Jan Lomnický: Policejní vyjednavač nemůže postupovat jak podle kuchařky. Kolegové mi říkají kazatel

Také se rád díváte v televizi na detektivky?
Abych vám pravdu řekl, tak jen na detektivky s Delonem. Je ovšem také pravdou, že na to nemám moc času a dnešních seriálů z kriminalistického prostředí je obrovská fůra, takže vůbec nemám přehled.

Člověk musí mít dobré vyjadřovací schopnosti a komunikativní dovednosti, musí být kreativní. Jsou různé postupy, ale není to kuchařka.
Jan Lomnický, kriminalista a policejní vyjednavač

Lidi ale vaše profese neuvěřitelně přitahuje, viďte?
Je to atraktivní profese, která přitahovala vždy. Jako malý kluk jsem detektivky sice nečetl, ale hodně jsem koukal na televizi a chtěl jsem se stát policistou.

K tomu ovšem asi vede delší cesta.
Samozřejmě. Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, biologii a pedagogiku. A teprve pak jsem se vrátil ke svému dětskému snu a poštěstilo se mi být policistou.

Čtěte také

Den na stopě s Českým rozhlasem Hradec Králové

Jste policejní vyjednavač. Co přesně děláte?
Já jsem především detektiv a kriminalista, v Hradci Králové pracuji od roku 1992 na problematice násilí na službě kriminální policie a vyšetřování. Jsou to vraždy, loupeže, únosy, vydírání, takže ta problematika je opravdu obsáhlá.

Musíte být psychicky odolný člověk, když se potkáváte s takovými věcmi.
To nejsem schopen posoudit, ale snažím se být psychicky odolný. Práci se snažím dělat nejlépe, jak dovedu. Nedá se ovšem přímo říct, že bych byl takzvaně tvrdý, betonový. Kolikrát ve mně nechá případ takové stopy, že nemohou usnout. Pak se snažím využít nějaký ventil, mám několik zálib a koníčků.

Čtěte také

Policejní kynolog si bere práci domů. Výcvik a péče o čtyřnohého parťáka pokračuje neustále

Policejní vyjednavač je tedy člověk, který se dostává třeba k lidem, kteří chtějí ukončit svůj život? A jeho úkolem je v posledním okamžiku takového člověka zachránit. Je to pouze má romantická představa profese policejního vyjednavače?
Dá se to tak říct. Jako policejní vyjednavač se snažím vrátit osobu v krizi do normálního života. Snažím se člověka přesvědčit o tom, aby upustil od svého například sebevražedného jednání. Je také pravda, že co se týče policejních akcí s ostrým vyjednáváním, tak z 80 procent jde o demonstrativní úmysl sebevraždy. A do těch dalších 20 procent se vejdou barikádové situace, zadržování, rukojmí, únosy, vydírání, vyjednávání ve věznicích a tak dál.

Čtěte také

Genetická lékařka: Při stanovení léčby si připadám jako detektiv, naše geny rozhodují téměř o všem

Jak jsou policejní vyjednavači úspěšní? Protože vy už policejního vyjednavače děláte skoro 23 let.
Ano, jsem už služebně dost starý vyjednavač. A musím zaťukat na dřevo, že zatím ty akce byly úspěšné. Ale je to otázka času, kdy se může přihodit něco tragického a já jako vyjednavač nebudu schopen přesvědčit člověka, aby upustil od svého jednání.

Pochopil jsem to tedy správně, že máte zatím stoprocentní úspěšnost?
Dá se to tak říct, ale musíme to vztáhnout na samotnou policejní akci s tím krizovým vyjednáváním, že to dopadne dobře. To, že ten člověk třeba opravdu sebevraždu spáchá, dejme tomu za rok, tak k tomu se už my nedostaneme. Taková skutečnost je tady také.

Čtěte také

Co je pro příslušníka zásahové jednotky důležitější? Fyzička, nebo psychická odolnost?

Nahlížíme společně pod pokličku vaší profese. Je to adrenalin, pane doktore? Jaké by měl mít člověk pro tuto práci předpoklady?
Dá se říct, že někdy ano. A člověk musí mít dobré vyjadřovací schopnosti a komunikativní dovednosti, musí být velice kreativní, protože na místě je vždy nutný individuální přístup k věci. Existují sice různé postupy, ale není to kuchařka. Nedá se podle toho vždy úplně postupovat. Každý vyjednavač musí postupovat podle dané situace a musí vycítit moment, kdy začne působit tak, aby byl úspěšný.

Vzpomenete si za těch 23 let na nějaké zajímavé případy?
Těch případů bylo velmi mnoho. Já si pamatuji na první takový případ byl, kdy zloděj v obchodě začal prodavačku ohrožovat břitvou. Dostal jsem se k tomu jako vyjednavač a ten člověk si začal klást podmínky, aby se tam nikdo nepřibližoval, pokud se někdo přiblíží, že břitvou té prodavačce ublíží. Přesvědčil jsem ho tenkrát, aby od toho upustil. To byl jeden z mých prvních případů. Kolegové mi začali říkat kazatel.

Jakub Schmidt a kpt. PaeDr. Jan Lomnický ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Stane se někdy, že vám třeba přijde dopis s poděkováním za to, že jste někomu zachránil život?
Nevzpomínám si na dopis, ale pamatuji si, že v mnoha případech to bylo tak, že mi poděkovali hned po akci. Nebo později například partnerka toho dotyčného člověka telefonovala a děkovala mi, že to tak dobře dopadlo. Zachránil jsem jí partnera.

Celý rozhovor s policejním vyjednavačem Janem Lomnickým, vrchním komisařem služby kriminální policie a vyšetřování v Hradci Králové si můžete poslechnout v našem audioarchivu.