Dagmar Ruščáková: Modřínů háj
„Právě o takovém lese existuje pěkná písnička, kterou měla moc ráda moje maminka…“ Stáli jsme s devítiletým vnukem na mém oblíbeném místě, v čistě modřínovém háji. Chlapec se zadíval na stromy pyšně se tyčící pod modrým letním nebem, aby následovalo nevyhnutelné: „A pustíš mi ji?“
Čtěte také
Copak s mobilem a internetem to obvykle není problém, ale mě se nechtělo rušit ticho lesa. „Doma,“ slíbila jsem mu a šli jsme dál. Pravda, doma jsem na to úspěšně zapomněla. Vlastně na několik dní, než jsme na totéž místo dorazili i s vnučkou Kačenkou. „Babičko, tu písničku!“ připomněl se Patrick. Začala jsem honem přemýšlet, kde ji asi najdu, když tiše dodal: „Je na Spotify…“ Ty jo, žasla jsem v duchu - on si ji už našel!
A tak jsem jim pustila Modřínů háj od Karla Kahovce a pro dobrou míru jsme si ji poslechli třikrát. Děti se ještě chvíli ptaly, ale pak se i se psem rozeběhly po cestě. Konec konců, jsme v lese! A já přemýšlela o písničkách. Moje maminka například ujížděla na jazzu a country muzice - zajímavá kombinace, že?
Moje babička zase mohla pořád dokola poslouchat Josefa Zímu. Jak zazněl v kuchyňském dráťáku Pepíček, musel hovor ztichnout - teď se poslouchá! Babička však stejně milovala i opery.
Čtěte také
Kdykoliv za námi přijela do Prahy, na nějakou jsme šly. Vlastně i to může být důvod mé zdrženlivosti v této hudební oblasti - možná by bylo lepší dětem opery dávkovat jen po jednotlivých áriích.
Na okamžik mě napadlo - s jakou hudbou si na mě jednou vzpomenou moje vnoučata? Posloucháme spoustu společné muziky, protože moji synové se mnou sdílí písničky stejně, jako si jiní sdílí třeba recepty. A ta hudba je nesmírně různorodá! Neměla bych měla maličko zapracovat na svém… stylovém zaostření?
Pak jsem to ale pustila z hlavy. Pro teď stačí, že jsem mláďatům z 21. století představila Karla Kahovce.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Padá hvězda
Říká se: „Padá hvězda, něco si přej!“ A já bych chtěla, abyste si v duchu hvězdu představili a… schválně… co byste si přáli právě teď? Víte? Nevíte? Nemůžete se rozhodnout?
-
Dagmar Ruščáková: Vypni si hlavu!
Dívám se na pulsující kolonu vozidel před námi. Dálnice je plná, jede se rychle a rozhodně ne plynule. Opět na mě zasvítí řada rychle se rozsvěcujících brzdových světel.
-
Dagmar Ruščáková: Potřebuju tě
Dívám jsem se na rozsvícený displej mobilu a nemohu se rozhodnout. Mám nebo nemám poslat tu zprávu? Opravdu to sama nezvládnu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
