Vážkolovka Hana Balašová miluje fotografování orosených vážek v prvním ranním jemném světle

27. červenec 2021

Český svaz ochránců přírody vyhlásil letošní rok rokem vážky. Jsou to nádherní tvorové nejrůznějších podob a pestrobarevných kombinací, ale není vůbec jednoduché takovou vážku vyfotografovat. Kdo takové snímky pořizuje, musí být nejen skvělý fotograf, ale musí i hodně vědět o životě tohoto krásného hmyzu. To platí i o Haně Balašové.

Jak se to přihodilo, že jste začala fotit vážky?
U mě to byla náhoda. Do svých 52 let jsem se věnovala silniční cyklistice, běhu a všem možným dalším druhům sportu. A když jsem utrpěla sportovní úraz a musela zpomalit, takže jsem se začala procházet v parku. A tam jsem si všimla nádherných poletujících tvorů, konkrétně vážky čtyřskvrnné. Fascinovala mě jejich energie, souboje, neutuchající let. Začala jsem je fotit a videokamerou i natáčet, byla z toho láska.

K večeru se vážky také fotografují dobře, protože jsou po celodenních soubojích už unavené, sedají si a v klidu odpočívají.
Hana Balašová, fotografka vážek a krás přírody

Takže vážky mohou za to, že jste začala fotografovat?
Ano, za to můžou vážky, já jsem nikdy nic předtím nefotila. Vůbec jsem se k tomu neměla, nevěděla jsem, jestli mám nějaký talent.

Čtěte také

Co vás na nich tak zaujalo?
Barevnost, energie, jsou neustále v pohybu, podstupují souboje, samci vyhánějí své konkurenty z teritoria, samičky si loví, tam nečekejte zásnubní tanečky. Samečci si prostě samici uloví a je to. A někdy kladou i v tandemu některé druhy, aby bylo zajištěno, že genetickou informaci předá jen ten konkrétní sameček, že mu samičku nikdo nevezme. Protože někteří samečci vážek jsou schopni i vyškrábnout spermie svého předchůdce a odstranit je. Je to zajímavé a hodně zvláštní.

Kolik vůbec máme druhů vážek v naší přírodě?
U nás v České republice žije 74 druhů. Ve světě jsou potom vážek tisíce. Ty větší druhy různokřídlice poznám, některé menší druhy také, ale tam je už zapotřebí k jejich určení je nafotit nebo si prohlédnout podrobně jejich znaky.

Vy jste prý dokonce i nějaký nový druh u nás objevila?
Na Chrudimsku se mi letos podařilo prvně prokázat lesklici skvrnitou, byl to první nález v Železných horách. Tam zatím nebyla prokázána, jen v nižších polohách.

A prý také některé cizí druhy k nám občas zavítají z dalekých krajin.
Některý rok sem až z Afriky doletí šídlo hnědé, to jsou obrovské migrační tahy. Jsou to výborní letci, vážky dokáží vyvinout rychlost až 50 km/h. Tady u nás nakladou, rozmnoží se, vylíhne se druhá generace. Ale nejsou schopné se potom rozmnožit a přežít dál, nepřežijí naši zimu.

Čtěte také

Jak je těžké tyto krasavice vyfotit?
Je to těžké. Musí se vědět, kde je vůbec hledat, kde žijí. Takže jsem si našla své oblíbené lokality, kam ráda chodím. Jinak takový fotografický den začíná vstáváním kolem půl čtvrté ráno, sbalí se fototechnika, většinou dva fotoaparáty, stativ, druhý stativ s plumpem, to je takový pružný držák, brodící kalhoty, jídlo, voda a jde se do terénu.

Zaujaly mě ty brodící kalhoty, takže vy k vážkám jdete vodou?
Jde se k nim vodou, protože se fotí v různých biotopech. Většinou i v bažinách se na ně číhá, třeba na kladoucí vážku nebo se hledá ráno líhnutí. Přijdu na lokalitu ještě před svítáním, obejdu si ji ještě za tmy nebo za svítání, když je šedo, najdu si líhnoucí vážky, které fotím nejraději. Nebo spící, protože hmyz není schopen létat do zhruba 11 stupňů Celsia, takže zůstává znehybněn. Spící vážku si najdu, odstřihnu stéblo, na kterém sedí, dám si ho do držáku a připravím si scénu, pozadí vyčistím a čekám na úplně první světlo. Miluji fotografování orosených vážek v prvním ranním jemném světle. To je jiné na jaře a jiné teď v létě.

Za letu se dá také dobře vážka vyfotografovat?
Za letu jich mám také několik vyfocených, ale to už je hodně těžké, to už je opravdu jen pro fotografické borce.

Je nějaký váš oblíbený druh, ke kterému se ráda vracíte? Viděl jsem na jedné z vašich fotografií krásnou červenou vážku, ta se mi líbila hodně.
Vážka červená je úžasná, ale špatně se fotí, má spoustu odlesků, takže je opravdu hodně těžké ji nasnímat. Pak miluji také šídla, to jsou veliké vážky, které mohou mít skoro až 9 cm. Největší naše vážky jsou páskovci, ti mají rozpětí křídel přes 10 cm. Jsou úžasní.

Jdete někdy do přírody i bez fotoaparátu?
Vyrazím někdy, ale moc mě to nebaví. Kromě vážek fotím ještě další tvory v naší přírodě. Vyhledávám kudlanky nábožné a žáby. Ty jsou po studené a tmavé zimě, takové první světlo, první jarní radost.

Celý rozhovor s fotografkou Hanou Balašovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.