Rostislav Bartoň: „V každé fotografii vidím příběh. Představuje dobrodružství i nádherné překvapení“

21. srpen 2020

Dnes se budeme toulat po Orlických horách s fotoaparátem v ruce, protože přesně tak to dělá náš host. A fotografie, které z takových procházek vznikají, jsou opravdu nádherné. Můžete je právě vidět na výstavě v městské knihovně v Ústí nad Orlicí. Jejich autorem je Rostislav Bartoň.

Lásku k fotografii jste měl už jako malý kluk nebo to přišlo až později? Vy jste se narodil nedaleko Lanškrouna.
Pocházím z takové malé vesničky Trpík, kde jsem pomaličku získával vztah k přírodě tím, že jsem běhal jako malý kluk po okolních kopcích. Ještě jsem nefotografoval, ale příroda mě očarovala už tenkrát.

Rostislav Bartoň ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Takže jste jako malý kluk nedostal pod stromeček od rodičů nebo vlastně od Ježíška fotoaparát?
To ne, i když nějaký aparát jsem určitě zkoumal a zkoušel. Ale ještě to nebyla ona láska k fotografování. Mě ovlivnila spíš hudba. Ta byla mým hlavním koníčkem už na učilišti. Muzika a skládání písniček. Fotografie přišly až později.

Všechno mám spojeno s láskou k přírodě. Fotografování, muziku, toulání se a tramping. Jsou to vše věci, které do sebe zapadají.
Rostislav Bartoň, fotograf Orlických hor

Takže to byl tramping?
Tramping, samozřejmě cestování, příroda, spaní pod širákem a podobně. Protože jsem pracoval na železnici, tak jsem cestoval po celé republice, každý víkend někde jinde. Bylo to Českosaské Švýcarsko, Šumava, Jeseníky. Všude možně po celých Čechách. Spát pod širákem je to nejlepší, co může být. I když v současné době se venku spát moc nedá, protože je strašně moc komárů a dalšího hmyzu.

Čtěte také

A to fotografování teda přišlo kdy?
Takový hlavní zlom nastal asi před pěti lety, kdy se mi do rukou dostala první zrcadlovka. Samozřejmě předtím jsem fotil na nějaký kompakt, pořizoval jsem si fotografie takzvaně z výletu, jak se tomu říká. Ale se zrcadlovkou už jsem začal trošku víc pracovat a učil se. Chytilo mě to opravdu maximálně, jak mohlo.

Takže taková pozdější láska. První byla příroda, potom muzika a teď fotografie?
Všechno je to spojeno vlastně s přírodou. Fotografování, toulání se a tramping. Jsou to vše věci, které do sebe zapadají.

Zachycujete tedy jen přírodu? Nějaký ten akt by se ve vaší tvorbě našel?
Akty nefotím. Ale samozřejmě fotím i různé portréty, zvířata, ať to jsou domácí mazlíčci nebo ve volné přírodě. Nedávno jsem si pořídil objektiv a baví mě teď fotit zvířata v přírodě. Je to dobrodružství, když vyrazíte po ránu a jelen vám přijde před objektiv. Netuší, že tam jste, je to nádherné překvapení.

V každé fotografii vidím příběh. Všechno mám spojeno s láskou k přírodě

A chce to trpělivost?
Určitě někdy ano. Nedávno jsem fotografoval ledňáčky, takže jsem tam strávil den a půl. Ale když je člověk dobře zamaskovaný, tak oni se nebojí sednout na větev a vysloveně mu pózují.

Absolvoval jste nějakou fotografickou průpravu třeba od nějakého kamaráda? Nebo jste úplný samouk?
Dá se říct, že jsem samouk, ale obklopený různými kamarády, kteří fotografují už roky. Scházíme se, máme partu, vyměňujeme si zkušenosti. Občas se podívám i na internet, kde je dnes spousta dobrých rad, návodů a různých tutoriálů.

Fotografie není jen cvaknutí, spoustu času člověk stráví u počítače. A pak zase vyráží do terénu. Je to takový zakletý kruh, ale nádherný.
Rostislav Bartoň, fotograf Orlických hor

Člověk vidí krásný záběr, ale teď, jak udělat úžasnou fotografii?
Není to jen cvak, jak se říká a jak si každý myslí. Ale potom to znamená spousta času u počítače dlouho do noci. Takže člověk se moc nevyspí a ráno zase vstává a vyráží fotografovat. Je to takový zakletý kruh, ale nádherný.

V každé fotografii vidím příběh. Všechno mám spojeno s láskou k přírodě

Vy jste také autorem několika písniček, například Hurá na Potštejn. Tu jste sám složil a napsal.
Muzika byla moje velká láska. Skládal jsem písničky. Zrovna tahle písnička byla psaná, když jsem bydlel v Zábřehu na Moravě a jezdil jsem vlakem na hrad Potštejn. Je to o těch zastávkách na cestě. A musím říct, že mě překvapilo, jak se rozběhla všude po internetu. Dokonce ji prodávají jako zvonění do mobilu. To je úžasné.

Máte spočítáno, kolik je tam na trati zastávek?
Tak to už si nepamatuji, už je to pěkně dlouho.

Rostislav Bartoň
Jsem obyčejný fotograf, který miluje volnost a přírodu. Na těchto stránkách najdete fotografie nejen Orlických hor, ale i podhůří a přilehlého okolí. Často se toulám zdejší opuštěnou krajinou, která mě doslova očarovala.

Dá se dnes fotografováním uživit?
Já jsem měl to štěstí, že si mě všimla Orlická destinační společnost, která se stala v roce 2017 vítězem soutěže Eden a získala titul excelentní evropské destinace s produktem Hrady a zámky na Orlici. To mi přineslo nádhernou práci a radost. Destinace mě požádala, abych jim nafotil hrady a zámky, což je úžasná práce. Kromě toho vydávám každoročně kalendáře Orlických hor. Teď už jsou skoro všechny prodány nebo zamluveny. Objednávají si je především mí fanoušci z facebookové stránky Orlické hory-fotografie, kde už je s překvapením asi 8 000 sledujících, věrných a skalních fanoušků.

Čtěte také

Pořádáte také besedy o vyprávíte o fotografování?
Jezdím taky dělat besedy s promítáním pod názvem Krajina příběhů. Tam promítám své snímky a zařadím i nějaké historické fotografie z regionu, kde zrovna jsem. Je to zajímavé.

Za každou fotografií se skrývá nějaký příběh. V kolik vstáváte, když jdete ráno fotografovat?
Teď v létě je to samozřejmě dříve, ale poslední dobou jsem čím dál línější, už se mi moc vstávat nechce. Ale vstávám třeba ve čtyři hodiny ráno. Než se někam dojde, tak to chvilku trvá. Dělal jsem například pro Královéhradecký kraj krásnou brožuru. To byla nádherná práce celé loňské léto, je tam spousta mých fotografií. Když tu brožuru teď otevřu, tak v každé fotografii vidím nějaký příběh a zážitek. To je v tom úžasné.

Líbila se mi vaše fotografie staré zasněžené rolby, která prý hrála i v televizním seriálu.
Ta stála u nás v Českých Petrovicích. S ní jsem dokonce jezdil pro zboží, když ještě byla funkční. Ale kromě Orlických hor rád fotím zapomenutá místa, rozbořené kostely a zaniklé obce, kterých je v pohraničí spousta. To miluji.

Jakub Schmidt a Rostislav Bartoň ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Měl byste nějaký tip na pěkný prázdninový výlet, klidně i pod širákem?
Tak to se určitě vyplatí. Já tedy raději vyhledávám méně navštěvovaná místa. Určitě krásné místo kousek ode mě jsou například Studenské skály. Potom jsem třeba objevil úžasná místa u nás pod Jedlinou. Ta místa nejsou na turistických trasách a přesto jsou nádherná a zapomenutá. Nádherné jsou skály nad divokou Orlicí nebo Zvonkové údolí, odkud je úžasný výhled do kraje. Nádherných míst je u nás mnoho.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související