Dagmar Ruščáková: V malém
Absolutní propad! Odsun do bezvýznamnosti! Nadvláda sacharidů skončila… Takové a jiné bombastické, byť poněkud pitomé titulky mi naskakují v hlavě, když vidím, jak málo mi mizí zásoby domácích marmelád. Ano, já vím, že to jsou džemy, ale berme to tak, že se držím nesprávné, leč zažité terminologie.
Čtěte také
V době, kdy jsem byla malá, byla v naší rodině domácí výroba marmelád něco mezi otrockou prací a alchymií. Respektive otrockou práci dělali všichni přítomní, zatímco alchymii měla na starosti hospodyně, která budoucí marmelády míchala, vařila, ochucovala a plnila do skleniček.
Marmelády se pravidelně připravovaly na chatě, na kamnech, tedy ve strašném horku. Suroviny - v množství měřeném na koše nebo kyblíky - bylo nejdřív třeba natrhat, pak nastávalo pracné čištění, přebírání, krájení, u višní vypeckování, u rybízu mletí, aby se získala čistá šťáva. Hospodyně si mezi tím užila s přípravou skleniček - běda, jak nebyly naprosto čisté a čerstvě vypařené! Teprve pak přišlo na řadu vaření. Byla to otročina, ale marmelády jsme pak všichni jedli skoro denně.
Dnes je však houska s marmeládou málem stejný prohřešek proti správné výživě jako dort - sacharidy kam se podíváš! Takže spousta lidí, včetně mě, už marmelády běžně nejí. Podobné je to se sirupy. No jo, ale ovoce zraje rok co rok! Něco se dá zmrazit, ale neudělat marmeládu mi prostě pořád ještě přijde jako hřích.
Čtěte také
Akorát je dělám v malém. Z velkovýroby zůstala hlavně ta alchymie. Přemýšlet, natrhat, namíchat, okořenit… možná přidat trochu kvalitního alkoholu… a uvařit. Hra, řekněme, na dvě hodiny, pokud jsem měla čisté skleničky. Zábavná, tvůrčí, ale spíž nijak zvlášť nebobtná. A to ještě určitě část domácí produkce rozdám.
Což o to, já jsem spokojená. Jen mě občas napadne: co by tomu řekla babička? Ta by v tom určitě viděla plýtvání. Vždyť jsem toho mohla mít jen z výnosu mé vlastní zahrady čtyřikrát tolik!
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.