Talent královéhradecké kultury, zpěvák Karel Vaňura: Začal jsem popem, miluji swing, zkouším klasiku
V Hradci Králové byla nedávno předána ocenění Talent královéhradecké kultury za loňský rok a jednoho z těchto talentů teď vítám v Dobrém ránu Českého rozhlasu Hradec Králové. Karel Vaňura byl jako student Základní umělecké školy Střezina v Hradci Králové oceněn za zpěv.
Sedmnáctiletý student střední školy nám na sebe prozradil, že se nerad chlubí. Ovšem vyhrál například svoji kategorii v soutěži základních uměleckých škol v klasickém zpěvu, která se koná jednou za tři roky, to by byla škoda nezmínit. Je také považován za jednoho z nejnadějnějších mladých zpěváků v Královéhradeckém kraji se zaměřením na klasickou hudbu a muzikál. Tak co říkáte na to, že jste se dostal mezi hradecké talenty?
Jak už bylo řečeno, nerad se chlubím, ale jsem velmi poctěn, že můžu Hradec reprezentovat napříč celou republikou. Doufám, že v budoucnu budu moci ukázat, jak město Hradec, tak i náš Královéhradecký kraj chrlí skvělé muzikanty, nejlepší z republiky.
Je to velký úspěch a je dobře, že si někdo všímá našich hradeckých talentů. Vy pocházíte z hudební a mediálně známé rodiny. Co bylo u vás první? Zpěv, nebo kytara, nebo obojí dohromady?
Nejdřív jsem miloval kreslení a malování, tedy něco úplně jiného. Maloval jsem komiks o Titanicu, o prusko-rakouské válce, miloval jsem divadlo, do Divadla Drak jsem chodil na dramaťák a pak si jednou rodiče řekli, že bych mohl chodit na kytaru se sestrou. Začal jsem chodit k legendárnímu muzikantovi z Hradce Josefu Zámečníkovi na kytaru, potom později k Honzovi Páchovi, ten už v Hradci není. A pak si rodiče řekli, že bych mohl ještě ke hře na kytaru i zpívat, že hezky zpívám. Tak jsem v deseti letech začal chodit na zpěv k Jitce Kateřině Hájkové. A to pro mě bylo osudové.
Na Střezině chodím do orchestru Safari pod taktovkou Radka Škeříka, tam si zazpívám hity z 60. let i soudobé písničky.
Karel Vaňura, student ZUŠ Střezina, obor zpěv, Talent královéhradecké kultury
Vy zpíváte sólově, ale ZUŠ Střezina má spoustu kapel a orchestrů, se kterými vás můžeme slyšet? A kteří učitelé vás ovlivnili? K paní Hájkové chodíte dodnes?
Ano, dodnes. První dva roky byly trošku horší, protože to bylo období, kdy jsem všechno flákal, nejen školu, ale i muziku. Ale potom jsem si uvědomil, že mě zpěv strašně baví a že bych u něj chtěl zůstat. Na Střezině chodím do orchestru Safari pod taktovkou Radka Škeříka, tam si zazpívám hity z 60. let. Například Na sedm strun budu hrát od Karla Hály, to je písnička v originále anglická, I love you, baby. Ale zpíváme tam i písničky soudobé, jakékoliv hity.
Čtěte také
Přitom se ale věnujete i klasickému zpěvu. Je vám 17 let a působíte velice spořádaně, ale jste sám na sebe prozradil, tak jste zlobil. Jak se to projevovalo?
Nejlépe by to asi popsal můj druhý učitel hry na kytaru Honza Pácha. Ten, myslím, hodně vzpomíná na to období, kdy jsem vše flákal.
Zkrátka jste blbnul. Ale upravilo se to a to je dobře, protože se hudbě věnujete, a dokonce jste se už podruhé dostal do akademie MenART, kdy se rok žákovi věnuje mentor, nějaká známá osobnost. Koho jste už potkal?
Tři roky zpátky jsem byl u Radky Fišarové na muzikálový zpěv. To je nejlepší, úžasná zpěvačka. Každý ji minimálně zná z jednoho muzikálu, například Evita. Tam člověk získá respekt, vzhlíží k ní a najednou je s ní v jedné třídě a učí ho. Bylo to úžasné v tom, že jsem zazpíval písničku a ona mi řekla, tahle se k tobě nehodí. A byli jsme schopni jinou, vhodnou písničku vybrat během hodiny. A třeba mě i dvacetkrát zastavila u nějakého místa, kde jsem se špatně nadechl, abychom vše zazpívali správně. Takže ten rok s ní byl úžasný, velmi inspirativní. Na konci roku vše vyvrcholilo koncertem v La Fabrice v Praze, bylo nás osm z celé republiky ten rok, tak to jsem byl poctěn, že jsem tam mohl být.
Díky mé učitelce Jitce jsem projel téměř všechny styly. Uvidíme, kde se najdu v budoucnu. Ale určitě chci studovat klasiku.
Karel Vaňura, student ZUŠ Střezina, obor zpěv, Talent královéhradecké kultury
A kdo vás čeká teď v příštím školním roce? Bude to zase veliká hudební osobnost?
Bude to obrovská osobnost, Kateřina Kněžíková, výborná zpěvačka operní a klasické hudby. Vzhlížím jak k ní, tak i k Adamovi Plachetkovi, jejímu manželovi.
Jaké to bude před ní poprvé zazpívat? Jaké to bylo před tím s Radkou Fišarovou? Jste zvyklý na veřejnosti vystupovat, ale pak přijde někdo takový, byla tam tréma?
Byla a věřím, že bude i teď u Kateřiny Kněžíkové. Jelikož k těmto lidem já vzhlížím a chovám k nim velký respekt, tak uvidíme. Vím, že to bude velká práce, tak uvidíme, jak to celé dopadne. I když mám třeba trošičku strach a obavy, tak se na to moc těším.
Čtěte také
Co říkají rodiče na vaši rozjetou hudební kariéru?
Oni jsou jedni z těch, co mě nejvíce podporují, za to jsem moc rád. Snad jsou za mě také trošku rádi.
Vy končíte třetí ročník střední školy, jak vám jde studium, když máte tolik hudebních povinností a radostí?
Známky na vysvědčení jsou v pořádku, jsem až překvapený, že mi ve škole říkají i šprte. Jsem za to docela rád, když se podívám na to, že zpívám a ještě škola do toho. Samozřejmě není to s těmi známkami zase nic úžasného, jsem tak v průměru, akorát.
Jaký hudební žánr vás nejvíce láká? Kde se vidíte? V opeře nebo v muzikálu?
Díky mé učitelce Jitce jsem projel téměř všechny styly. Začínal jsem popem, miluji a zůstal mi v srdci swing, pak jsem přešel k rocku, dostal jsme se k muzikálu a teď s Jitkou zkoušíme klasiku. A uvidíme, kde se najdu v budoucnu. Jestli to bude ten muzikál, nebo klasika. Ale určitě chci klasiku studovat.
Čtěte také
21. června byste si měl snad zopakovat barokní operu v Novém Bydžově. O co se jedná?
Je to Rameau, barokní opera ve francouzštině a spunktoval to úžasný muzikant Ondřej Vávra, který dal dohromady v rámci ZUŠ Open jak hudební obor, který tam zpívá a hraje, zároveň výtvarný obor, je tam projekce, pak i taneční obor, jsou tam různé moderní choreografie moderní. A já a moje učitelka Jitka tam máme sóla. Je to úžasný hudební zážitek, barokní skladba, ale zní to, jako kdyby to bylo napsané třeba dva dny zpátky.
Jste také členem Gardy města Hradce Králové, která každý rok připomíná výročí bitvy u Hradce na Chlumu roku 1866. Letos to bude 160. výročí. Takže vás můžeme vidět v dobové uniformě, účastníte se těch akcí a není to daleko ani od hudby, že?
Moc ne. Tam to skvěle navazuje a propojuje se, jelikož tam hraji ve vojenské kapele na pochodový buben.
Školní rok už má před sebou jen pár týdnů, pak nastanou prázdniny, jak se těšíte? Co vás čeká?
Strašně se těším na prázdniny. Ještě nevím, co mě čeká, ale už něco s Jitkou plánujeme. Ještě nevím přesné termíny, ale něco bude. Takže se těším moc.
Tak ať se vám moc daří. Děkujeme za návštěvu i za rozhovor. Karel Vaňura, oceněný jako Talent královéhradecké kultury za loňský rok. Ještě jednou gratulujeme a ať se daří.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
