Dagmar Ruščáková: Přadýnko z minulosti

31. srpen 2025

Nedělní káva

Letošní prázdniny bylo mé vnučce Kačence už osm, takže jsme zase mohly o něco rozšířit společné aktivity. Na terasu jsem jí přichystala malířský stojan, plátno, akrylové barvy a sadu štětců. Koupila jsem nové pastelky, fixky a lepidlo. Sešity a skicáky. Tahle holčička je totiž nejšťastnější, když se může uhnízdit u pracovního stolu a tvořit.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Maminko, já budu číst!

Druhý krok v přípravě na její prázdniny jsem úplně nezvládla. Měla jsem koupenou knížku Ursuly K. LeGuinové, krásně ilustrované Křídločky. Jenže během úklidu mé pracovny knížka zmizela. Prostě nebyla! Co já se jí nahledala! Marně. Naštěstí osud měl smysl pro humor a knížku si nakonec našla sama Kačenka.

Dalším pilířem našeho prázdninového soužití je povídání. Mimo jiné i o tom, jak jsem byla malá, do čehož se dá zahrnout i studium rodinných babiček. Měly jsme jich k dispozici dost, protože já si dobře pamatuju i na svoji prababičku Marušku, ženu s kouzelnýma rukama. Co ta dokázala vytvořit z klubíčka příze!

Ukázala jsem Kačence i krásnou, takřka krajkovou dečku, kterou právě tato prababička vyrobila.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Drobná dědictví

I stalo se, co muselo. Kačenka se chtěla naučit háčkovat. Hm. Což o to, já vím, jak se háčkuje! Teoreticky. Jen v praxi to nedělám. Nikdy mě to nebavilo. Jenže… babička má určité povinnosti, ne? Takže jsme si koupily háčky a přízi. Pak si pustily si na notebooku instruktážní video. Hm. Tak jo.

Seděly jsme u stolu a začaly řetízkem. Ukazovala jsem Kačence, jak to dělám já. Co mi pomáhá, i co mě zlobí. Holčička tak neměla špatný pocit, když se jí příze motala, nebo nedržela na prstíku. Vždyť babičce se to stává taky! Nemohu říct, že by za námi zůstalo nějaké… dílo. Ani jako expert jsem na vnučku dojem neudělala. Ale víte, jak jsme se u těch našich pokusů nasmály?

Když nic jiného, Kačenka už tak s trochou štěstí nezapomene na svoji šikovnou pra-pra-prababičku Marušku.

autoři: Dagmar Ruščáková , baj