asi půl roku. A byl jsem to já, který přišel ráno do práce a přebíral telefon přepadeného pracovníka, který oznamoval, že došlo k loupežnému přepadení a odcizení peněz na výplaty zaměstnanců. Bylo to tenkrát něco přes 200 000 Kč, což byly velké peníze. V té době to byl obrovský případ, na kterém pracovala celá okresní správa. Já jsem byl přidělen k jednomu zkušenému vyšetřovateli, takže jsem u případu byl od začátku do konce.

Čtěte také

Covidový čas jsem proměnil v sepsání tří knížek, směje se historik a dobrušský písmák Jiří Mach

A podařilo se dopadnout pachatele?
Pachatele se podařilo dopadnout asi po 14 dnech nebo třech týdnech. K mému překvapení jedním z pachatelů byl v uvozovkách můj kamarád, se kterým jsme závodili. Já jsem tomu nechtěl zpočátku věřit, že by toho byl schopen, ale skutečně byl jedním z pachatelů, podílel se na tom. Ten případ tehdy vzbudil velkou pozornost, protože do té doby se nic tak závažného neudálo. O tomto případu se nám psalo velice dobře, protože pan Mach v té době pracoval na okresním národním výboru, a také znal jednoho z pachatelů, takže případ se psal víceméně sám.

Jak byste hodnotil oblast Orlických hor za dobu svého působení u policie? Jako spíše klidnou nebo divokou, byli tam zloději nebo třeba i jiné trestné činy?
Já jsem velký patriot rychnovského okresu a velký nadšenec Orlických hor. Dá se říci, že dopad trestné činnosti byl tady vždy nejmenší i za bývalého Východočeského kraje a východočeské policie. Vždy jsme byli na posledním místě z pohledu nápadu trestné činnosti, ale většinou jsme byli na prvním místě z pohledu objasněnosti trestné činnosti. Kolegové si ze mě občas dělali legraci a říkali, že u nás se tak maximálně vykradou tři králíkárny za rok, proto máme takovou objasněnost. Jak ale vidíte i z knihy, tak i nám se nevyhnuly ty nejzávažnější trestné činy.

Čtěte také

KRIMINÁLKA aneb téměř detektivní pátrání po stopách práce policie manželů Dany a Mirka Vaňurových

Zaregistrovala jsem, že jste někde řekl, že dnes se poctivý zloděj skoro nevidí. Jak jste to myslel?
Ono to bylo publikováno bez uvozovek a já to myslel tak, že pamatuji doby, když jsme dopadli pachatele a předložili mu důkazy, tak se prostě přiznal. Dnes je to trošku jiné, dnes za ním stojí spousta advokátů a není lehké činy dokazovat. Dříve jsme se setkávali s tím, že pachatelé nějakým způsobem otvírali zámky, sofistikovaným způsobem se dostávali do objektů. Dnes opravdu hodně běží počítačová kriminalita, kdy jsou lidé podváděni přes internet.

Takže třeba už jen podle způsobu práce, jakým byl čin proveden, jste mohli vytušit, kdo by mohl být pachatelem?
Přesně tak. Někteří zloději si zakládali na takovém přístupu. Uvedu vám jeden případ, jednou, ještě jako mladý policista, jsme spolu se zkušenějším kolegou přišli zatýkat jednoho pachatele a kolega říká: Rudo, sbal se, půjdeš s námi. Ten člověk seděl v křesle a říkal: tak to ne, pane. Já chci slyšet zatýkací formuli. Tak jsem mu řekli: pane XY, jménem zákona půjdete s námi. A on řekl: to je něco jiného, vzal si sako a šel.

Čtěte také

Já na devadesátky vzpomínám rád. Přísný trest pro zločince je zadostiučiněním i pro kriminalisty

Vybrali jste 13 případů, které jste vyšetřoval, a spolu s Jiřím Machem jste je sepsali do knížky Kriminální případy z Orlických hor. Jak knížka vlastně vznikala, použili jste nějaké vaše poznámky?
Nikdy mne ani nenapadlo, že se budu podílet na nějaké knížce, takže jsem žádné poznámky prakticky neměl. Musel jsem lovit ve své paměti. U některých případů jsem se obracel i na bývalé nebo současné policisty, kteří si k tomu něco pamatují. Tak jsme to dávali dohromady.

Jiří Mach, se kterým jste spolupracovali na knížce, nám prozradil, že materiálu máte mnoho a že by s vámi rád podnikl ještě pokračování. Bude nějaké?
Bavili jsme se o tom, je to pravda. Jirka Mach je velice plodný autor, on má teď tempo čtyř nebo pěti knížek za rok. Takže asi budeme pokračovat. Mám namyšleno několik případů, ale musíme to spolu probrat. Ovšem myslím si, že bychom mohli ještě psát dál.

Čtěte také

Ondřej Krotil: „Zajímají mě nevyřešené případy napsané životem. Trošku fušuju policii do řemesla“

Pokud se týká pokračování, tak v té první knize máme případy, které jsme objasnili. To znamená, že pachatelé byli zjištěni, podle zákona potrestáni a odsouzeni. A v tom pokračování bych chtěl také uvést jeden případ, kdy se nám nepodařilo pachatele zjistit. Byl to pokus vraždy v uhelných skladech v Dobrušce, tuším v roce 1994. To je případ, který nás dodnes mrzí, několikrát jsme se k němu vraceli, pomáhal nám v tom i speciální tým policejního prezidia, který se zabývá tzv. pomníky. Bohužel, měli jsme osobu podezřelou, která ale prostě má takové alibi, že skutečně ten čin nespáchala. Takže tento případ bych chtěl rád popsat, protože byl zajímavý. Ale nechtěli jsme tam popisovat moc násilných trestných činů. I když vám mohu říct, že jsem byl na obědě v restauraci, přišel ke mně pán, chtěl podepsat knížku a já jsem se ho ptal, jak se mu líbila. A on mi řekl, že tam bylo málo krve.

Čtěte také

Kriminalistické otazníky. Ondřej Krotil přes rok pracuje na knize o bestiálním vrahovi Roubalovi

Práce kriminalisty je tak dynamická, že o ní přemýšlíte neustále. Dopřáváte si teď ale trošku víc klidu? Co vás baví, když máte volno?
Já jsem celoživotní sportovec a teď mám dost času, abych se mohl věnovat tomuto koníčku. Nikdy jsem si práci netahal domů, jak se říká, a sport byl pro mě takové odreagování. Takže se teď plně věnuji sportu, přestože už jsem v pokročilém věku. Stále ještě závodím v běhu na lyžích a v bězích mimo dráhu. Teď jen lituji, že nemáme sníh, jinak se zúčastňuji různých lyžařských maratonů, mám na to teď dostatek času.

Říká Zdeněk Hlaváček, jeden z autorů knížky Kriminální případy z Orlických hor. Moc děkujeme rozhovor.