Já na devadesátky vzpomínám rád. Přísný trest pro zločince je zadostiučiněním i pro kriminalisty

Miroslav Antl je právník a politik, v letech 2008 až 2020 senátor za obvod č. 48 - Rychnov nad Kněžnou, mezi lety 2012 a 2020 zastupitel Královéhradeckého kraje. Dříve nestraník za ČSSD, od června 2020 předseda hnutí ZA OBČANY.

Televizní cyklus Devadesátky nás inspiroval k tomu, abychom vás opět pozvali do studia. Díval jste se?
Viděl jsem jen první díl a nechci to ani moc hodnotit, protože já mám trošku jiné vzpomínky. Někdy ten umělecký záměr maličko kazí skutečnosti, které si pamatuji. V těch devadesátkách jsme tady udělali takovou neformální mordpartu, potkával jsem se s pražským Jirkou Markovičem, to je už legenda, šéf mordparty, a ještě s Josefem Douchou, který dělal Středočeský kraj a třeba orlické vraždy atd.

Zní to možná paradoxně, ale devadesátky byly nejlepší léta mého profesního života. Protože se pracovalo naplno a to já mám rád.
JUDr. Miroslav Antl, bývalý státní zástupce, autor knihy Gaunery nemám rád

Jak tedy vzpomínáte na devadesátky? Jaké případy jste tenkrát řešil jako prokurátor a státní zástupce?
Zní to možná paradoxně, ale já na to vzpomínám velmi rád. Řekl bych, že z mého života, který byl profesně poměrně pestrý, to byla nejlepší léta. Protože se pracovalo naplno, já mám rád práci naplno, pracovalo se s profesionály, výborní soudní lékaři, výjezdy na místo. A když se pak podaří prosadit co nejpřísnější trest, tak mají všichni dobrý pocit, je to jakási odměna i pro ty kriminalisty.

Čtěte také

Bylo líp, když jsem zločince posílal do kriminálu, než když je potkávám na chodbách parlamentu

Co se stalo, že se období po sametové revoluci vyvíjelo takovým způsobem? Byla to doba plná gaunerů a vražd.
Došlo k uvolnění i ekonomickému, nastal úplně jiný způsob obchodování. A tady ve východních Čechách začaly popravy bílých koní. To znamená, romští podnikatelé najímali někoho, kdo měl čistý trestní rejstřík, a jak byl chudý, tak vždy na něj vystavili živnosťák, na živnosťák vzali nějaký kamion plný zboží a ten rozprodali na ulici. Potom samozřejmě policie šla po tom nebožákovi, na kterého to bylo napsáno, tak se ho museli nějak zbavit. Nejdříve je posílali do ciziny, ale oni se vraceli, když jim došly peníze, tak se jich zbavovali popravami. A pak si vzpomínám, že tenkrát to byl případ Pavel Peca, masová vražda, pak Martin Vlasák, takové nechutné vraždy. Do té doby to byly převážně domácí zabijačky, bylo jich tak 8 až 10 do roka a náhle jsme měli 40 až 50 případů ročně.

Čtěte také

Jan Lomnický: Policejní vyjednavač nemůže postupovat jak podle kuchařky. Kolegové mi říkají kazatel

Musela se určitě proměnit také vaše práce. Tedy právníků i policie.
Policie utvořila tým, takže i když někdo měl dovolenou nebo neměl službu, tak stejně šel a vyjel na místo. A já jsem jezdil s nimi. Byli jsme taková velmi sehraná parta. A dělalo se ne snad s lehkostí, protože se bavíte s gaunery a předtím vidíte mrtvolu, takže je těžké s nimi komunikovat slušně, ale byly opravdu výborné pracovní vzpomínky. Až rok 2000 to usekl a od té doby už zase těch vražd ubylo.

Dařilo se vám tyto případy vražd řešit?
Určitě. A rychle, až na nějaké komplikované případy, jako byla Sečská traverza. Tam byli pravomocně odsouzeni poslední den čtyřleté vazby, takže pořád hrozilo nebezpečí, že se dostanou ven, a oni s tím počítali. Dělali pro to úplně všechno, takže to byl komplikovaný případ. A také tady ve Východočeském kraji propukly drogové věci. Nejzávažnější byly případy tří Kolumbijců, zkrátka úplně jiná skladba kriminality. Ale to zase odeznívá, jak jsem průběžně informován.

Čtěte také

Senátor Antl: Nevím, jestli je teď u nás ohrožena demokracie. Každopádně by se ale měla upevnit

Co tenkrát vedlo k tomu, že se tady objevovali velcí bossové a mafiáni?
Jsem přesvědčený o tom, že to bylo tím uvolněním všeho, včetně obchodních vztahů. Najednou se objevovali bohatí lidé, bylo to uvolněním morálky. Tehdy jsem dokonce říkal, že někteří považovali revoluci i za to, že najednou neplatí socialistický trestní zákon a socialistické právo, takže to skoro byla jakási anarchie. Ti lidé si mysleli, že policie a státní zastupitelství jsou nefunkční. A hlavně chtěli rychle zbohatnout, za každou cenu. Tehdy v rámci Československa hned na začátku přibylo masivně brutálních vražd a poprav. Organizovaný zločin začal kvést i v té drogové oblasti.

Asi vám zůstávají v hlavě pořád vzpomínky?
Ano, nejhorší byl případ Pavel Peca. Mirek Vaňura natočil o této cause skvělou reportáž, dokonce i Standa Motl, a to jsem v životě neviděl a neslyšel, že v rozhlasu lze udělat reportáž o vraždě tak, že lidé slzí a někteří jsou znechuceni, co všechno se stalo. Pavel Peca žil v rodině, byl rozveden, s manželkou měli 2 dcery, čtrnáctiletou a devatenáctiletou.

Čtěte také

Boha beru jako parťáka. Když už si nevím rady, říkám: šéfe, potřebuji tvoji pomoc. A ono to funguje

A jednou se dostali do konfliktu, on byl lehce podnapilý a bývalá manželka někam odcházela a nechtěla mu říct kam. On jí to začal vyčítat ze žárlivosti, pak vzal sekeru a paradoxně zaútočil nejdříve na tu devatenáctiletou dceru, sečnými ranami ji usmrtil. Potom napadl i bývalou manželku, kterou také usmrtil. A začal psát hrozný dopis. Pamatuji si, když jsme přijeli na místo, tak jsme ten dopis četli. On v něm popisuje, že je musel zabít, že prostě musí skoncovat s životem. A nejhorší, že musí čekat, až přijde domů jeho nejmilejší Radunka čtrnáctiletá z plavání, tak ji bude muset zabít také. Napadl ji asi 10 či 11 sečnými ranami a usmrtil ji také. Když jsem ho vyslýchal společně s vyšetřovatelem asi 2 hodiny po tom činu a ptal jsem se ho, proč nespáchal sebevraždu, když o tom psal, tak říkal, že se chtěl oběsit, ale že bylo otevřené okno, tak se asi styděl, pak že šel k vodě s tím, že se utopí, ale uvědomil si, že je výborný plavec, tak neskočil do vody. Pak že se nechá přejet vlakem a vlak dlouho nejel, tak šel do hospody a tam ho chytila Policie České republiky. U krajského soudu dostal 25 let, já jsem se odvolával a dostal nakonec doživotí. Už se pak těšil, že půjde ven po 20 letech, ale umřel ve výkonu trestu odnětí svobody.

Čtěte také

Moc bych si přál, aby se lidé k sobě chovali ohleduplněji, vzkazuje ředitel hradecké městské policie

Stále vidím fotografii té zavražděné Radunky, která je posekaná a posypaná kopretinami, takže to působilo opravdu hrůzostrašně, aby každý věděl, aby si pamatoval, kdo byl Pavel Peca. Také jsem se vyjádřil, že jsem nešťastný z pojetí dnešní doby, kdy je velký humánní přístup i k vrahům. A když se mě ptali, co říkám tomu, že umřel v kriminále Pavel Peca, tak jsem zareagoval tak, že jsem řekl: to je dobře. Je to první z mých doživoťáků, který pochopil význam trestu odnětí svobody na doživotí.

Čelil jste někdy i výhrůžkám během své práce?
Státní zástupci se setkali možná všichni s běžnými výhružkami v afektu, já tě zabiju, ty svině, já zabiju tvoji rodinu, na to si člověk zvykne. Ale nezvykne si na to, když najednou nevíte o žádných výhrůžkách a přijedou policisté z brigády proti organizovanému zločinu a řeknou, že je na vás připravovaný atentát a že vás má zastřelit odstřelovač. A v tu chvíli vám hlídají rodinu, odvezou vás někam pryč, neznámo kam a na neznámo dlouhou dobu. Po pěti dnech jsem to nevydržel, podepsal jsem revers a nechal jsem se převézt. Protože vás přece nebudou hlídat celý život, to nemá význam. Rozhodl jsem se, že budu pokračovat a pokračoval jsem s ještě větší vervou.

Miroslav Antl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Kriminalita je tedy dnes lepší než v 90. letech?
Je to klidnější. Ale organizovaný zločin dnes nepopravuje fyzicky, oni jsou schopni vás likvidovat mediálně, zákeřně, zničí vám rodinu, obchod a podobně. Je to zákeřnější.

Hostem Jakuba Schmidta byl Miroslav Antl. Celý rozhovor je k dispozici v našem audioarchivu.