Dagmar Ruščáková: Chvála nepravidelnosti
Pokaždé, když se chystám sekat trávu na naší zahradě, stojím před geometrickou úlohou, která má n řešení, přičemž ono n se mi ještě nepodařilo v praxi beze zbytku definovat. Princip je v tom, že zahrada má nepravidelný tvar a ježdění se sekačkou znamená, že určený prostor sekáte v pruzích.
Můžete jezdit sem a tam, hezky pruh vedle pruhu, můžete vytvářet a pak vyplňovat obdélníky, čtverce či trojúhelníky, a nakonec vám stejně někde zbude flek, který musíte dojezdit šněrováním tuhle a támhle. Já sama mám minimálně tři základní vzorce sekání, které obvykle aplikuju podle nálady a počasí. Můj muž i oba synové také sečou po svém a každý trochu jinak.
Když jsem posledně kráčela za sekačkou, tak mě napadlo, jak moc nás naše nepravidelná zahrada nutí ke kreativitě. Pokud máte před sebou víc možností, jak dojít k řešení, obvykle ty možnosti přizpůsobujete dalším podmínkám. Což je pro mozek užitečné - byť byste tím aktuálně nedocílili víc, než že předejdete nudě.
V životě mimo zahradu je taková nepravidelnost ještě důležitější, protože nás nutí být ve střehu a přemýšlet nad tím, jak ji naklonit ve svůj prospěch. Vyjeté koleje v životě, v práci nebo třeba i ve vztahu mohou být pohodlné, ale všeho do času. Buď v nich jeden otupí, nebo naopak chce změnu za každou cenu, čímž dokáže zničit sice nudnou, ale jinak užitečnou a funkční realitu.
Co si tedy přát, abychom měli pohodlí rutiny, a přitom z toho nezblbli? Inu, možná by stačilo si uvědomit, že i rutina se dá různě tvarovat - a když to i sem tam uděláme, hned bude náš život zajímavější. Třeba jezdit do stále stejné práce jinou cestou, při denní nutnosti vařit aspoň zkoušet nové recepty, nebo svého stálého partnera zase jednou vynalézavě pozvat na rande. Jde to, když se chce. Jen musíme umět vystrčit hlavu nad ty vyjeté koleje a podívat se novým směrem.
Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Dedeník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
