Dagmar Ruščáková: Polopolomy

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Naučná stezka

Stále častější vichřice doprovázející několikaleté sucho znamenají polomy. Ach ano, není to nic nového, vítr a padající stromy tu byly vždy. Jenže loni začátkem července se tady přehnala vichřice, jaké naštěstí u nás zatím běžné nejsou. Nechala za sebou pás zpustošených lesů, vyvrátila desítky vzrostlých stromů kolem silnic a urvala několik kompletních střech.

Ne, nikdo z hlavních médií se nad tou spouští nepozastavil, protože tornádo na Moravě řádilo jen pár dní předtím a v Německu zrovna zabíjely mohutné záplavy. Ale nám, místním, to změnilo život. Lesy kolem se staly takřka neprostupnými, vedle plošných polomů popadaly ještě desítky dalších jednotlivých stromů.

Polom v Městských lesích Hradec Králové|foto:archiv Městských lesů Hradec Králové

Teprve v září se začalo pracovat na likvidaci katastrofy - ale jen na těch nejhorších místech. Cesty jsou i půl roku po vichřici na mnoha místech blokované spadlými stromy. A nejen to - v lese jsou i četné… polopolomy. Tak totiž říkám stromům, které jsou vyvráceny jen části, protože jim v pádu zabránili jejich sousedé.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Pečeť ročních období

Tím vzniká hodně nestabilní stav - nikdo neví, jak dlouho takový status quo vydrží. A s tím už lesáci nedělají vůbec nic.

Naprosto chápu, že taková katastrofa zacvičí s plány a s hospodářským výsledkem. Že je toho moc. Jenže třeba kůrovec z toho musí být nadšený - taková hostina! V polopolomech totiž neskomírá jen ten polovyvrácený strom, ale bývají pořádně poškozené i ty, do kterých se zaklesl.

A v nás, kdo zdejší lesy milujeme a žijeme v jejich pohostinném tichu, sílí strach. Nejen z toho, co kde zase spadne. Ale jestli se vůbec povede je zachovat vlídné a průchozí, jak jsme si na ně zvykli. Musíme jen doufat, že to lesní hospodáři nakonec zvládnou.