Lukostřelkyně Šárka Musilová: Největší odměnou za moje dvě stříbrné medaile byly mamčiny bramboráky

23. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jakub Schmidt a Šárka Musilová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Naši sportovci byli na paralympiádě v Tokiu úžasní. Získali celkem 8 medailí, z toho 2 zlaté, 3 stříbrné a 3 bronzové. A hned několik sportovců a medailistů je z Královéhradeckého kraje. Například Aleše Kisý z Trutnova, který přivezl bronz za vrh koulí. Další je lukostřelkyně Šárka Musilová, také z Trutnova, která z letošní paralympiády přivezla dokonce hned dvě stříbrné medaile.

Gratulujeme moc. Těšil jsem se, až vám řeknu, že jste byla úžasná. Hned dvě stříbrné medaile.
Děkuji moc. Také jsem to sama moc nečekala.

Lukostřelkyně Šárka Musilová získala ve středu na olympiádě svůj druhý cenný kov

Minulý týden tady byl ve studiu Aleš Kisý, který nám přivezl ukázat bronzovou medaili. Tak jak těžká byla vaše cesta ke dvěma stříbrům z Tokia? Protože vy už jednu bronzovou medaili máte z Ria.
Přesně tak. Tak tahle cesta byla samozřejmě ještě o rok delší. Protože kvůli covidu se nám to všechno posunulo, ale příprava musela být pořád. Tedy o rok delší. A už to myslím bylo na všech znát. Takže jsme všichni víceméně po paralympiádě vyčerpaní, ale přesto si to užíváme. Už jsme doma a povedl se nám velký úspěch, 8 medailí. O jednu se to zlepšilo od Ria, takže jedině spokojenost.

Díky sportu se člověk po úrazu zase našel a vrátil do života. Ono se tedy moc vrátit zpátky nejde, ale člověk se s tím líp naučí žít.
Šárka Musilová, lukostřelkyně, medailistka z paralympiády v Tokiu

Vy jste na vozíku, stejně jako Aleš Kisý. Jste tedy kvadruplegik, říkám to správně?
Ano, je to správně. Jen teďka už nevím proč, ale má se používat správně tetraplegik. Tedy ne kvadru, jako 2×2, ale jsme tetra, všechny 4. Jsem po úrazu páteře v roce 2010. Uklouzla jsem na mokrých schodech a už jsem nevstala. Odvezli mě do trutnovské nemocnice, kde mi udělali rentgen a pan doktor na to kouknul a zeptal se mě Praha nebo Liberec. Od té doby se to všechno vezlo.

Čtěte také

Sportovala jste už předtím?
Sportovala jsem, ale ne jako teď. Dělala jsem florbal a karate. Nyní je to ovšem něco úplně jiného. Díky sportu se člověk po tom úrazu našel. Zase se vrátil do života. Ono se tedy jako moc vrátit zpátky nejde, ale člověk se s tím líp naučí žít, když najde aktivitu, která ho baví. Pak jde všechno snáz. Pozná i lidi, kteří mají nejen stejný handicap, ale i sportují. Pak je všechno lehčí.

Luk si našel vás nebo vy jej?
Spíš si on našel mě, respektive si mě našel lukostřelec David Drahonínský, který se mnou získal stříbro v Tokiu a zároveň ještě zlato v jednotlivcích. Bylo to tuším v roce 2014, když jsme se setkali, a David viděl, že jsem handicapovaná jako on. Zeptal se mě, jestli jsem nezkoušela lukostřelbu. Studovala jsme v té době na obchodní akademii v Jánských Lázních pro tělesně postižené, tak jsem to zkusila, ale samozřejmě luk jsem nenatáhla, prsty to nechtěly dělat. On říkal, že je možnost ještě nějaké kladky a vyzkoušet to. Tím jsem začala a už skoro 7 let střílím z luku. Takže za to může David Drahonínský.

Šárka Musilová a David Drahonínský

Jaké pro vás bylo Tokio? Užila jste si ho?
Když to srovnám s brazilským Riem, tak to bylo něco úplně jiného, ale i tak to mělo své kouzlo. Samozřejmě tam byly covidové restrikce, Tokio bylo prakticky uzavřené pro ostatní lidi. Každé ráno jsme museli udělat antigenní test plus nosit permanentně roušky, ale i tak se to dalo. Japonci byli moc přátelští. A i když měli roušky, tak s námi normálně komunikovali, byli veselí, takže já jsem si to užila. Byl škoda, že jsme nemohli do centra Tokia, protože to město je nádherné. Prakticky skoro jako Benátky, samý kanál, má to svoje kouzlo. Chtěla bych se tam jednou vrátit a pořádně si ho prohlédnout.

Čtěte také

Chyběli vám diváci? Protože všem sportovcům pomáhá, když je někdo povzbuzuje.
Ti fanoušci samozřejmě chybí. Ale právě paralympiáda je v tomto úplně jiná, kouzlo tam vytváří hlavně fanoušci. Ale já jsem tam měla super skupinu z Českého paralympijského výboru, která mi tam dělala fanklub. Tedy neměla jsem o zábavu nouzi. A možná paradoxně pro nováčky, kteří bylo poprvé na paralympiádě, bylo naopak trošku snadnější sportovat právě bez diváků. Nebyli tak vystresovaní. A jestli se všichni dostaneme třeba zase za tři roky do Paříže, tak to pro ně zase překvapení. Najednou se tam objeví diváci a budou úplně jiné výsledky.

Čtěte také

Chystáte v Paříži za tři roky útok na zlato?
Budeme se snažit. Samozřejmě nejsem vědma, nevím, jak to dopadne. A musím také počítat s tím, co zdraví dovolí. Ale moc ráda bych se chtěla zúčastnit.

Jak vás přivítali doma se dvěma stříbrnými medailemi?
Já jsem se strašně těšila domů, hlavně na mamčiny bramboráky. A dostala jsem je. Byla to velká spokojenost.

Co vás čeká v nejbližší době? Protože vy jste neuvěřitelně energický člověk, nedokážete být v klidu, pořád musíte něco dělat.
Tak už mne zase čekají tréninky a ještě nějaké další sportovní povinnosti. Takže si užiju ještě docela dost legrace, co se týče cestování. Uvidím, kolik za měsíc najezdím kilometrů. Zatím jsem na nějakých 15 tisících.

Šárka Musilová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Celý rozhovor s Šárkou Musilovou, lukostřelkyní a medailistkou z paralympiády 2021 v Tokiu, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související