Dagmar Ruščáková: Vypni si hlavu!
Dívám se na pulsující kolonu vozidel před námi. Dálnice je plná, jede se rychle a rozhodně ne plynule. Opět na mě zasvítí řada rychle se rozsvěcujících brzdových světel a já se nedokážu ovládnout. Ruka mi sjede na kliku dveří a noha stlačuje neexistující brzdu.
Čtěte také
Můj muž po mně blýskne nevlídným pohledem. Já vím! Já vím, že ho tohle chování ruší, protože mé pohyby bez problémů registruje periferním viděním a snaží se pak okamžitě přijít na to, čeho se bojím, když on ohrožení nevnímá. Končí to jako obvykle. „Buď tak hodná a neřiď!“ zavrčí na mě. „Spi nebo se dívej kolem, ale pokud nedržíš volant, neřiď!“
To se mu snadno řekne! Jenže jak si mám vypnout hlavu? Řídím auto denně po mnoho let, vnímání okolního provozu mám zautomatizované. Spát v autě vydržím tak deset patnáct minut, víc ne. A na co se mám dívat, když jedeme zdánlivě nekonečným betonovým dálničním korytem?
Přemýšlela jsem nad tím, proč to vlastně dělám. Obvykle jsem ukázněný spolujezdec.
Čtěte také
Umím mlčet a nekřičím ani když se leknu. Martinovi věřím, vím, že je výborný řidič. Má spoustu zkušeností, skvělé reflexy a rozhodně víc trpělivosti než já. Proč tedy mimovolně brzdím?
Zjistila jsem, že je to jednoduché - má jinou techniku jízdy než já, což mate řídící jednotku v mé hlavě. Pokud nemám zavřené oči, automaticky vyhodnocuje rychlosti, úhly a vzdálenosti. Jenže nemá všechny potřebné informace, které dostává, pokud za tím volantem sedím já. Výpočty tedy úplně nefungují a mozek tak každou chvíli spustí planý poplach.
Situaci by vyřešilo, pokud bych si mohla za jízdy číst. Jenže s tím zase kategoricky nesouhlasí můj žaludek! Nejsem já chudák? :) Nedá se nic dělat - pokud jsem spolujezdcem, musím i nadále trénovat sebeovládání. Hlavu si totiž pořád ještě vypnout nedokážu.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Nesnesitelná!
„Poslouchej, jsi si jistá, že to tady ten týden sama zvládneš?" Můj muž má své pochybnosti a já se mu nedivím, protože poslední dny to se mnou opravdu není moc k vydržení.
-
Dagmar Ruščáková: Drabblení
Duben je nejen měsícem proměnlivého počasí, ale i měsícem drabble. Vysvětlím. Drabble je literární útvar, který může mít libovolnou formu, ale vždy má přesně sto slov.
-
Dagmar Ruščáková: Jiskřičky
Sedím před počítačem a na klíně mám čtyřletou vnučku Kačenku. Zcela nezvykle mlčí, protože fascinovaně sleduje objev svého mladého života - balet. Aktuálně je to Louskáček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
