Dagmar Ruščáková: Náušnice
Zaparkovala jsem na náměstí ve Dvoře Králové, nastavila parkovací hodiny a v rámci automatické úpravy zevnějšku jsem si strčila neposlušný pramen vlasů za ucho. A najednou hmatám… a ono nic! To snad ne, zapomněla jsem si náušnice. Jak můžu jít do města, když mám nahé uši?
Čtěte také
Naši mi nechali propíchnout uši když jsem byla malá, ale ne miminko, protože si na to pamatuju. Nelíbilo se mi to! Ale jsem jim za to vděčná, protože náušnice nosím celý život a nosím je ráda. Jako dítě a mladá žena jsem mívala zlaté, které jsem v podstatě nikdy nesundávala. Dnes mám hlavně stříbrné a ráda je střídám. Vždy jsou osobité. Jedny, od kamarádky šperkařky, mám dokonce vytvořené takříkajíc na míru.
Zaujalo mě, že dnes už zdaleka nejsou náušnice u malých holčiček pravidlem. Pokud se fotí miminko, pak obvykle maličkým slečnám vážou kolem hlaviček jakési stuhy s mašlí nebo květinou. Žádné náušničky. Zajímala jsem se, proč se to už nedělá? Zjistila jsem, že spousta rodičů to bere jako neodůvodněný zásah s tím, že si to mají později holčičky samy rozhodnout. Tedy vzít za tu volbu zodpovědnost.
Čtěte také
To je respektující postoj, který dokážu ocenit. Ovšem vzápětí mě trochu zmátlo zjištění, že to nechají ty holčičky rozhodovat klidně od nějakých tří let. Nemohu si pomoct, ale přijde mi to jako alibismus. Vůbec, když s tím předtím rodiče nesouhlasili ze zdravotních důvodů. Podle mě může dát aspoň trochu informovaný souhlas až podstatně starší dítě. Ale zase je fakt, že pokud se kvůli tomu v pubertě slečna bouří, lze jí říct - sama jsi to chtěla. I když si to nepamatuje!
Každopádně pro mě jsou náušnice radost a každodenní nezbytnost. Bez nich vyrazím jen tehdy, pokud na ně zapomenu - protože jsem si je na noc sundala. Třeba takové třídílné stříbrné sovy jsou sice nesmírně charismatické náušnice, ale spát se v nich nedá - strašně klovou.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Zamračte se za mě!
Když jsem viděla známé obrázky, neodolala jsem. Na královédvorské radnici byla zrovna výstava Nepraktových vtipů a hned ten první mě dostal.
-
Dagmar Ruščáková: Když na vás mluví stroj
Není to tak dlouho, co mi pod kapotu vlezla mlsná kuna a okousala v motoru jeden z kabelů. Auto naštěstí zůstalo pojízdné - byť jen podmínečně.
-
Dagmar Ruščáková: Zurčení
Minulý týden jsem šla pěšky od nás ze vsi do Dvora Králové, což znamená přejít přes kopec nad královédvorským nádražím. Byl to čas mrazivých nocí a teplých dnů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
