Dagmar Ruščáková: Noční etuda
Naráz se probudím z hlubokého spánku. Zamrkám do tmy ložnice ve snaze se nějak zorientovat a najednou mám co dělat, abych úlekem nevykřikla. Ve tmě na mě tiše zírá velký černý pes!
Čtěte také
Na okamžik zavřu oči a pak tiše vydechnu: „Berry, jestli tohle budeš dělat častěji, přijdeš o paničku!“ Snažím se probudit větší část mozkových buněk a kontroluju čas. Půl čtvrté! Ve chvíli, kdy Berry zjistí, že vnímám, otáčí se a míří z ložnice do chodby. Ve slaboučkém světle stropní wifi vidím, že se netrpělivě otáčí. „Tak jo, už jdu,“ mumlám rozespale a vylézám z postele.
Mám za sebou celé roky nočního buzení, ostatně jako každá matka. Bylo jedno, jak hluboce jsem spala, když děti něco potřebovaly, byla jsem vzhůru. Aktivní a vnímavá. Po víceleté pauze jsem zjistila, že pokud mám doma vnoučata, ona schopnost okamžitě se vzbudit a reagovat se vrací.
U psů je to trochu jinak - budí mě málokdy, ve většině případů se spíš snažím zaspat mohutné mlaskání, když se naše bílá fenka Ari uprostřed noci rozhodne, že potřebuje manikúru.
Čtěte také
Jdu ke schodům. Berry se opět otáčí a pohledem mě popohání. „Však jdu,“ ujišťuju ji, když se kolem mě protáhne bílý stín - Ari chce taky ven! Otvírám dveře na zahradu, venku je mrazivá mlha. Zachvěju se a dávám pozor, kam psice běží. Noční poplach obvykle znamená trable a já potřebuju vědět jaké.
A pak vydechnu překvapením. Zatímco Berry rozvážně vychází na terasu a v klidu si užívá noc, je to Ari, kdo pádí dál od domu, aby si mohla ulevit. Konečně.
Teprve potom mi dochází, jak absurdní to celé je. Ari přece spala se mnou v ložnici… pokud ona potřebovala ven, proč mě nevzbudila sama? A jak Berry věděla, že má zasáhnout? V tu chvíli se velká černá fena vrátila z terasy a otřela se mi hlavou o bok. Pohladila jsem ji: „Proč jsi musela přijít ty?“ Odpověděla mi pohledem: „Vždyť to, paničko, znáš. Na ty mladý se prostě musí dohlédnout.“
Související
-
Dagmar Ruščáková: Vtištění
„Tak tohle je naše Gracie," řekl mi hrdě jeden známý, když mi představoval mladou fenku německého ovčáka. Psice zaslechla své jméno a otočila k pánečkovi hlavu.
-
Dagmar Ruščáková: Přirozený design
Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy - mytí nádoby na mléko! Víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu?
-
Dagmar Ruščáková: Děti z volného chovu
Připravuju oběd a co chvíli vykouknu oknem z kuchyně na zahradu, abych viděla, co tam tropí můj skoro pětiletý vnuk. Baví se dobře, až mě najednou zalarmuje strašný křik.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka