Malování mlhou. Na dramatický snímek si počkáte, některé jsem fotil asi pětkrát, směje se Jan Bavor

13. září 2022

V rozhlasovém studiu jsme přivítali fotografa Jana Bavora, autora krásných obrázků denní i noční krajiny Hradce Králové, barokního hospitalu Kuks, hradů, zámků, horské krajiny, tajuplných i kouzelných zákoutí našeho regionu. 

Vzpomenete si, kdy jste ú poprvé v ruce držel fotoaparát?
Byl to Pentax a dostal jsem ho od babičky. Řeknu to asi tak, teď fotografuji aktivně přes 3 roky, předtím jsem mačkal, nikoliv fotil. Zkoušel jsem i na analog a podobně.

Jan Bavor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Daroval jste nám jeden svůj nádherný snímek Hradce Králové. Je na něm zachycena z výšky Bílá věž, katedrála svatého Ducha, krásné, dramatické nebe, dokonce i blesk. Jak vzniká takový snímek? Jak dlouho jste ho lovil?
Tato fotografie hradeckých věží a celého panorama je složena dohromady z asi šesti snímků. To nebe úplně takto vyfotit nejde, je to snímáno zvlášť na jiný objektiv a následně skládáno do sebe. Takže je to vlastně montáž.

Jestli bude fotka černobílá nebo barevná rozhodne světlo. Mám rád dramatično, zamlžená krajina s měkkou atmosférou, snímek je jak malovaný.
Jan Bavor, fotograf

Ovšem je to svým způsobem umělecké dílo.
Meze se nekladou. Lze upravovat fotografie. Já tohle úplně dogmaticky nevnímám. Pro mne musí mít ten záběr dramatickou atmosféru, nějaký nádech a diváka musí nějakým způsobem zaujmout.

Čtěte také

A to se parádně povedlo. Vy jste se ale prý k fotografování dostal trošku oklikou. Rád jste jezdil na výlety do přírody a přišlo vám líto nezachytit krásné momenty, které jste tam prožil a navštívená místa.
Je to přesně tak, já jsem aktivní turista, mám rád sport a vedle toho, co jste zmínila, to byl pro mě i ventil či relax, odreagování po práci. Teď jsem se vrátil ze Sicílie, kam jsem původně nejel fotografovat, ale na dovolenou. Ale nedalo mi to, táhnul jsem vybavení s sebou, ale podmínky tam v létě u moře nejsou úplně ideální, často je východ a západ Slunce v oparu z vysokých teplot, málokdy se tam touto dobou chytne nějaká dramatická scéna. I přesto jsem si tam ale zafotil, jedna, dvě, tři hezké snímky z toho asi budou.

Máte nějaké své oblíbené roční období pro fotografování?
Čím déle fotografuji, tak zjišťuji, že se dá fotit po celý rok a hlavně ne jen v ony takzvaně zlaté hodiny. Mnohdy vznikají krásné fotografie i mimo nejrůznější poučky, dá se odfotit i v zimě dříve než před západem Slunce. Záleží také, jestli člověk dělá barevné nebo černobílé snímky. Černobílá potřebuje větší dynamický rozsah, to znamená, že se dá fotit třeba v zatažené obloze a může vzniknout velice zajímavá fotografie.

Co se týče ročního období, tak mám rád zimu. Nicméně zimy by tady mohly být lepší, hodně se pohybuji v Krkonoších, tam se mi líbí, že když jde člověk ráno za fotkou, tak si to pak dolů sjede na lyžích, což je lepší než v létě, kdy člověk jde třeba 15 km někam nahoru a potom musí s celou výbavou zase 15 km po svých dolů, ale má to také svoje. Určitě mám rád jarní a podzimní mlhy, letos bylo i léto poměrně bohaté na mlhy. Mám rád tohle dramatično, zamlžená krajina má měkkou atmosféru, světlo se rozptýlí a snímek je až jako malovaný.

Čtěte také

Je to někdy i adrenalin, když někde v mraze čekáte na ten správný záběr?
Tak omrzliny jsem zatím neměl, ale slezly mi jednou v mrazu nehty na nohách, když jsem fotil kunštátskou kapli a noční oblohu, tam jsem i stanoval. Připadl sníh a já na to nebyl úplně připravený a z otlaku v botách mi pak slezly nehty. Takže to byla spíš moje chyba. Zajímavá jsou i setkání se zvěří, v Krkonoších není problém se potkat třeba s liškou, která k vám přijde na půl metru a kouká na vás. I takové zážitky mám. A často, když nefotím v horách, tak jsou to potom spíš zajímavá setkání s lidmi.

Z vašeho facebookového profilu si dovolím citovat: "Konečně prší a venku to je i na černobílou náladu, tak posílám fotku hradeckých věží." A u toho je krásný černobílý obrázek. Podle čeho volíte, jestli bude fotka černobílá nebo barevná?
Záleží na světle. Tedy když není na snímku velký dynamický rozsah, tak by černobílá nebyla úplně líbivá jako barevná. Ale je to opravdu kus od kusu.

Čtěte také

Některé fotografie jsou krásné pohledy z výšky. Používáte dron?
Ano, fotím hodně z dronu s tím, že většinou jde potom o skládané fotografie, je tam více expozic, není to jen jedna fotografie. Je to minimálně ze tří polí na výšku. Zaměřuji se hodně na panoramatické snímání jak ze země, tak ze vzduchu.

Jak to vypadá prakticky? Dron má nějakou vysílačku a připojený fotoaparát, abyste v náhledu viděl, co vlastně fotíte?
Dron je vybaven poměrně výkonnou kamerou a je možnost si ji spárovat přes mobil, což ale já kvůli bezpečnosti nepoužívám, kvůli vybití baterií mobilu, jasu a podobně. Mám zakoupené speciální rádio, které je stabilnější, má velký displej, takže člověk krásně vidí, kde se pohybuje nebo co snímá.

Hrad Pecka

Technika vás tedy baví. To by dnes už asi vůbec nešlo.
Určitě. Dnes jsou technologie ve fotografii natolik vyspělé a stále se to posouvá. Takže člověk nakonec stejně používá třeba jen pětinu toho, co fotoaparát umí.

Čtěte také

Nádherná je třeba vaše fotografie hradu Pecka s okolními lesy, s oblohou, s lehkým oparem. Člověk si až říká, jestli to není nějaký filtr nebo úprava v počítači. Jak se snímky pracujete?
Tyto fotografie upravovány nejsou. Je opravdu zachycen hrad Pecka v mlze a člověk na to čeká. Tam to bylo pro mne docela zakleté, byl jsem na tom místě asi pětkrát, než se v údolí mlha udržela, aby z ní hrad vykukoval. Úplně napoprvé se to nepovedlo.

Na některých vašich fotkách se také objevuje postava, která drží světlo v ruce. To je záměr? Něco jako váš rukopis či symbol?
Je to kompoziční záležitost. Hodně to používám u nočních snímků, případně u zimní krajiny, kde mám lyžaře a podobně, lidé jsou součástí přírody. Tedy v mých očích jde o kompoziční záměr, fotka bez oné postavy by byla plochá, nudná. Člověk se to snaží udělat trošku jinak, lampa tomu dodá světlo, takže celá fotografie je i z hlediska světla jiná.

Čtěte také

Kdo vám dělá figuranta?
Jsem to já sám, kde fotím na časovou samospoušť. Většinou u nočních fotografií se jedná o tři snímky za sebou, takže člověk se na nějakých 13 až 15 sekund za sebou musí nadechnout a pokusit se nehýbat.

Na co se chystáte teď na podzim? Máte už vyhlédnutá nějaká zajímavá místa, kam se těšíte?
Mám jeden záběr Hradce, kde bych se chtěl věnovat více starému městu. Samozřejmě mi tam trošku vadí auta, takže to bude spíš lov. Mám pár uliček, které bych chtěl nafotit, pokud bude příroda nakloněná, tak mám vizi fotografií zasněženého starého město a podobně. A určitě se chci v Podkrkonoší vydat na lov podzimních barev, inverzí a mlh.

Jana Kudyvejsová a Jan Bavor ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Naším hostem byl fotograf Jan Bavor. Celý rozhovor si můžete poslechnout v audioarchivu.

autoři: Jana Kudyvejsová , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová