Dagmar Ruščáková: Přirozený design

Vzhledem k tomu, že výrobce nedodal houbičku přesného tvaru, nejlépe umístěnou na delší rukojeti, musím to čistit, jak se dá. Obvykle skončím tím, že prstem dočišťuju rohy - odolné vůči houbičce i kartáči. Jistě, mohu dát nádobu do myčky, ale nedaří se mi odhadnout takové množství mléka, aby mi došlo vždy předtím, než myčku zapnu.

Vzhledem k tomu, že nechci, aby se mi mléko v nádobě kazilo, je čistota zásadní. Kdybyste věděli, kolikrát už jsem si přála, aby měla klasický kruhový průřez! To je totiž něco, čemu říkám přirozený design. Tedy tvar, ve kterém krása respektuje účelnost. Proto máme tisíce úžasných vzorů na hrníčcích a jídelních servisech, desítky jejich tvarů, ale postavené v 99 % na kruhovém, maximálně na oválném základě. O hrncích a pánvích ani nemluvím.

Nebo si vezměme takový stůl. Tam se už nabízí přece jen víc tvarů, které nezpochybňují jeho účel. Tedy za předpokladu, že je stůl pevný a lidem se na něj vejde víc než jeden hrnek s kafem. I zde to má své limity. Třeba trojúhelníkový stůl mi přijde jako blbina, byť může vypadat šik.

židle

Totéž mě napadlo, když jsem viděla židli s trojúhelníkovým tvarem sedáku. Byla vystavená na jednom anglickém hrádku, takže jsem se snažila zdržet odsudků. Třeba to mělo nějaký smysl v době, kdy se nosily bohaté sukně, třeba to byla židle pro někoho, kdo zlobil. Jinak vrchol trojúhelníku byl u opěradla… a přestavte si rozmístění lidských sedacích kostí…

Přiznám se, že mě design zajímá a ráda se dívám na ty kousky, které se designérům povedou - tedy jsou v nějakém směru nezvyklé, ze zajímavých materiálů, v neotřelých barvách. Ale jako přízemní uživatel se vždy zajímám i o účelnost takového předmětu. Hezké, ale nepraktické - tím mě zkrátka designér neoslní.

Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Dedeník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové.

Dagmar Ruščáková|foto: Milan Baják